Hory… Za celou éru lidstva slovo nesčetněkrát vyslovené. Dokázal by někdo spočítat, kolikrát to bylo? Myslím, že ne. Stejně je to i s výhledy z vrcholků hor. Fascinující pohledy a scenerie se mění každou sekundou. Každý vidí stejnou scénu jinak a v tom je kouzlo hor.
Kolik energie nám dávají panoramata přírody? Díváme se na ně a snažíme si je detail po detailu zapsat do paměti, abychom je mohli ve vhodnou dobu vytáhnout a v mysli si je prolistovat. „U mne to je ale jinak. Zapsání na osobní hard disk, do vlastní hlavy, mi už nestačilo. Tak jsem vzal do ruky foťák,“ říká Miroslav Caban, mimo jiné známý horolezec. „Focením panoramat se zabývám od roku 1997, kdy jsem v dubnu toho roku navštívil národní parky USA. Dalšími hodnotnými záběry v mém životě se záhy na to staly fotografie z Alp a překrásné Jižní Ameriky z let 1998 až 2001. Mimořádným obdobím byl však rok 2002, kdy jsem nafotil panoramata na samotném vrcholu Mount Everestu, kam jsem vylezl bez použití kyslíkového přístroje 17. 5. 2002.“ Tímto výkonem odstartoval Miroslav dlouhou fotografickou a horolezeckou kariéru, a to s cílem vylézt na nejvyšší vrcholy všech kontinentů bez použití kyslíkového přístroje. Projekt se mu podařilo dokončit 22. 8. 2005 na Nové Guineji zdoláním Carstenszovy pyramidy, vysoké 4884 m. Byl teprve druhým člověkem na světě po Reinholdu Messnerovi, který to dokázal. Nevěnoval se však jen lezení. „Na každém kontinentu jsem nafotil zhruba tři tisíce fotografií, ze kterých byla přibližně jedna třetina panoramatických. Postupem času mne fotograficky začaly fascinovat nejen hory, ale i jiné okouzlující záběry. V dnešní době obsahuje můj počítač 2000 panoramat z celé planety.“ Jaké pocity asi zažívají horolezci na vrcholech? Těžko se vžijeme do kůže někoho, kdo ve výšce skoro deseti tisíc metrů nad mořem přemýšlí, zda mu řídký kyslík umožní přežít. Můžeme se však podívat, jak svět okolo vidí fotograf. Nahlédněte proto spolu s námi do údolí dvou nejvyšších hor planety Země – Mount Everestu a K2.
