Vesnické etiopské hospody jsou jako sešlé perníkové chaloupky. Okenice a vrata se kymácejí, podlaha je z udusané hlíny. Tohle je hospoda v Jince. Chlapi tu byli od začátku vstřícní, a když jsem jim dal krabičku českých Marsek, byl jsem jejich. Vždyť už měl každý vypitou nějakou tu láhev ostře oranžového tače! Nápoj vypadá jako džus, ve skutečnosti ale jde o slabě alkoholický nápoj vyrobený kvašením kukuřice a medu. Chutí připomíná tač český burčák.
Napsal a vyfotografoval TOMÁŠ PETR
Improvizovanou hospodu lze udělat kdekoliv na ulici. K tomuto počinu stačí stín, rohož, karty a chuť družit se. A ta nikde v Asii nechybí. Zvláště když je polední přestávka, jako právě zde, v saigonském přístavu. To nepracuje opravdu nikdo, kdo nemusí.
Napsal a vyfotografoval JAN ŠKVÁRA
Pokud náhodou zavítáte do kterékoliv země Asie, nejspíš vás překvapí velké množství stolků a stolečků, umístěných přímo na chodníku. Ano, i to jsou restaurace, i když trochu jinak zaměřené než u nás. Místo studeného piva se tu pije především teplý zelený čaj. V tomto klimatu to opravdu osvěží nejlépe.
Napsal a vyfotografoval JAN ŠKVÁRA
V Rumunsku ležící dunajská delta se pyšní neopakovatelnou atmosférou čehosi, čemu se dá trochu s nadsázkou říkat “rybářské hospůdky”. Leží podél Svatojiřského ramene Dunaje, nejvíce obývaného rybáři. Na koňské povozy jako z minulého století se díváte od umakartových stolků a z toho, co vypadá jako láhev od piva, se ve skutečnosti pije laciná a zředěná vodka, která však chutná spíšjako líh.
Napsal a vyfotografoval LIBOR MICHALEC
Být na Malých Antilách a neokusit zdejší langusty by byl hřích. Kreolové se rádi veselí, a tak hned po setmění se v malé pobřežní knajpě v Deshaies na ostrově Guadeloupe ozvou bubny. Ty jsou jakýmsi magnetem pro místní obyvatele, za chvilku je v hospůdce plno, všichni mají pusu od ucha k uchu, tleskají a křepčí. Jídlo a pití také patří k radostem života, a tak se na stůl kromě langust nosí i kuřecí stehýnka, akry, ti-punch či planteur.
Napsal a vyfotografoval JIŘÍ BÁLEK
Mobilní hospoda projíždí Podkarpatskou Rusí. Protože velká země potřebuje hodně piva, čepuje se rovnou z cisterny. Pípa, jídelní lístek i hořák na přihřátí jídla jsou v útrobách kovové skříňky. Sličná servírka Nataša vám vždycky natočí plnou míru.
Napsal a vyfotografoval PETR JAHODA
Restaurace v Tunisku jsou vlastně spíše čajovny a kavárny. Kypí svou ojedinělou atmosférou, ale alkohol vám v nich nenalejí. Ještě si tak kromě čaje a kávy můžete objednat vodu nebo nikde nechybějící Coca-Colu. V oblasti Sahary jsou mnohé z nich vytesané do skal. Mají tu výhodu, že je v nich příjemný chládek, a projíždějící turisté do nich rádi zavítají.
Napsal a vyfotografoval JOSEF SLOUP
Tenhle stánek s občerstvením má jednu obrovskou výhodu – když nasytí lidi na jednom místě, nemusí čekat, až tito zase dostanou hlad, ale jednoduše odjede za hladovými jinam. V indonéské Yogyakartě takových stánků potkáte nepočítaně. Jejich řidiči a kuchaři v jedné osobě prodávají ledacos – od polévky zvané soté, přes několik dní uvařené těstoviny až po sladkosti pochybných chutí a barev.
Napsal a vyfotografoval JIŘÍ BÁLEK
Hospůdka v kostarickém Palmar Norte je často vyhledávaná jak místními dělníky z banánových plantáží, tak i řidiči tiráků směřujících ze San José na jih do Panamy. Na jídlo se sem nechodí, zato pít se tu dá do němoty. Ke každému pivu ale dostanete takzvané bocas – miniaturní mističky s miniaturním kuřecím křidélkem či několika lžícemi fazolové polévky. Je pak velmi individuální, zda se opijete, či nasytíte.
Napsal a vyfotografoval JIŘÍ BÁLEK
Exteriér africké hospody u parku Samburu. Vesele pomalované fasády lákají k návštěvě místní obyvatele i projíždějící cestovatele. Několik hodin jsme polykali prach při jízdě “trakem”. Vzpomínám, že “studené” pivo mělo třicet stupňů, ale přesto chutnalo skvěle. V etiopských hospodách mají navíc výborné placky s omáčkou – říkají jim indžera, vypadají jako starý hadr na nádobí, ale jsou fakt výborné.
Napsal a vyfotografoval TOMÁŠ PETR
Hospoda v holandském univerzitním městě Utrecht měla ekologický ráz. Před vchodem byli v ohrádce pašíci – ne, nebyli určeni k snědení. Naopak. Cedule u jejich chlívku žádala slušný život pro zvířata. Podlaha hospody byla stejně jako chlívek vystlána slámou. Souvislost prasete s člověkem v hospodě by se mohla jevit velmi zřetelně, ale nejsem si tím jist. Jisté je, že na stolech rostla a voněla opravdová tráva. Do toho všeho se míchal hospodský hluk a hudba techno.
Napsal a vyfotografoval TOMÁŠ PETR
V dubnu bývají ve Vietnamu teploty ke čtyřicítce. Nedá se dělat vůbec nic. Poledne je přímo vražedné. Tato restaurace v přístavním doku stojí vlastně na kůlech ve vodě. Přední stěnu do ulice stavba nemá, zavíračku také ne. Její obyvatelé tu vlastně bydlí. Je právě poledne, vzduch se ani nehne. Jediné, co se tu pohybuje, je hostinská v zavěšeném hamaku a její dítě.
Napsal a vyfotografoval JAN ŠKVÁRA
Hojnost ostrova Bali je patrná i na tomto snímku. Mám samozřejmě na mysli ovoce. Kromě u nás známých banánů, ananasu či grepů tady koupíte i pro našince neznámé ovoce, jakým jsou anona, rambutan či mangostan.
Napsal a vyfotografoval JIŘÍ BÁLEK
Pouliční občerstvení po malgašsku. Velká chudoba na Madagaskaru nutí rodiny, aby i malé děti zaměstnávaly prodejem na ulici. Místo školy či lenošení v kolébce tak prodávají třeba vařenou kukuřici.
Napsal a vyfotografoval JIŘÍ BÁLEK
V celé evropské kultuře mají hospody své nezastupitelné místo. Literární záznamy o místech, kde se pije, hoduje a slaví, známe už ze středověké literatury. Třeba takový Francois Villon – básník, pijan a buřič – strávil nejednu chvíli v krčmě při džbánku vína nebo žejdlíku piva. Českou hospodskou literaturou se zase proslavil Jaroslav Hašek. Jeho “Dobrý voják Švejk” se stal symbolem části české populace. O pár let později vytěžil z hospodské tematiky maximum i spisovatel Bohumil Hrabal. U žejdlíku v pražských hospodách poslouchal pivní řeči a přetvořil je v geniální texty s jedinečnou atmosférou. Hospody jsou místa, kde se odehrává spousta důležitých debat a rozhodnutí. Relaxuje se tu, i uzavírají obchody. Do zemitých hospod – “pajzlů, putyk nebo čtyřek” – chodí jenom chlapi. Zato do nóbl hospody – restaurace – můžete pozvat dámu nebo obchodního partnera.
Asi každý Čech poznal kouzlo hospodské atmosféry. V zakouřeném lokále s dobrým pivem dostávají život a problémy jiný rozměr. Člověk získává nadhled hlavně díky alkoholu – droze, která je v evropském měřítku tolerována. Jenže každá země má svou “kulturní drogu”. Proto i místa, ve kterých se konzumuje, mají odlišný charakter. Pokaždé, když jsem za hranicemi, mě zajímá, jak vypadá místní hospoda. Mnohdy se od našich natolik liší, že už nemůže být o hospodě ani řeč. No řekněte: co je to za hospodu, když vám nalijí pivo sběračkou? Je teplé a bez pěny! Jenomže místní si na něm pošmáknou – takže to je hospoda. Tam, kde se konzumuje jen marihuana nebo hašiš, je atmosféra úplně jiná. Přesto jsou po celém světě zařízení, která mají něco společného. Člověk se tu dostává do “stavu rozšířeného vědomí”. Do stavu, ve kterém relaxuje, a v rámci zaběhlých rituálů řeší problémy, které se jinde neventilují. Je zajímavé tato místa poznat a porovnat, protože i tak lze vysledovat charakter a náladu země. Nehledě na to, že se tam dozvíte i to, co byste jinak z lidí nevypáčili ani heverem. Říkejte si proto takovým místům, jak chcete, a porovnejte sami, jak vypadají v úhlu pohledu fotoreportérů magazínu Koktejl. Nasávejte – atmosféru hospod světa!
Napsal TOMÁŠ PETR
Na trakových trasách v nepálském podhůří Himálaje narazíte na lodže během denního pochodu několikrát. Kromě noclehu a jídla vám tu nabídnou místní pivo zvané čang, které vzniká z kvašeného ječmene a má pokaždé jinak nakyslou chuť. Šerpové popíjejí čang s velikou oblibou a ti nejzdatnější pijáci si ho objednávají po celých termoskách.
Napsal a vyfotografoval LIBOR MICHALEC
Hospoda v keňské obci Loiyangalani. Kromě fantastických naivních fresek bylo nad rozpraskanými dřevěnými lavicemi zvláštní tablo. Každý štamgast tu má svůj portrét. Snad aby věděl, jak vypadá střízlivý, když jde domů zřízený “pod obraz”. Žena nebyla na nástěnce ani jedna…
Napsal a vyfotografoval TOMÁŠ PETR
Hospoda “U vystřelenýho voka” v Praze na Žižkově je jednou z nejoriginálnějších v naší zemi. Pod pípou se v akváriu prohánějí rybky, ve výklenku jsou husitské rekvizity s prezidentem. Obrázky i univerzální kalendáře zdobí stěny lokálu. Na klozet vás navede freska s dřepící postavičkou a nad pisoáry jsou pohodlné opěrky na hlavu. Z jídelního lístku si vyberete třeba “obalovaný mák” nebo “smažený hýr”. Veselou výzdobou vdechl hospodě duši známý parealistický malíř Martin Velíšek.
Napsal a vyfotografoval TOMÁŠ PETR
V Ugandě, ve městě Namalu se na ulici vaří všude. Tohle je hlavní a jediná ulice města. U Alimy – majitelky hotelu, která na obrázku kojí dítě – jsem posnídal výborné čapáty a čaj s mlékem.
Napsal a vyfotografoval PETR JAHODA
