Je to jasné – obyčejný seskok s padákem prostě není ono. Ani volný pád normálního adrenalinového šílence nerozhodí. Jsou lidé, kterým prostě nestačí padat vzduchem v “banánové poloze”. Ve volném pádu je potřeba se bavit, pokud možno hodně efektně a nebezpečně.
Začalo to někdy na počátku osmdesátých let v Kalifornii. Tenkrát tam zkoušeli skákat stylem, který připomínal spíš ležícího trosečníka na prkně než moderní a atraktivní disciplínu. Skákalo se s deskou z pěnového polystyrenu v rukou. Teprve po sedmi letech se na prkno postavil první blázen, pro změnu to byl Francouz – Joel Cruciani.
Prkna pro skysurfing vypadají podobně jako snowboardy,
 Skysurfing se skáče ve dvou. Druhým ko- legou v týmu je kameraman a fotograf, který má kameru připevněnou na přilbě. |
ale jsou pochopitelně odlišná – jak vlastnostmi, tak velikostí. Mají také složitý systém lanek vázání. Pokud se věci vymknou kontrole, rychlé škubnutí za kabel, který vede k boku skysurfaře, musí uvolnit prkno z nohou a otevřít mu vlastní malý padák. Zkušení mazáci ovšem přistávají s prknem na nohou – před dopadem na zem plachtí.
Skysurfaři prorazili na obrazovky televizí. Po několika “X hrách”, kdy se skákalo se vším možným, byly v září 1997 uspořádány historicky první World Air Games v Turecku.
Tento velmi atraktivní sport nabírá na popularitě. Pro příklad se podívejme do Ameriky, do Parašutistického centra v Perris Valley. Město je domovem první školy skysurfingu na světě. Můžete si tam (pokud máte nejméně 100 seskoků a 100 USD na první dvě hodiny tréninku) půjčit prkno a skočit. Následující seskoky stojí každý už jenom 20 USD, při nichž jsou zdarma a příležitostně poskytovány instrukce. Každý týden tam provede asi dvě stě žáčků kolem 1500 seskoků. Jejich instruktoři skáčou kolem šesti seskoků za den, čtyři až pět dnů v týdnu, 52 týdnů v roce.
Ale dnes už máme instruktora skysurfingu i v Čechách. Honza Wantula z prostějovské Dukly skáče s prknem už pár let a myslí to smrtelně vážně. Skáče všude, kde se něco děje – nedávno měl exhibici na paramistrovství republiky. Profesionální skysurfaři – to jsou lidé, které za skákání s prknem někdo platí – skáčou s týmovým kolegou, jenž má na hlavě připevněnou kameru, aby natočil celý seskok zblízka. Akrobatické kousky jsou různé: od rotace zvané helikoptéra (surfař je hlavou dolů, ruce připažené, nohy natažené, prkno se točí jako vrtule) až po rotaci v sedu (surfař sedí na konci prkna a rotuje dokola). Na soutěžích potom rozhodčí sledují natočené video a hodnotí výkon podle stupně obtížnosti, přesnosti provedení akrobatických prvků a jasnosti figur. Čím fantastičtější akrobacie, tím lépe.
