TEXT A FOTO: Pavel Záhorec
Jsou oprávněně považováni za krále severu. Majestátní, neoblomní, ale také tolerantní, pokud je zbytečně neprovokujete. A když se poštěstí, dostanete se k nim téměř na délku paže.
Z pravého okénka malého letadla vidíme zasněžené štíty pohoří Chigmit s dominantní činnou sopkou Iliamna. Její vrchol dosahuje až do výšky 3053 metrů. Na protější straně se vlní modrý Pacifik lemovaný obrovskými plochami písku a bahna. Uprostřed tohoto kontrastu se leskne hladina posetá miliony žlutých květů vodních lilií. Do této žlutozelené nádhery bezcitně ponoří své plováky hydroplán a ladným pohybem doklouže do míst, kde je vodní porost natolik hustý, že unese i vystupujícího pasažéra. Jezero, kde se každoročně vytírají tisíce lososů, nese výstižný název Silver Salmon Lakes.
Ledový vítr upozorňuje na to, že Aljaška nebude ani ve slunečném období, které zde nyní panuje, k návštěvníkům z teplé Evropy přívětivá. Krvelační komáři si nenechávají ujít svou příležitost přivítat návštěvníky jako první. Úzkou blátivou cestou se dostáváme do cíle naší cesty – Silver Salmon Creek Lodge. Privátní kemp poblíž „Stříbrného lososového potoka“ byl založen v roce 1983 Davidem Corayem původně jako rybářské zázemí. V posledních patnácti letech je však více využíván ke sledování a fotografování medvědů hnědých, všeobecně známých jako grizzly.
Clarkova romantika
Oblast kolem Stříbrného lososového jezera patří k těm méně střeženým a máme naději sledovat chování medvědů z bezprostřední blízkosti. Chtěli bychom pořídit co nejvíce zajímavých fotografií těchto divokých zvířat v jejich přirozeném prostředí. Grizzly tady respektují přítomnost člověka. Za celou dobu, co zde lidé sledují medvědy, nedošlo k žádnému napadení. Přesto opatrnosti nikdy nezbývá. Naši skupinku šesti fotografů doprovází zkušený a velice sdílný průvodce Rick. Při fotografování se postupně dovídáme spoustu zajímavostí. Základním pravidlem pohybu ve zdejší divoké přírodě je, že se skupina musí držet blízko sebe. Jen tak působí na grizzlyho jako silný protivník. Dovídáme se, jak se chovat, když medvěd výstražně zvedne hlavu, nebo kdy mu je naopak lhostejné, že postupujeme blíž. Poznali jsme, že medvědi mají větší nevraživost sami vůči sobě navzájem než vůči člověku. Z toho důvodu se například medvědi černí, kteří bývají často napadáni příbuzným medvědem grizzly, raději zdržují vysoko v horách, aby případným vzájemným potyčkám předcházeli. Kuriozitou je i to, že samice odmítající se pářit hledá bezpečí v blízkosti člověka, protože ví, že samec se bude držet ve větší vzdálenosti od lidí než ona.
Život v oblasti Lake Clark je velkou mírou ovlivněn přílivy a odlivy moře. V období přelomu června a července dosahovaly denní výškové rozdíly až 8,5 metru. Je to neuvěřitelné, jak před očima mizí hladina moře v dáli několika set metrů, aby se po několika hodinách opět vrátila k písčitým břehům. Pravidelné cykly tohoto přírodního úkazu samozřejmě znají i medvědi. Líté a krvelačné šelmy, jak je známe z dobrodružných knih a hollywoodských filmů, se ve zdejším prostředí chovají část dne jako býložravci, a část dne jako gurmáni pochutnávající si na mořských plodech. Zajištění dostatečného přísunu potravy je jejich celodenní náplní, což nám fotografům značně ulehčilo práci při hledání jejich stanoviště. Fotograficky nudné požírání trávy na loukách se nám brzo okoukalo, zato úchvatné scény medvědů, pochutnávajících si na mořských lasturách, nenechají naše foťáky odpočinout. Medvědi dokážou lastury nejen vyhledat, ale i vyhrabat z hloubky až 40 cm. Bravurní „rozlousknutí“ je otázkou několika vteřin a pochoutka mizí v tlamách úspěšných lovců. Dokud si patřičně nenaplní své žaludky, máme dostatek času na focení. Hledáme nejvhodnější scény, komponujeme pozadí, využíváme světelných podmínek, obcházíme medvědy ze všech stran. Před touto cestou bych nikdy nevěřil, jak blízko a bez pocitu nebezpečí se může člověk pohybovat vedle nejkrutější šelmy Aljašky. Všudypřítomní rackové mořští pilně dočišťují vše, co v perleťových lasturách zůstalo. Orli bělohlaví nechápavě sledují z povzdálí, cože se to v tom bahně stovky metrů od pobřeží děje. Zhruba po půl hodině hodování se nasycení medvědi probrodí bahnem zpátky do luk a hustých lesů. Často si říkáme, jak zrádná je divočina, protože medvěd se v porostu stává pro nás neviditelným už ve vzdálenosti pěti metrů. Tento medvědí rituál výprav za potravou se opakuje dvakrát denně při každém odlivu.
Pryč od turistů
Nejznámějším střediskem pro fotografování medvědů a chytání lososů je jednoznačně středisko Brooks Lodge. Bylo vybudováno poblíž vodopádů Brooks Falls v národním parku Katmai. Lovci atraktivních snímků a kapitálních úlovků se sem slétávají z celého světa. Přestupní stanicí je městečko King Salmon, odkud se lze na jezera kempu dostat pouze různými typy hydroplánů. My jsme využili stařičký desetimístný stroj, který pobral celou naši výpravu i s těžkou fotografickou výbavou. Od vodopádů pochází nejvíce dokumentárních filmů a fotografií medvědů grizzly, stojících na horní hraně vodopádu a čekajících na skákající lososy. O co víc to pro nás byla lákavá podívaná, o to větší bylo naše zklamání z toho, jak byla divoká příroda zneužita ke komerčním účelům. Továrna uspokojující turisty různých kategorií produkuje hodinové fronty na vyhlídkové platformy. Časové omezení na vyhlídkových molech u vodopádů řídí rangeři dle písemného pořadí. V boji o atraktivní místo většinou vítězí fotografové držící své kompaktní přístroje nad hlavou. Právě je doba lososů táhnoucích za svou reprodukční potřebou, a skoků přes skoro dvoumetrový vodopád je k vidění neuvěřitelné množství. Medvědi nemusejí lovit, prostě sáhnou do vody, vytáhnou kořist a svými drápy obratně stahují stříbrné ryby z kůže. Ta jim s podkožním tukem chutná v současné době nejvíce. Červené masité zbytky lososů bere proud k jezeru, kde si na nich pochutnávají mladí jedinci, kteří ještě neumějí dostatečně lovit. Boj o tuto řízenou turistickou atrakci s nevalným fotografickým úspěchem nás brzo omrzel. Záviděli jsme rybářům, kteří se pohybovali přímo v řece a za dozoru rangerů-ochránců si pohodlně užívali svého koníčka. Nemá se to, ale zanedlouho stála naše parta fotografů ve vypůjčených neoprenových oděvech v rákosí na břehu řeky připravena vyrazit. Víme, že medvědi mají jeden jediný cíl – lovit lososy. Nemají v úmyslu ubližovat člověku, který jim nepřekáží. Musejí o nás ale vědět. „Hi, bear, hi bear, hi bear,“ zní z našich úst dostatečně zřetelně. Chovají se, jako bychom zde nebyli. Nacházíme místo, kde se dvě ramena řeky spojují v jeden proud a kde se hladina vody „vaří“ pohybem lososů. Chvíli svítilo slunce, chvíli se spustil déšť – prostě ideální počasí pro fotografování.
Mezi obry
Grizzly kolem nás probíhají ve vzdálenosti několika metrů. Obrovská hnědá těla čeří hladinu, aby zanedlouho dopadla do hejna splašených ryb. Hladina adrenalinu vzrůstá. Otáčejí se, běží proti nám. Závěrky cvakají, vnímáme jen napětí a nádherné zážitky. Konečně jsme se dočkali toho, proč jsme sem přijeli. Jsme uprostřed dění, uprostřed divočiny. Medvědi se svými úlovky mizí nedaleko nás v rákosí. Zanedlouho se tato nádherná scéna opět opakuje. Oni snad vědí, že tu hrají hlavní roli. Předvádějí své lovící schopnosti v takové vzdálenosti, že se nám nevejdou do objektivů. Po chvíli nedaleko procházejí rybáři, a my si můžeme odpočinout. Medvědi je donutí dojít až k nám. Vzájemně si vychvalujeme nádherné zážitky na řece Brooks. Od rangera, doprovázejícího lovící Japonce, se dozvídáme, že má kamaráda v Praze. Snad i to přispělo k uvolněné atmosféře. Místo toho, aby nás vyhnal z nebezpečné zóny, poradil nám a upozornil na případná nebezpečí. Pak už nezbývalo nic jiného, než si popřát další úspěšný lov. S rybářskými pruty i fotoaparáty.
