BOUZOV – původně gotický hrad, prvně zmíněný r.1317, byl též v majetku pánů z Kunštátu (kladeno sem rodiště krále Jiřího z Poděbrad). V 1. polovině 17. stol. bylo přistavěno tzv. Oprštorfské křídlo. Panství koupil roku 1699 řád německých rytířů, hrad však chátral. Teprve v letech 1896-1901 jej dal velmistr řádu, habsburský arcivévoda Evžen, velkým nákladem obnovit v romantické gotice jako řádový hrad podle pánů mnichovského architekta Georga Hamborissera. V interiérech hodnotné zařízení a sbírky.
NĚMECKÝ ŘÁD RYTÍŘSKÝ – řád bratří a sester od německého domu P. Marie v Jerusalemě (lat. ORDOTEUTONICUM) má svůj původ ve Svaté zemi, kde roku 1190 založili měšťané z Brém a Lubecku před obleženým městem Akkonnem špitál pro nemocné poutníky a raněné křižáky. Založení tohoto bratrstva navázalo na starší tradici, neboť již roku 1127 existoval dům s mariánskou kaplí pro nemocné a poutníky z německých zemí, kteří neovládali místní řeč. Nové špitální bratrstvo se postupně změnilo v duchovní řád s názvem „Bratři od německého domu P. Marie v Jerusalemě“. Papež Klement III. novému řádu poskytl bulou z 6. února 1191 papežskou ochranu. Úkolem řádu se stala ochrana poutníků a služba bližním z lásky ke Kristu. V roce 1198, kdy bylo bratrstvo povýšeno na rytířský řád, k původní činnosti přibyl nový úkol – chránit křesťanskou víru proti Kristovým nepřátelům. K plnění tohoto úkolu byli do řádu přijímáni také kněží, kteří posilovali řádové bratry ve víře a byli nablízku nemocným. Tito kněží také řádu vtiskli charakter řádu duchovně rytířského. Od počátku se tedy řád dělil na rytíře, kněze a „sloužící bratry“, společně plnící svěřené úkoly. K lepšímu naplňování úkolů přijímal řád také sestry, které bulou Inocence VI. z 11.12 1358 obdržely účast na všech řádových privilégiích, exmptech a odpustcích. K profesním členům přibyli ještě familiáři a obláti – světsky žijící dobrodinci a podpůrci.
U hlavní brány hradu Bouzov postávali v soboru 10.10 1992 hloučky zájemců o bohoslužbu v kapli sv. Jiří spojenou s jmenováním nového familiára Německého řádu. Jednalo se o první oficiální setkání Německého řádu s naší veřejností v poválečné hostorii. Celá akce byla provázena mimořádnými bezpečnostními opatřeními, neboť bylo správci hradu anonymně vyhrožováno. Za nedůvěřivých pohledů černých šerifů se lidé odebrali na vnitřní nádvoří, kde mohli na televizních obrazovkách sledovat celý průběh bohoslužby a investitury familiára Německého řádu 71-letého bouzovského faráře Jiřího Suchánka v hradní kapli. Církevní slavnosti se zúčastnili členové a členky řádu z ČSFR, Rakouska, Polska, Německa, Itálie a Belgie. Uvnitř se tlačí tělo na tělo, fotografové a kameramani se odstrkují, aby „utrhli“ co nejlepší záběr. Jen představitelé řádu zachovávají ledový klid. Uklidnění v řadách fotografů přinesl, že „řád zde měl velký majetek a rád by ho získal zpět. Nejde mu však o majetek jako takový, ale především o to, aby jeho prostřednictvím mohl naplňovat řádové heslo Helfen und heilen (pomáhat a léčit).“ Jedná se o hrady Bouzov, Sovinec a Bruntál. Tento majetek jim byl zabaven hitlerovským nacionálně-socialistickým režimem, řád zrušen a zakázán a mnozí členové byli uvězněni v koncentračních táborech. Hrad Bouzov věnoval Adolf Hitler jako osobní dar Himmlerovi. V poválečné historii již tento majetek nebyl řádu navrácen a proto se naň nevztahuje restituční zákon, který sahá pouze do roku 1948. Ale jak řekl místopředseda ČNR Pavel Tollner (KDS): „To, že se dnes možná vrací Německý řád na severní Moravu, považuji za akt spravedlnosti. Návrhem zákona o navrácení majetku církvím by se měl zabývat český parlament po Novém roce.“ Otázka, co se bude dít s navráceným majetkem, byla položena zástupci řádu pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko, nyní prefektu kolegium rosicum v Římě Evženu Freimannovi. „Chceme zřídit opravdu humanitní centrum pro pomoc postiženým. Toto se začalo realizovat již v loňském roce, kdy jsme zajistili rekreaci 40 dětí z nejvíce postiženého Severočeského kraje v Itálii. Nyní jsme investovali 70 miliónů korun do vybavení biskupského gymnázia v Bohosudově na Teplicku. A v této činnosti hodláme pokračovat. Také jsme založili Nadaci pro postižené v Jugoslávii. Tam také minulý vůz s humanitární pomocí.“ V současné době je řád rozdělen do pěti provincií – rakouské, italské (jižní Tyroly), německé, jugoslávské a československé. Řádovou rodinu tvoří asi 70 kněží a protestních bratří, 300 řádových sester a 500 misionářů. Jednotlivé provincie jsou vedeny převory, hlavou celého řádu je velmistr, sídlící ve Vídni. V československé provincií v současnosti působí asi 30 sester, 1 kněz – familiář a 1 postulant – bohoslovec. Tímto postulantem je zástupce provincie pan Augen von Freimann – Geyesburg, kterému jsme položili pár otázek: Pocházíte z Československa, jak jste se dostal na studia do Říma? „To bylo dosti složité. Jako emigrant přes bývalou NDR do Polska a poté letadlem do Itálie.“ Co říkáte politickému dění v ČSFR? „Je to dobré, každý národ potřebuje identitu a má právo na sebeurčení. My připravujeme na Slovensku tiskové středisko.“ Jak se cítíte nyní, coby „skoro“ majitel tak velkých nemovitostí? „Nijak, já chci lidem především pomáhat a podporovat zachování míru.“ Hovořil jste o 70 miliónové investici do vybavení biskupského gymnázia v Bohosudově. Není tato částka trochu nadnesená? „Není. Jedná se o budovu bývalého kláštera,který byl vrácen v katastrofálním stavu po odchodu sovětských vojsk. Neumíte si představit, jak jsou dnes drahé třeba vodovodní baterie, umyvadla či noční stolky a postele.“ Jakou čtete literaturu a posloucháte hudbu? „Čtu především klasiku, řecké autory (v originále nebo latině). Aktivně ovládám osm jazyků. V hudbě poslouchám vše, ale především rockovou muziku.“ Máte nějaké špatné vlastnosti? „Moc. A proto jsem vstoupil do řádu.“ A co ženy? „Jako celibátník…“ Po prohlédnutí minulého čísla časopisu Koktejl napsal pan Eugen von Freimann-Geyersburg našim čtenářům toto věnování: Viděl jsem, mluvil jsem a jsem spokojen?
Category:
1992 / 11
