Ve střední Evropě je zatím, až na vcelku malé výjimky, na teroristické frontě klid. Podle mínění bezpečnostních expertů se největší nebezpe čí příštího tisíciletí – jak začíná být terorismus nazýván – bohužel nevyhne ani tomuto území. Maximální připravenost na možný střet s teroristy je tedy naprosto nutná. Rozhodli jsme se navštívit protiteroristickou jednotku našich severních sousedů – Kompaniu antyteroristycznu v Katovicích. Vyšlo nám to, především díky spolupráci s naším generálním konzulem v Katowicích, jako vůbec prvn ím novinářům. Smůlu měli zatím i naši polští kolegové.
GROM. Polsko má zavedenu jinou strukturu protiteroristických jednotek než my. Hlavní jednotka GROM (Grupa Reagovania Operacyjne Mobilnego) je vojenská, nikoli policejní. I když GROM nebyl cílem naší návštěvy, rozhodně stojí za to na chvíli se u něj zastavit. Po rozpadu Varšavského paktu začal plukovník Petelecki vybírat z elitní 6. Pomořanské výsadkové divize a 7. Lužické námořní pěchoty dobrovolníky k založení protiteroristick ého komanda světové úrovně. Tehdy se rozhodovalo, zda vytvořit několik menších nebo jedinou silnou jednotku. Nakonec zvítězila druhá varianta. Vybraní dobrovolníci ihned odjeli do výcvikového střediska německé jednotky GSG 9. Plukovník Petelecki měl v úmyslu vytvořit takovou jednotku, která by byla spojen ím toho nejlepšího z německé GSG a francouzské GIGN. GROM pak zaznamenal úspěch i na mezinárodní scéně. Když se před dvěma roky rozhodly USA v zájmu podpory demokraticky zvoleného prezidenta J. B. Aristida k intervenci na Haiti, přihl ásila se k účasti na této akci také polská vláda. Na Haiti odletělo padesát příslušníků GROM, kteří na ostrov ě působili jako záloha amerických elitních Delta Forces. Po ukončení mise, během níž se GROM úspěšně podílel na jedné akci, polsk é jednotce osobně poděkoval americk ý ministr obrany William Perry. Plukovníkovi Peteleckému doslova řekl: „Dzienkujem.“
KOMPANIA ANTYTERORISTYCZNA. Historie katowické protiteroristické jednotky sahá až do poloviny padesátých let, kdy zde byla zřízena pohotovostní jednotka Milice. Koncem sedmdesátých let byl na jejím základě vytvořen tzv. speciální oddíl, jehož posláním byl boj s nebezpečnými pachateli. Například v roce 1982 se jeho členům podařilo osvobodit rukojmí z paluby letadla na lince Wroclav-Varšava. Název Kompania antyteroristyczna používá jednotka od roku 1989 a působí v dosahu vojvodsk ého velitelství policie v Katowicích. Povel k jejímu nasazení mohou vydat pouze tři osoby: ministr vnitra, policejní prezident a katowický vojvodský velitel. Polská policie disponuje celkem deseti útvary tohoto typu, přičemž každý pracuje ve svém regionu. Jde o jednotky servisní, to znamená, že Kompania antyteroristyczna nemůže sama rozhodnout o svém nasazení, nýbrž je k dispozici jiným policejním složkám, například kriminalistům. Všichni její příslušníci jsou výsadkáři a potápěči. Zároveň musí ovládat střelbu z různých zbraní a několik bojových umění. „S čistým svědomím mohu říci, že naši jsou stejně kvalitně vycvičeni jako jejich slavní kolegové z GROM,“ říká na úvod setkání vrchní velitel jednotky plukovník Andrzej Glowacz. „Naším hlavním úkolem je zadržování nebezpe čných pachatelů, jejich eskortov ání, policejní práce pod hladinou a zneškodňování výbušnin,“ upřes- ňuje velitel jednotky, kterému nikdo neřekne jinak než Rektor. Katowická jednotka má v průměru patnáct výjezdů měsíčně. Část komanda drží jeden den nepřetržitou pohotovost, po níž následují tři dny volna. Hoši to ale většinou celé tři dny doma nevydrží, a tak ve volných dnech docházejí na trénink a výcvik. Příslušníky Kompanii antyteroristycznej se mohou stát pouze policisté s minimálně tříletou praxí. Mezní věk pro vstup do jednotky je třicet let.
VÝZBROJ. Ve srovnání s našimi zásahovými útvary disponuje katowická protiteroristick á jednotka širší škálou zbraní. Jako osobní zbraně používá naše ČZ 85 („K vašim čézetám nem áme žádné připomínky,“ hodnotí je Rektor), popřípadě rakouské pistole Glock 17. Před nedávnem byli commandosi vybaveni vynikajícími izraelsk ými samopaly UZI, které doplňují osvědčené kalašnikovy. Ve zbrojnici jsou uloženy také těžký kulomet, lehké kulomety a granátomety. Tyto druhy zbraní naše zásahové jednotky nemají. V případě, že při akci není možné použít klasické plášťové střelivo, například při možnosti ohrožení civilních osob, využívají se revolvery Astra a střelivo plastové nebo typu Short Stop. Ke kalašnikovům náleží řada doplňků: tlumiče výstřelů, odpalovač velkých slzných granátů a granátomety. Jako rarita, v praxi ovšem velmi účinná, může vypadat vystřelovací nylonová síť, používaná ke znehybnění určené osoby. V arzenálu katowických commandosů je i opakovací brokovnice Benelli na sedm nábojů. Do brokovnic jsou také používány speciální náboje naplněné slzným plynem, schopné prorazit dveře domu či sklo automobilu, pachatele nezranit, ale přitom jej částečně znehybnit. Ale komando také používá, ve světě už poněkud překonané, ostřelovací pušky ruské provenience Dragunov. Činnost ostřelovačů je ovšem legislativně omezena. Polské předpisy sice pojem ostřelovač a ostřelovací puška znají, v praxi však ostřelovači oficiálně působit nemohou. Ve vozovém parku Kompanii jsou sedany Volkswagen Passat a terénní Land Rovery, z nichž každý pobere osm zásahových policistů v plné zbroji plus šoféra. Velkou výhodou terénního vozu je to, že commandosi z něj mohou vystupovat najednou do tří stran. Pro jízdu neprostupným terénem nebo přiblížení k ozbrojeným pachatelům se užívají obrněné transportéry.
AKCE! Všechny akce, pokud to situace vyžaduje, bývají zahájeny povelem. Většinou: „Go!“ Trváme na předvedení nějaké bojov é ukázky. Nabízejí nám „odstaven í vozidla“. Po poradě vedení jednotky s naším generálním konzulem jsme s kolegou z ostravské zásahovky vybráni za cvičné teroristy. Nevlastním řidičský průkaz, a tak usedám ve sněhobílém passatu na místo spolujezdce, což se nakonec ukáže jako velmi strategický man évr. Sotva se stihneme vcítit do role členů blíže neurčené mafie, už nás předjíždí a blokuje šedý Land Rover, ze kterého rychlostí blesku vyskakuj í čtyři maskovaní commandos. Pátý zůstává za volantem nastartovaného vozu – co kdybychom si to rozmysleli a chtěli upláchnout. Na každého z nás míří čézetami dva muži a s výkřikem: „Policija!“ se blíží k našemu vozu. Potom jeden z policistů přistupuje k řidiči a s povelem: „Pokojno!“ otevírá dveře a velí vystoupit. Pozoruji, jak nepříliš šetrně ukládá kolegu čelem k zemi na asfalt, páčí mu nohy a spoutává ruce za zády. Jakýkoliv odpor by se rovnal sebevraždě. Následuje důkladná prohlídka. Na zádech, na lev ém a pak na pravém boku. Nakonec je „zločinec“ odveden a izolován od dalšího děje. To vše jsem nucen sledovat s dlaněmi sepnutými v týle. Mlčky se spolu s naštvaným Víťou vyrovnáváme s dalším osudem. To už ale největší hromotluk otevírá moje dveře. Odevzdaně se loučím s béžovými texaskami. Dočkám se však jen poklepání po ramenou. Prý už to pro dnešek stačilo. Uvedená akce by v reálu trvala všehovšudy necelých třicet sekund.
VÝSTROJ. Zmíněnou akci prováděli commandos ve speciálních maskovacích uniformách, určených předev ším k pohybu po sídlištích. Tři barvy šedé mají napomáhat „splynut í“ s paneláky. Obličeje měli pochopiteln ě zakryté kuklami a hlavy kevlarovými přilbami. Druhou variantou pracovního oblečení je klasick é provedení v půlnoční modři. Do zvláštních akcí, jakými jsou například zátahy na burzách, se chodí v civilu. Na ochranu před střelami protivn íků slouží tři druhy neprůstřeln ých vest polské výroby. Nejtěžší váží deset kilogramů – obsahuje ocelovou desku, která odolá i střel ám ze samopalů. Lehčí vesta je z kevlaru a vydrží nárazy střel ze všech druhů automatických pistolí. Třetí typ vesty je určen k použití pod civilním oděvem. V akci se nepr ůstřelné vesty překrývají vestami taktickými, v nichž je uložen interkom, plynová maska, zdravotní balíček s tlakovými obvazy, slzné granáty, útočný nůž a další věci dle vlastního uvážení. Nezanedbatelnou součástí výstroje je i postroj, sloužící ke slaňování všemi možnými styly plus zabezpečovací karabiny a brzdy. Slaňování se vyu žívá kupříkladu při pozorování bytu, který má být následně „vyčištěn“. V těchto situacích se slaňuje hlavou dolů.
PYROTECHNICI Po neštěstí, při němž bohužel zahynul policejní pyrotechnik, se obyvatelé Katowic rozhodli zakoupit supermoderní pyrotechnický automobil. Popis jeho vybavení by vydal na samostatný článek, takže co nejstručněji: důležitou součástí je protistřepinový oblek, který nejenže maximálně chrání před účinky možné exploze, ale také hermeticky (podobn ě jako u kosmonautů) izoluje od okolního světa. Při práci velmi dobře slouží dvoumetrové elektronické kleště, s jejichž pomocí si lze nebezpe čný předmět prohlížet a přemisťovat. Vrcholem exkurze u pyrotechniků byla ukázka zneškodnění nálože způsobem u nás dost nezvyklým. Po zrentgenování podezřelého předmětu je na roznětku pod silným tlakem namířen tenký pramínek vody. Ten přivede k explozi roznětku, ale ne už vlastní nálož. Perlička: jako izolátor vody se na drahém likvidátoru používá obyčejný prezervativ. Nepodařilo se nám bohužel zjistit, zda je fasovaný nebo pochází ze soukromých zásob commandosů.
STRACH NESMÍ EXISTOVAT. Sedíme v Land Roveru a přejíždíme na střelnici. Najednou se řidič v plné zbroji otočí a povídá: „Hele, ženský!“ Opravdu. Po chodníku kráčejí dvě pohledné dívčiny. „Ty umíš česky?“ vzpamatovávám se. „Tak trochu, ale to nejsou bohužel naše ženský, ale oficírů.“ Po obědě se snažíme commandose ovládajícího naši mateřštinu vyhledat. V kuklách vypadají všichni stejně, ale nakonec máme přece jen úspěch. „Tuhle práci dělám čtyři roky a už si ani neumím představit, že bych měl dělat něco jiného. To víte, že mívám strach. Při akcích si ho ale nesmím připou štět, v tu chvíli prostě nesmí existovat, „ vypráví. „Myslím, že jsme i dobrá parta, chodíme společně na pivo a na kulečník.” Čas od času se také vyskytnou problémy, jako všude jinde, ale ty zmizí okamžitě, jakmile jdeme do akce.“ Na naši otázku, s jakými pocity se dívá na zatýkané osoby, odpovídá stručně: „Už o tom nepřemýšlím, nemuselo by se to vyplatit. Na zatýkané pohlížíme všichni absolutně bez jakýchkoliv osobních pocitů.“ Zajímá nás, z jaké akce mu zůstal nejlepší dojem. „Nebyla to žádná řežba. Pro nás je důležité provést akci s maximálním momentem překvapení. Nechceme žádný divoký boj. Zásahy, které považujeme za úspěšné, to jest bez střílení a prolévání krve, zase většinou nezajímají novináře. Dobrý pocit mám z akce, kdy se nám podařilo evakuovat z domu, pod kterým byla bomba z války, malé děti a ženy. Chvíli poté bomba skutečně vybuchla.“ V minulých letech přišli dva členové zdejší jednotky o život. Řeč přichází i na ně. „Vyrovnávali jsme se s tím dost těžce. Nemohli jsme uvěřit, že druhý den nepřijdou.” Ne, o změně zaměstnání jsem neuvažoval. Moje holka ano, té se to vůbec nelíbí.“ V reportáži byly použity informace z publikace Top Counter – Terrorist Forces.
