Magická struna vyluzující čáry, tajemství a fantazii se rozezvučela. Sny, nejen Benátčanů, nabírají na intenzitě – stávají se skutečností. Začíná oficiální Benátský karneval.
“O Benátkách stačí napsat pouze jednu jedinou větu,větu, kterou si můžeme přečíst v každém průvodci:Benátky jsou fantastický sen.”
Miroslav Horníček
 … |
Je únor devadesátého osmého roku, přesně jedenáct dní před Popeleční středou. Jihoitalské Benátky se probouzejí na tuto roční dobu nezvykle brzy. Na nádraží, kde ještě před týdnem vystoupily z právě přijíždějícího vlaku pouze dvě starší ženy a skupinka houmlesáků – využívající teplo ve vlaku k příjemnému prospání, je dnes rušněji daleko více než v plné turistické sezoně. Z vlaku se valí neuvěřitelné davy rozjásaných lidí, Italů, ale i cizinců, a dobrá polovina v nejrůznějším přestrojení. Začínají ne konečné dny a noci plné jídla, radovánek a oslavného pití. Karneval – pochází z italského slova carnevale, v překladu “rozloučení s masem”, jehož se katolíci vzdávají během týdnů půstu před Velikonocemi. Půst však neznamená pouze rozloučení se s masem a přetrpění doby bez “pořádného žvance” do Velikonoc, ale hlavně jakýsi čas zamyšlení a zamýšlení se nad věcmi života.
Historie Benátského karnevalu sahá až do století dvanáctého, dnešní podoba oslav v maskách pochází z roku 1436. Výrobci masek utvořili oficiální cech a otevřeli jejich první prodejny a půjčovny. Nošení masek a přestrojení dosáhlo svého vrcholu v 18. století, Benátčané různých sociálních vrstev využívali karneval k zatajení své pravé identity, a v některých případech i ke změně sexuální orientace beze strachu před prozrazením a potrestáním.
Po porážce Benátské republiky v roce 1797 tato tradice téměř vymizela. Velkolepého znovuzrození se jí dostalo až roku 1978, kdy skupinka studentů otevřela první novodobý obchod a půjčovnu masek. Od té doby karneval každým rokem roste a mohutní.
Město se vynořuje z ranní mlhy. Vycházející slunce se zrcadlí ve všudypřítomné vodě, odráží se od pestrých masek. Vzduch je prosycen pachem mořské vody, česneku, oregana a kávy z romantických kaváren, pizzerií… Vysoký příliv pleská o gondoly přivázané u mola nedaleko chrámu sv. Marka. Skupinky masek se za všeobecného veselí proplétají pověstnými benátskými uličkami, lidé vyklonění z oken a pouliční prodavači vykřikují Brava, bravo, oceňujíce tak ty nejlepší z nejlepších. Různobarevné konfety létaj í vzduchem. Všichni se smějí, všichni se radují. Výrobci masek posedávají ve svých vyzdobených obchůdcích a nabízejí ty největší hity letošní zimy. Fotografové mačkají spouště a snaží se zachytit nenapodobitelnou atmosféru okamžiku.
“Benátky? Nic na světě není srovnatelnés mystikou a krásou skutečnosti -ta předčí i ten nejvelkolepější sen.”
Charles Dickens
Tempo karnevalu narůstá. Centrum všeho dění, náměstí sv. Marka, je s postupujícím časem plnější a plnější. Rozdíl mezi realitou a iluzí, mezi historií a současností neexistuje.
V období karnevalu je v Benátkách možné vše. Středověká princezna s bohatou výšivkou na růžovém saténu může být krásná mladá dívka, stejně tak hezký mladý muž nebo kdokoli jiný. Staří, mladí, černí, bílí, žlutí, všichni se radují. Masky dodávají pocit nesmrtelnosti, nekonečné svobody. “SOLO I MORTI SONO VECCHI.” – “Jen mrtví jsou staří,” říká odhadem osmdesátiletý stařík.
Znavení pozorovatelé karnevalu využívají pověstných příjemně vytopených italských kaváren. Usedají do měkkých plyšových křesílek, popíjejí pravou italskou kávu a pozorují procházející rej masek skrze okno.
S večerem přichází tma, chlad a vlezlé vlhko, nevadí to však mladým Benátčanům scházejícím se na náměstí Campo San Bartolomeo; přinášejí kytary, nejrůznější přehrávače a slaví do brzkých ranních hodin. Domorodci, podobní našim pavlačovým drbnám, překrásně uvádějí vše na pravou míru: “Celou noc jenom řvou a chlastaj.”
“QUE DOLCE MESTIER DI NON FAR NIENTE!” –
“Jak sladké to řemeslo, toto nicnedělání!”
Carlo Goldoni
Na chrámu sv. Marka odbíjí obrovský zvon, oznamuje ukončení karnevalu a zahájení předvelikonočního půstu. Lidé odcházejí, dobíhají poslední noční vlak. Velkolepá show končí. Do prázdných ulic, pokrytých množstvím konfet a papírů, vstupují bezdomovci v oranžovo-zelených vestách s košťaty a vozíky. Vypadají jako z jiného světa. Začíná úklid.Čas půstu je tu. “Co tak těžko snášel,ba co se mu chvílemi zdálo nesnesitelné, bylo zřejmě pomyšlení,že již Benátky nespatří,že je to rozloučení navždy.”
Thomas Mann: Smrt v Benátkách
