TEXT A FOTO: JIŘÍ KAMEN
Švýcarská hora Monte Verita` je podivuhodná. Projevuje se na ní zvláštní zemský magnetismus. Přicházely sem celé skupiny lidí, vedené novými věrozvěsty.
Na hoře Monte Verita` příroda pomalu pohlcuje pozůstatky velké slávy tohoto poutního místa: skelety sprch v plenéru nebo zbytky betonových van. Hora dříve lákala podivné existence: vegetariány, emancipované ženy, dadaisty z curyšského kabaretu Voltaire, psychoanalytiky, tanečníky. Ve společnosti Iletti Rogantiniové, jejíž otec působil jako lékař ve zdejším sanatoriu, jsem navštívil dům Casa Anatta, kde je umístěno muzeum raných hnutí, která působila v katastru hory Monte Verita`. „První lidé, kteří sem přišli, pocházeli hlavně z oblasti kolem Mnichova, a tady hledali ideální místo, kde by mohli zřídit svou komunitu: jedni preferovali individualismus, jiní komunismus, teozofii, vegetariánství. První skupinka čítala jen osm lidí. Vedla ji Ida Hofmanová, v jejíž hlavě se tento nápad zrodil. Ida pocházela z Černé Hory, byla pianistkou a bojovnicí za práva žen. Život zdejší komunity finančně podporovala matka jejího přítele Henriho Oedenkovena, který pocházel z rodiny bohatých belgických průmyslníků,“ vyprávěla paní Iletti. Podle místních „stanov“ lidé, kteří sem přicházeli, měli spolupracovat, pracovat a finančně přispívat. Někteří členové komunity se těmto pravidlům nechtěli podřídit. Provozoval se zde i nudismus, členové komunity se opalovali nebo pracovali nazí.
Přitom obyvatele Ascony, tehdy chudé rybářské vesničky, šokoval i člověk bez ponožek! Jít po ulici úplně bos, bez bot, bylo pro ně něco nepředstavitelného. Druhé období „dějin hory“ je spojené se zřízením sanatoria. Platící hosté měli svými penězi zajistit další provoz na Monte Verita`. Později horu koupil baron von der Heydt, který se rád procházel nahý po břehu jezera. V ruce držel dvacet franků, protože chodit venku bez oblečení bylo zakázáno. Peníze měl pro policii, na zaplacení pokuty. Baron von der Heydt zemřel v roce 1964 a celé místo odkázal kantonu Ticino.
