Vítězný příspěvek do soutěže „Čtenáři na cestách“ zaslala Hana Procházková ze Stříbrné Skalice. Gratulujeme a zasíláme poukázku na zahraniční zpáteční jízdenku pro jednu osobu zdarma od společnosti Bohemia Euroexpress International.
Úplně propocení jsme se tenkrát plahočili v horských oblastech severně od Chiangmai. Naším cílem byly chudé vesničky kmene Karenů bez všech technických vymožeností. Elektřinou počínaje a kanalizací konče. Tu noc jsme měli přespat v tropickém deštném pralese v jedné ze dvou prostých chýší. V první jsme vybalili naše spacáky na nerovnou podlahu z kulatiny a do druhé se chystali na večeři, kterou nám naši thajští průvodci z donesených skromných zásob připravili. Slunce mezitím zapadlo, rychle se stmívalo a prales začínal ožívat tajemnými šepoty. Mráz mi doslova běhal po zádech.
Večeře byla výborná, atmosféra kouzelná. Seděli jsme blízko místa s praskajícím ohněm (nemyslíce na to, co všechno běhá a vydává ty hlasité zvuky tam v té černočerné tmě za tenkou bambusovou stěnou), popíjeli čaj a povídali si s průvodci. Vyprávěli nám nadšeně o své zemi, o své krásné hymně… Tu někoho z nás napadlo, nevím už, kdo to byl, aby nám ji zazpívali. Byli velice překvapeni a zdálo se, že i potěšeni. Určitě se jim to ještě nestalo. Chvilku se mezi sebou domlouvali, pak náhle povstali a tázavě na nás mlčky hleděli. Zmateně jsme se všichni na sebe podívali, vstali také (ale až po několika vteřinách zaváhání, které se mi zdály nekonečné) a naslouchali jejich působivě zvláštnímu zpěvu. Poté jsme byli požádáni, abychom zazpívali tu „naši“. No, to bylo zcela nečekané. V paměti tak nastalo „zoufalé“ hledání střípků slovosledu slok, které nás učili někdy na základní škole a které nebyly od té doby nikdy použity. Po hudební stránce (a nejen po ní) nám to občas falešně „zaskřípalo“, ale myslím, že jsme to jinak zvládli.
Hymna měla u našich thajských průvodců úspěch. Jeden z nich, Sin, nám dokonce říkal, že mu při ní naběhla husí kůže. Musím přiznat, že mi bylo trochu stydno (trochu víc), když jsem viděla, jak vážně Thajci tu svoji hymnu berou a jakou k ní mají úctu. I k té naší. Prales neprales, chýše nechýše.
Později kolem půlnoci, když jsme se chystali jít spát, vyšla jsem ven do řvoucího lesa, nasála ty nezapomenutelné vůně, vzhlédla vzhůru a spatřila nejkrásnější kus hvězdné oblohy ve svém životě. A to jsem netušila, že nás nazítří čekají Leonidy. Byly to prostě nádherné okamžiky.
Kdykoliv teď zaslechnu „Kde domov můj“, vzpomenu si také na tuto neuvěřitelnou noc, skoro až neskutečně absurdní, kdy v chatrči uprostřed pralesa stojíme v pozoru, zpíváme si navzájem své hymny a, i přes naše zjevné rozdíly, cítíme se tak blízcí.
Děkujeme za všechny příspěvky a těšíme se na další – SOUTĚŽ POKRAČUJE. Pro ty z Vás, kterým uniklo její vyhlášení, opakujeme:
Do soutěže se můžete přihlásit s materiálem, který bude obsahovat minimálně 15 řádků a maximálně 60 řádků textu a 1-5 diapozitivů nebo fotografií. Není podmínkou, aby autor textu byl zároveň autorem snímků, ale hodnotí se celý materiál. Jak název napovídá, měl by Váš příspěvek být výsledkem Vaší cesty – ať už do daleké ciziny, nebo po zajímavých místech naší republiky. Hodnotí se námět i způsob zpracování. Odměněný příspěvek a ostatní nejlepší práce budou zveřejněny. Příspěvky zasílejte na adresu redakce: Magazín Koktejl, Rooseveltova 1815/4, 400 01 Ústí nad Labem, obálku označte heslem „Čtenáři na cestách“. Všechny texty, fotografie a diapozitivy musí být řádně podepsány a označeny Vaší adresou. Připojte také informaci o Vašem věku a profesi. Nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme, diapozitivy vracíme. Počet příspěvků od jednotlivých autorů není nijak limitován.
