Sopky jsou svědectvím o dynamické podstatě Země. Většina vulkanické aktivity se objevuje podél okraje zemských ker, kde sopky vytvářejí “Kruh ohně”. Série sopek, která zahrnuje např. Mount St. Helens ve státě Washington, aljašskou Katmai, japonskou Fuji a filipínskou Pinatubo, charakterizuje okraje pacifické kry. Ale proč jsou sopky také na Havajských ostrovech, přímo ve středu pacifické kry?
 … |
Žhavé magma je vytlačováno z “horkého místa” ležícího hluboko uvnitř pláště. Roztavená hornina obohacená plyny si razí cestu směrem k povrchu. Vytváří podmořské hory a po několika statisících let a nespočetných erupcích se konečně objeví nad mořskou hladinou nový ostrov. Sopka pokračuje ve svém růstu tak dlouho, dokud pohyb zemské kry neposune ostrov mimo “horké místo”. Minimálně během posledních 70 milionů let pacifická zemská kra fungovala jako transportní pás – přestěhovala ostrovy severozápadně od “horkého místa” rychlostí přibližně 10 cm za rok. Dodnes aktivní sopky Mauna Loa a Kilauea pokračují dosud v tvorbě největšího z Havajských ostrovů – Hawaii. . . . . .
Tento proces formoval více jak 5600 km dlouhé podmořské Císařské pohoří – Havajský ostrovní řetěz a ještě není ukončen. Podmořská hora Lo?ihi jihovýchodně od ostrova Hawaii stoupá směrem k mořské hladině a za několik statisíců let se objeví nad mořskými vlnami.
Zahaleny hustou vegetací se majestátně tyčí z rozlehlé modři Pacifiku. Havajské ostrovy tvoří celkem osm větších ostrovů a 124 ostrůvků.
Havajské ostrovy jsou vlastně vulkanickým pohořím. Pokud by moře zázrakem vyschlo, byly by nejvyšším horstvem na Zemi, rostoucím více jak 9000 metrů z mořského dna. Vzhledem k tomu, že se pacifická zemská kra posunuje severozápadním směrem od “horkého místa”, vulkanická aktivita ustává. Síly větru, deště a mořské vlny způsobují erozi, až jednou ostrovy opět zmizí pod mořskou hladinou. Proces pak začne znovu.
Havajské vulkány nemají typický kuželovitý tvar sopky ani nezačínají soptit náhle. Jejich občasné erupce jsou však velkolepou podívanou. Přírodní ohňostroj může dosáhnout výšky až 600 m.
Produkty vulkanické činnosti – potoky rozžhavené lávy z nitra Země – jsou složeny převážně ze silikátů a kysličníků obsahujících vodní páru a různé plyny. Havajské názvy “pahoe-hoe” a “?a?a” jsou všeobecně používané geologické termíny pro dva typy lávy, které se zde vyskytují. Pahoe-hoe má vyšší teplotu, je hladší a obsahuje více plynů. Povrch ?a?a je drsnější a struktura je hustší. Materiál obou typů je zdánlivě stejný, rozdíl je v jejich složení, obsahu plynů a teplotě.
DŮM VĚČNÉHO OHNĚ
K poslední velké erupci sopky Kilauea došlo v roce 1960, ale jak demonstrovala sopka Mount St. Helens ve státě Washington na jaře roku 1980, i zdánlivě dormantní sopka může vyvinout ničivou aktivitu v okamžiku nejméně očekávaném. Zvyšující se tlak v podzemí bývá obvykle doprovázen malými otřesy a zaznamenatelnými zvuky, což by mělo být dostatečným varováním. Mauna Kea (Bílá hora), dormantní vulkán severně od národního parku, se tyčí 4205 m nad mořskou hladinu. Pod mořskou hladinou se ukrývá dalších 5486 m, takže tato hora je vlastně nejvyšší horou světa, pokud jde o absolutní výšku. V zimě bývají vrcholové svahy často pokryté sněhem.
Roku 1967 se na vrcholku započalo s výstavbou observatoře. Jedním z důvodů pro stavbu na tomto místě bylo minimum rušivých záření z umělých zdrojů. Observatoř disponuje největším optickým teleskopem na světě.
Mauna Loa je největší aktivní vulkán na světě. Měří 4169 m a svým objemem přibližně 75 000 km3 je i jedním z největších světových masivů. Soptí průměrně jednou za tři a půl roku, láva vytéká jak z centrálního kráteru, tak i z trhlin (fisur) po stranách sopky. Láva z této sopky pokrývá přibližně 50 % ostrova Hawaii.
Sopka Kilauea v jihovýchodním svahu sopky Mauna Loa dosahuje výšky 1111 m a kráter rozlohy 10 km2. Vnitřní kráter Halemaumau znamená v překladu Dům věčného ohně a je dosud vulkanicky aktivní. Východní trhlina Pu?u ?Ó ?o soptí nepřetržitě už 10 let.
POTÍŽE V RÁJI
Havajský národní park byl vyhlášen americkým kongresem v srpnu 1916 a zahrnoval celkem tři sopky – Mauna Loa a Kilauea na ostrově Hawaii a dormantní Haleakala na ostrově Maui. Dva nejrozsáhlejší a nejaktivnější vulkány na Zemi jsou součástí jedinečného ekosystému – park totiž zahrnuje také poušť Kau, háje obřích kapradin, deštný prales a exotické rostliny a živočichy. Navíc je park místem, kde návštěvníci mohou jako málokde na světě nahlédnout do nitra aktivního vulkánu.
Havajské souostroví bylo kdysi oslavováno jako ostrovy evoluce, nyní je na pokraji zkázy. Příchod lidí na ostrovy změnil navždy podmínky, které byly příznivé pro původní rozmanitost života. Lesy zmizely, jak lidé připravovali půdu pro pěstování plodin a zakládali sídla.
Polynésané a ostatní usedlíci s sebou přinesli četné cizí živočichy a rostliny, některým se začalo v novém prostředí až příliš dobře dařit a bez problémů se začali množit. Jejich vliv začal být katastrofální. Divoká prasata podrývají porosty kapradin a původního deštného lesa. Jejich bahnitá kaliště jsou ideálním prostředím pro rozmnožování moskytů, kteří přenášejí ptačí malárii a ptačí neštovice. Mungové, kočky a krysy požírají místní ptáky a jejich vejce. Cizí rostliny, např. banánovník poka, vytl ačují původní havajské deštné lesy. Nápor introdukovaných rostlin a živočichů způsobil vyhynutí mnoha původních druhů a pokračuje v ohrožování unikátních forem života na Havajských ostrovech.
ŽIVOT PŘICHÁZÍ NA NOVOU ZEM
Před několika miliony let kdesi v jihovýchodní Asii vynesl vítr spory kapradin až do výše dvanácti kilometrů a větrné proudy je nesly východním směrem. Nakonec klesly na holá lávová pole uprostřed Pacifického oceánu. Tímto jedním z několika způsobů se na Havajských ostrovech objevil život. Hmyz, semena a pavouci dosáhli ostrovů prostřednictvím vzdušných proudů, ale byly i jiné způsoby cesty. Migrující nebo bouřemi unášení ptáci přenesli semena v trávicím traktu nebo ve svém peří. Proudy Pacifiku tra nsportovaly soli odolná semena a přinesly hmyz, rostliny a plže na plovoucích troskách. Obojživelníci, plazi, sladkovodní ryby a většina savců nebyla schopna dostat se přes nesmírné vodní plochy – pouze jeden druh ploutvonožce a netopýra byl úspěšný. Z milionů organismů se pouze některým podařilo po dlouhé riskantní cestě přistát právě zde a z nich přežily jen některé. Tyto druhy se postupně v průběhu času vyvíjely do nových forem, jež se lépe adaptovaly pro život na ostrově. Díky absenci predátorů a konkurentů, kterým musely čelit ve své domovině, jejich přežití přestalo záviset na vyvinutých obranných mechanismech. Tyto vlastnosti, které je původně chránily, se ukázaly postradatelné a nakonec zanikly. Protikladné vztahy jsou charakteristické pro nové životní formy. Kopřivy, které nežahají, máta, jež neobsahuje typické silice, ptáci postrádající schopnost létat, střevlíci neschopní vystřikovat obrannou tekutinu. Přes 90 % havajské původní flóry a fauny je endemické – nalézá se pouze zde a nikde jinde na Zemi. To vše se snaží zachránit správa národního parku. Je otázka blízké budoucnosti, zda se jí to podaří.
