Napsal: Josef Sloup
Není zrovna moc teplá, že? Povídá muž v přiléhavé neoprénové kombinéze a těsných plaveckých brýlích svému kolegovi. Oba stojí spolu s několika desítkami dalších závodníků po kolena ve vodě umělého jezera Barbora u Oldřichova, kde se koná mistrovství republiky v triatlonu. Mokrá látka plaveckých obleků se leskne v záři paprsků vycházejícího slunce, které probleskují těžkými, olovnatými mraky. Rozhodčí kontroluje naposledy účast podle startovních čísel a z vody se ozývá monotónní: „Zde, tady, zde tady. PLAVÁNÍ Úderem sedmé hodiny zazní startovní výstřel a ve vodě to zavíří jako při výlovu kaprů z třeboňského rybníka. Desítky párů rukou tlučou v divokém stakatu do vody a závodníci se vyd ávají na téměř čtyři kilometry dlouhou plavbu. Mohutné záběry paží těch nejlepších na špici připom ínající mlýnská kola na divoké horské bystřině. Ti, kteří už po několika stech metrech zaostávaj í, zabírají pomalu, téměř majestátn ě a vypadají jako kolesa parníků na řece Mississippi. Vzdálenost k sotva viditelné bóji na druhé straně jezera se zdá neuvěřitelná. Uvědomuji si, že bych tam snad ani nedoplaval a zamrazí mě v zádech. Závodníci musí okolo ní proplavat pětkrát. Několikrát jsem sledoval podobný závod na televizní obrazovce a nebral jsem v úvahu, že to byly vlastně podstatně zkrácené záznamy. Podkládal jsem za samozřejmost výkony závodníků, kteří s lehkostí sobě vlastní zdolávali extrémní dálky v plavání, v jízdě na kole a běhu. Teprve nyní na mě dolehlo to kolosální vypětí a téměř mi to vyrazilo dech. Po několika kolech se pole závodn íků roztáhlo podél celého okruhu. Nastává tvrdá práce i pro rozhodčí, kteří musí zaregistrovat každého plavce a počet uplavaných kol. Někteří závodníci pro jistotu volají na rozhodčí svá čísla. Po rovných dvaapadesáti minutách vylézá z vody na pohled neunaven první závodník. Už za běhu si rozepíná kombinézu. V šatně se hbitě převl éká. Následuje bleskové občerstven í v podobě horké polévky, kousku banánu a vydává se na 180 km dlouhou cyklistickou trasu. Z vody vylézají postupně další plavci. Těžce dýchají, námahou se jim podlamují nohy, smýkají se při výstupu na kluzké tkanině ponořené pod hladinu a crčí z nich pramínky vody. Ještě po hodině je jich ve vodě asi tucet. Na některých je už vidět, že toho mají plné zuby. Přesto odhodlaně nasedají na kola a pokračují v závodě, ve kterém už nemohou zvítězit. CYKLISTIKA Cyklistická trasa má také svá úskalí. Mnoho namáhavých hodin na kole z plného provozu a někdy na špatně udržovaných silnicích. Občas za deště nebo prudkého nárazového větru. Křeče, které kroutí bo- lestí zmožené svaly. Píchlé galusky, pády a pohmožděniny. Drtivá většina však s nesmírným úsilím ukrajuje desítky kilometrů z vyměřené trasy. Kolem poledního si u stánku s občerstvením dávám klobásu a sedám si k jednomu z pořadatelů. „Myslím si, že ten Zmeškal už to má v kapse, povídám aby řeč nestála. „Ale co vás nemá. Já si myslím, že to vyhraje Pichrt, odpovídá jistým, znaleckým hlasem. „Vždyť Zmeškal už má náskok přes pět minut a jak se zdá, tak ho neustále zvyšuje. „Pichrt je ale v běhu bez konkurence. Po tom všem dokáže ještě zaběhnout maratón pod tři hodiny. „No uvidíme, jak do dopadne, prohodím skepticky. POSLEDNÍ DRAMA Jak se dalo očekávat, jako první vybíhá na trať maratónu s velkým náskokem Zmeškal.Závod je po prvním kole běhu dost nepřehledn ý. Kolem stolku rozhodčích se míhají kola jezdců, a ti se mísí už s početnou skupinkou běžců. Občas dochází ke kolizím u občerstvovac í stanice. „Nemůžeš dávat pozor! rozčiluje se jeden z běžců, do kterého vrazil přijíždějící cyklista. Ve tváři má bolestnou grimasu a rukou si drží na ražené koleno. Kelímek od čaje se válí v trávě. „Promiň, neviděl jsem tě, omlouv á se napadený jezdec. Zmeškal je už v posledním kole maratónu a s dlouhým odstupem za ním Pichrt. Zdá se, že je rozhodnuto. V obecenstvu a mezi rozhodčími však vládne napětí. Pokud udrží závodníci nasazené tempo, je šance, že bude prvně na našem území prolomená bájná hranice devíti hodin. Hovoří se už otevřeně o překvapivém vítězství Zmeškala. Pak se ozve z ampliónu vzrušené oznámení: „Vážení diváci, musíme vám sdělit neuvěřitelnou zprávu. Do čela závodu se před několika okamžiky dostal Pichrt. Mezi diváky a pořadateli to zahučí. Všichni sledujeme koutkem oka digitální stopky umístěné nad cílem. Magická devítihodinová hranice se nezadržitelně blíží. Zbývá ještě něco přes pět minut. Potom minuta. Čtyřicet vteřin, dvacet, pět. Teď padla. V očích máme trochu zklamání. V zatáčce před závěrečnou rovinkou se však už objevil vítězný závodník. Cílovou pásku protrhává za potlesku div áků v čase jen o 59 sekund horším. Úctyhodný výkon. Jako druhý dobíhá s více než minutovou ztrátou Zmeškal. Na cyklistické trati krouží velké množství jezdců. Čeká je ještě pořádný kus práce. Uznání patří i třem ženám, které se zúčastnily závodu. Monika Fulková z nich byla nejlepší a obsadila čestné místo i v početném poli mužů. Po více než deseti hodinách nejdel šího závodu, který jsem kdy sledoval, odjíždím. Doma u teplé večeře přemýšlím o těch, kteří jsou a možná ještě dlouhé hodiny budou na trati. Těch, kteří závod vzdali bylo minimum. Smekám pomyslný klobouk nejen před vítězi, ale přede všemi, kteří tento obtížný a vyčerpávající závod dokončili.
