TEXT A ILUSTRACE: JAN DUNGEL

Nemusíte trpět ofidiofobií, aby se vám při pohledu na obrovskou hmotu těla anakondy velké rozklepaly kolena. Ti nejotrlejší pak v takové chvíli sahají pro metr, aby gigantického plaza rozmotali a změřili. Někoho k tomu vede vidina vysoké odměny, jiné prostá zoologická zvídavost.

Líný proud nás bezstarostně unášel pod soutokem řek Tigor a Río Negro. Náhle jsme před přídí lodi zahlédli trojúhelníkovou hlavu a tělo, které se za ní vlnilo v délce několika stop. Byla to obrovitá anakonda. Skokem jsem se zmocnil své pušky a zatímco se had přibližoval ke břehu, bez míření jsem mu střelil měkkou kouli ráže 0.44 do hřbetu, asi deset stop za jeho odpornou hlavou. Okamžitě se vyvalil oblak pěny a kýl lodi se otřásl několika silnými nárazy, jako bychom narazili na nějakou těžkou překážku. Vyskočili jsme na břeh, obezřetně se připlížili k hadovi a pokusili se změřit jeho délku. Část těla, která ležela na břehu, měřila 45 stop, zatímco zbytek ponořený ve vodě 17 stop. Celkem tedy 62 stop. Tělo však nebylo silné, mělo pouze 12 palců v průměru, což jsme si vysvětlili tak, že had již dlouho nepozřel potravu.

Tak popisuje setkání se šestadvacetimetrovou anakondou v roce 1906 Percival Harrison Fawcett (1867–1925). Nechám bez komentáře krutý konec nebohého tvora a omezím se pouze na konstatování, že předsudky a lidská malost jsou největším nepřítelem anakond i dnes.

ODMĚNA ZA DŮKAZ

Je téměř jisté, že Fawcett ve svém popisu anakondy notně přestřelil. Není však jediným, kdo setkání s obřími anakondami popisuje. Historie je sugestivních pozorování dvacet, třicet či padesát metrů dlouhých superanakond plná. Důkazy pro tato tvrzení jsou naopak mnohem skromnější. Tedy, popravdě vůbec žádné. A tak se uchýlím k tvrzení, které asi mnohé zklame – obří anakondy neexistují. A než je definitivně nechám lovit v bájných vodách kryptozoologického panteonu, pro úplnost ještě dodám, že již prezident USA Roosevelt (1858–1919) vypsal odměnu 5000 dolarů pro toho, kdo předloží důkaz o anakondě delší deseti metrů. Dnes je odměna zvýšena na 50 000 dolarů, dosud se však nikdo nepřihlásil. Odbornou veřejností akceptované údaje o nejdelší v přírodě ulovené anakondě uvádějí délku 9,15 m a váhu 227 kg (Guinnessova kniha rekordů se dokonce spokojuje s délkou „pouhých“ 8,46 m).

Při svých cestách do nitra Amazonie, ale především po venezuelských llanos (savanách), se s anakondami setkávám poměrně často, dokonce jsem se je pro snadnější dokumentaci naučil i chytat, a pak samozřejmě opět pustit. Přesto je pro mne každé setkání stále nevšedním a vzrušujícím zážitkem. A to i v případě, že úlovkem jsou dospělí samci, kteří dorůstají sotva tří čtyř metrů. Mladé samice však mohou i při tomto rozměru působit robustně a budí respekt nejen vzhledem, ale také silou, s jakou nahazují smyčky kolem mých rukou a nohou. Hlavně proto je spolupráce dalšího společníka, který vytrvalé smyčky „odmotává“ více než žádoucí (většinou je to moje žena Radana).

SPÁNEK V BAHNĚ

Pokud narazíte na hada delšího čtyř metrů, jde téměř vždy o samici. Jsou to právě ony, které dorůstají pěti až šesti metrů, ve výjimečných případech i více. Vzhledem k pověsti, které se anakondy obecně těší, se to může zdát zatraceně málo. Jsem však i při své úctě ke čtenáři přesvědčen, že by při setkání s takovým hadem většina z vás hledala spásu zbrklým útěkem. Ostatně úplně stejně jako já při svém prvním setkání s anakondou během expedice Moravského zemského muzea do venezuelských llanos v roce 1992. Společnými silami jsme se tehdy ve vysychající bažině pokoušeli vyrýpnout jakýsi čumáček. Jaké však bylo naše zděšení, když jsme se v mžiku ocitli v epicentru erupcí bahna. Po chvíli jsme zpozorovali mohutného hada, který se ve smyčkách dobýval na povrch. Tenkrát jsme ještě netušili, že jsme narazili na „zazimovanou“ anakondu, která pod krustou ztvrdlého bahna přečkávala nepříznivé podmínky období sucha. K plazovi jsme se neodvážili přiblížit, natož změřit jeho délku. Ve svém deníku pak čtu, že anakonda měřila „dobrých sedm metrů“, což jak dnes vím, je úplná pitomost. V realitě přírody může totiž být i čtyř či pěti metrový plaz opravdu až mimořádně mohutný. Je pak snadné uvěřit, že i tak „malý“ had se postupně při líčení zajisté nevšedního zážitku dopracuje i oné bájné hranice deseti metrů.

Ve venezuelských llanos se dodnes s anakondami setkávám nejčastěji. Zdá se, že v místních bažinách sahajících z území Venezuely až do Kolumbie jsou vůbec nejhojnější. Spolu s Radanou jsme jen na břehu říčky Garcero (přítok řeky Arauca) v úseku ne delším tří kilometrů ulovili celkem tři anakondy! Čtvrtou jsme „nezvládli“, prchla do vody. Tak početný výskyt anakond zde umožňuje především obrovská potravní nabídka. Základnou potravní pyramidy llanos je bohatství ryb a tedy i jejich predátorů, především brodivých ptáků. Anakondy však nepohrdnou ani mladými kajmany, želvami či kapybarami. Pozoroval jsem také kanibalismus, kdy jedno sotva metrové mládě do sebe pod vodou soukalo druhé. Prudké střídání podmínek v období sucha a dešťů ale život v llanos zásadně ovlivňuje, a také anakondy tráví ty nejkrutější podmínky zhruba od Vánoc do konce března, kdy bažiny i řeky vysychají, v částečné či plné anabióze (při utlumení životních procesů) v zemních norách, mezi kořeny stromů či zahrabány pod tvrdou krustou vyschlého bahna. Mnohé se příštích dešťů ani nedočkají a nejspíš právě tyto podmínky a nepravidelný přísun potravy mohou být příčinou, proč anakondy v llanos nedorůstají takové délky jako jejich družky třeba v Amazonii. Zoolog Jesús Rivas, který studuje anakondy ve venezuelských llanos již bezmála dvacet let, tvrdí, že se zde nikdy nesetkal s hadem delším 5,5 metru.

TVÁŘÍ V TVÁŘ

V deštném amazonském lese jsou přírodní podmínky odlišné, a díky tomu zde anakondy dorůstají větší velikosti. Ale i zde je setkání s hadem delším pěti metrů výjimečné, i když sám jsem jednou na řece Nichare ve venezuelské Amazonii pozoroval anakondu snad ještě delší. Kvůli okolnostem jsem však hada změřit nemohl, a tak jde jen o odhad podepřený letitou zkušeností. V každém případě nám všem čtyřem na palubě curiary pohled na tak velkého plaza vyrazil dech. Do deníku jsem si tehdy zapsal: „Alexi ztišil motor a obloukem zamířil k hadovi. Podařilo se mu vmanévrovat curiaru až těsně k samotnému břehu. Udržet člun v prudkém proudu je však zjevně obtížný úkol, a navíc břeh samotný je tak příkrý a nepřístupný, že se aspoň v tomto okamžiku musím vzdát úmyslu na něj z lodi vyšplhat, hada chytit a změřit. Navíc nutně potřebuji asistenci. Potom, co bych jako obvykle anakondu prudce oběma rukama uchopil za hlavou, musel by mi někdo pomáhat se zdoláváním jejích smyček. A Alexi dává jasně najevo, že on to rozhodně nebude. Drobný Pollo, náš druhý yekwanský průvodce, se mlčky choulí na přídi, stejně tak ani Radana tentokráte můj záměr příliš nadšeně nekomentuje. Při pohledu na rozcapené tělo velkého hada se nakonec s tajnou úlevou svého úmyslu docela rád vzdávám. Radana se ve vratkém plavidle postavila a beze slov soustředěně fotí. Nechci rušit, nehybně sedím a anakondu mlčky pozoruji. Mohutný plaz leží stočený v trávě, velká hlava i pár „mrtvých“ očí napovídají, že jde o mimořádně urostlý exemplář, možná až šest metrů dlouhý. Fascinující je také tloušťka jeho těla – had má v nejsilnější části průměr dobrých čtyřicet centimetrů. Také jizvy a šrámy po jeho těle svědčí o tom, že máme před sebou zkušeného harcovníka! Alexi se snaží udržet člun v proudu a najet ještě blíže, aby mohla Rady pořídit záběry z jiného úhlu. Možná právě promýšlí další pohled, nejspíš detail hlavy, ale pořád jí ve výhledu vadí stéblo vysoké trávy. Pokusil jsem se překážku usměrnit stativem, pružný a silný stvol se však znovu prudce napřímil a já se byť jen lehce nedopatřením dotkl samotného hada. Obrovské tělo zareagovalo okamžitě. Mohutné smyčky se daly do pohybu, pohled hadích očí se upírá přímo k lodi. Vzápětí se celý kus břehu pod váhou anakondy utrhl a zřítil se i s plazem do vody těsně u levoboku. Metráky jílu pleskají o hladinu. Nečekaně prudce nás však zasáhla následující tsunami. Plavidlo se rozhoupalo, zavládl chaos. Zaslechl jsem výkřik a hluk padajících předmětů. Pár vteřin zmatků a jen taktak jsme v teplé vodě Nichare neskončili úplně všichni…“