Předlice: 150 domů, 1200 obyvatel. Ruiny mezi zrekonstruovanými domy. Nablýskané mercedesy mezi starými škodovkami a oltcity. Jedni žijí v okázalém luxusu, druzí škudlí ze sociálních dávek na opravy malých holobytů. Život v Předlicích, okrajové části Ústí nad Labem, se pro mnohé scvrkl na boj o bydlení.
JSOU PŘEDLICE GHETTO? ANO I NE.
Ano, protože byty jsou tu především třetí a čtvrté kategorie, nabízené často v dezolátním stavu.
Ano, protože od začátku 90. let slouží městu Ústí nad Labem jako odkladiště nepohodlných nájemníků, zhusta neplatičů, až na pár výjimek Romů. Vzniklo tak sociálně vyloučené společenství lidí, příslušníků menšiny. Kdo se do Předlic jednou dostane, má jen minimum možností se odtud vrátit zpátky do města. Navíc se v Předlicích scházejí lidé z romských rodů a rodin, které k sobě mají sociálně, ekonomicky i pokud jde o tradice velmi daleko.
Ano, Předlice jsou ghetto, protože jediné rodině se podařilo ovládnout značnou část „trhu“ s byty a stejnými praktikami, které jsou známy od lichvářů z ghett, odírají nájemníky o přemrštěné částky. Opravují si domy, kupují drahá auta a nad své „spoluobčany“ se vyvyšují.
Ano, protože z Předlic je velmi daleko k jakémukoliv zaměstnání. Pracující lze v celé komunitě spočítat na prstech dvou rukou.
Ne, Předlice nejsou ghetto, protože značná část, snad i většina obyvatel nehodila flintu do žita. K apatii mají Předličtí daleko. Rekonstruují své byty, z holobytů dělají místa alespoň trochu vhodná pro život. Snaží se aktivně zapojit do života, přestože jsou od něj izolováni. Rom z Předlic se do města vydává zřídka, v Ústí v mnohých obchodech, na ulici, na úřadech je nevítaným návštěvníkem.
Ne také proto, že Předlice mají vlastní školu a řada romských dětí má dobré školní výsledky.
MAFIE Z MORAVY
Před rokem 1989 žily v Předlicích tři romské rodiny, většina lidí byla bílé barvy pleti. Byla tu obecně dostupná práce, domy vlastnil stát. Pak začalo Ústí nad Labem do této čtvrti sestěhovávat neplatiče. Lidé, někdy jen v momentální finanční krizi, se ocitli mezi chronickými neplatiči. Domy získávali noví majitelé – nejprve starousedlíci, bytová družstva, různé firmy a naposledy také přistěhovalci z Moravy. Téměř každý ze 150 domů v Předlicích má dnes jiný příběh. V jediném jsou si podobné – nájemníci v nich mají strach, kdy je nový majitel vystěhuje na ulici.
Před lety se přiženil do Předlic první z moravské romské rodiny Gažijů. Koupil zdejší hospodu a přivedl do Ústí svoji rodinu. Dnes tu žijí všichni jeho příbuzní, „Moraváci“ se s místními promísili.
Kšeft se brzy rozrostl, mnozí Moraváci se živili z prostituce a prodeje drog. Jiní přiváželi nemalé částky z „šikovně“ provedené exilové cesty do Velké Británie. Základní kapitál vrhli do nákupu předlických domů. Dnes jich moravský rod vlastní několik desítek.
BOJTE SE NÁS!
„Zavři okno!“ rozkazuje v jednom z předlických bytů žena, než se rozpovídá o svém nájemci. Ze strachu o byt nechce uvést své jméno ani se fotografovat. Mnoho lidí se tu bojí, bohatí Moraváci si často neberou servítky při vyhazování nájemníků z bytů. Často požadují několik tisíc měsíčně navíc, přestože nájemníci mají podle platné smlouvy platit regulované nájemné od jednoho do tří tisíc. Jiní si vynucují podpis pod nevýhodné smlouvy. Nejednou byly Předlice svědky protiprávního vystěhování ze dne na den.
Bývá to tak: dům v Předlicích je „navržen“ k privatizaci. Původní nájemníci nemají potřebnou částku, která nezřídka šplhá k milionu korun, na jeho přednostní odkoupení. Částka se v dalších nabídkách snižuje až na úroveň desítek tisíc. Nový majitel ve finále za celý dům, třeba s deseti byty, platí tu padesát, jindy sto, sto padesát tisíc korun. Cena se samozřejmě mění v závislosti na tom, zda je dům prázdný, nebo s nájemníky. Náklady se brzy vrací – pro nového majitele není problém měsíčně vybrat na zvýšeném „nájemném“ 50 tisíc korun. Pokud nájemník po krátkém čase spočítá své platby novým majitelům, často s hrůzou zjistí, že za stejné peníze mohl byt odkoupit do osobního vlastnictví.
SKLÁDKA UPROSTŘED BYTU
„Myslel jsem, že se budu stěhovat do jedenáctky,“ krčí rameny nad hromadou nábytku složenou u kamaráda Josef Husák. Jedenáctka je obecní dům v Řeháčkově ulici. Teď však stojíme v rozbitém bytě v čísle 13. Josef Husák má za jeho zrekonstruování (propadlé podlahy, bez oken a dveří, bez vody, elektřiny a topení) přislíbenu nájemní smlouvu. Ještě předtím mu Tommi-Sever, správce obecních domů, kterých je v Předlicích 23, nabídl jiný byt: plný odpadků, zapáchající, shnilý, bez oken a dveří, o vodě a elektřině nemluvě.
Tommi-Sever nabízí: podepište s námi smlouvu o rekonstrukci, a dáte-li byt do čtvrt roku do pořádku, podepíšeme s vámi roční nájemní smlouvu. Pokud se osvědčíte, dostanete nájemní smlouvu na dobu určitou. I proto je v Předlicích stále několik desítek zdemolovaných obecních bytů, do nichž Tommi-Sever neinvestuje ani je nezabezpečuje proti demolování a zanášení odpadky. Přitom nájemné je ze své povahy dílem určeno k investování do oprav nemovitého majetku.
DOMY JSOU PRO LIDI, NE NAOPAK
Moraváci a Tommi-Sever nejsou jedinými vlastníky předlických domů. Vlastní je i další bytová družstva, firmy a soukromníci. Jedni se chovají ke svým nájemníkům slušněji, jiní hůře.
Tommi-Sever však stále spravuje dostatek bytů, do kterých může radnice Ústí nad Labem po předchozím soudním rozhodnutí vystěhovat nepohodlné neplatiče z centra města.
A ve vlastnictví někoho z moravské rodiny se co chvíli objeví další „zprivatizovaný“ dům. Pokud se nic nezmění, blíží se doba, ve které moravští přistěhovalci ovládnou většinu domů v Předlicích. Jen každý z nich na cestě do vlastnictví mafie z Moravy vystřídá desítky nájemníků, bude několikrát rekonstruován a několikrát ničen.
Jako by se vše v Předlicích točilo okolo domů, a na lidi, kteří v nich bydlí, se zapomnělo.
Chcete-li se dozvědět více k tomuto tématu, navštivte informační servis společnosti Člověk v tísni www.infoservis.net.
