Budova planetária v Teplicích v Čechách, postavená v těsné blízkosti základní školy, nevypadá nijak atraktivně. Dům s plochou střechou a jasnými prvky socialistické architektury rozhodně nenapovídá, že by šlo o stánek vzdělání a poznání. Spíše by si ho člověk spletl se samoobsluhou.
„Hvězdárna byla kdysi postavena v akci Z, tedy dobrovolníky a podle jednoduchých plánů. Lidé se do severních Čech stěhovali z celého bývalého Československa, aby tu vydělávali v dolech nebo jinak, a o vědu většinou zvlášť nestáli,“ vysvětluje typizovaný vzhled budovy Vlastimil Buchtele, ředitel hvězdárny a planetária. Na jižní Moravě bylo například planetárium budováno ve spolupráci s renomovanými architekty, kteří byli zároveň členy astronomické společnosti. V noci v Brně dokonce potají překolíkovávali zaměřenou stavbu, aby byla o něco větší.
Přesto ale stojí za to zajít dovnitř, počkat, až zhasnou světla, a zatajit dech nad množstvím hvězd, které se náhle objeví nad hlavou. Iluze je dokonalá, chybí už jen mírný větřík a vůně květin, a člověk by si připadal jako někde uprostřed letní noci s oblohou neuvěřitelně blízko.
Za tuhle iluzi přitom vděčíme náhodě. Legenda praví, že před sto padesáti lety si „dělník u Zeissů“ hrál se sítkem nad zapálenou svíčkou a sledoval prosvítající tečky promítnuté na strop. Připomínaly mu hvězdnou oblohu. Z „hvězdiček“ promítnutých na cihlový strop nakonec vznikl přístroj, který slouží k pochopení vesmírných zákonitostí dodneška.
Zeiss Kleine Planetaria – jak zní obchodní název – se důvěrně nazývá činka, protože ji připomíná. Tvar je dán dvěma koulemi, které při promítání simulují podle potřeby jižní a severní polokouli. Dnes je v tomto přístroji plynule regulovatelné světlo a dírky nahradily malinkaté diapozitivy. Přístroj váží sto padesát kilogramů, takže i tím připomíná kulturistické náčiní. „ZKP2 stál rovných 972 000 korun a kopule dalších 370 000 korun. To byly na tehdejší dobu více než slušné peníze,“ konstatuje Vlastimil Buchtele při pohledu do dodacích listů.
Aby byla iluze hvězdné oblohy dokonalá, promítá třicet dva projektorů až pět tisíc hvězd na strop kopule o projekční ploše 157 metrů čtverečních. Různé hvězdy, souhvězdí a galaxie vidí diváci stejně, jako by se dívali na skutečnou oblohu, což přístroj dokáže díky různým průměrům „dírek“. V Teplicích ještě navíc dotváří správnou iluzi promítané panorama města, podle kterého se mohou diváci zorientovat.
Jeden z přídavných projektorů dokonce ukazuje sluneční soustavu při pohledu „shora“. Právě na něm je možné demonstrovat příčinu vzniku planetárních kliček nebo pohybu Slunce po ekliptické dráze.
Do informací, které se návštěvník dozvídá, se samozřejmě doplňují i nejnovější poznatky z výzkumu vesmíru. Málokde se je dozvíte tak levně, vstupné je totiž spíše symbolické – deset korun.
Pokud vás baví geografie, pak pro vás nebude těžký rébus – následující „nesrozumitelná“ změť čísel: l = 13°51’15,8” E; j = 50°38’44,4” N;
h = 267 m n. m. Jde o mezinárodně zakódovanou zeměpisnou polohu teplického planetária.
