Text Jana Vaňátková
Hlavním zdrojem obživy Islanďanů byl odjakživa rybolov a dary moře tvoří základ jejich jídelníčku dodnes. Atlantský oceán je v těchto místech téměř panensky čistý, takže zdejší úlovky bez obsahu těžkých kovů a jiných škodlivin patří mezi nejkvalitnější a nejzdravější na světě.
Ostatně sami Islanďané jsou důkazem toho, že je jejich strava plná bílkovin zdravá — dožívají se v dobré kondici vysokého věku a právě na Islandu napočítáte nejvíce stoletých lidí na světě.
TRESKA S RAJČETEM
Začátkem minulého století se na ostrově lovili hlavně sledi, ale protože Islanďané dělají všechno důkladně, podařilo se jim na konci 70. let tenhle druh zcela vylovit. Od té doby se stala hlavním obchodním artiklem treska, která také byla příčinou několika „tresčích válek“ – sporů severských zemí o mořská loviště. Momentálně vládne mezi rybáři mír, takže si můžete v klidu pochutnávat na čerstvé tresce anebo ji okusit sušenou. Sušení úlovků ve větru je mimochodem nejstarší metodou jejich konzervace, a protože tady fouká skoro pořád, jde sušení rychle „od ruky“. Islanďané jsou vůbec velmi vynalézaví ve způsobech, jak dovedou zdejší zvláštní přírodní podmínky využít ve svůj prospěch. Například v restauracích běžně dostanete jako součást přílohy pravá islandská rajčata. Přitom průměrné teploty se tu během roku pohybují kolem dvou až tří stupňů Celsia. Před hlavním městem Reykjavík se rozprostírají obrovské skleníky vytápěné horkou vodou, která se sem dostává potrubím z vrtů vzdálených až šedesát kilometrů. Díky skleníkům a geotermální energii se tady dá pěstovat i teplomilné ovoce a zelenina.
BERÁNEK NEJEN O VELIKONOCÍCH
Kromě ryb a darů moře připravují Islanďané nejčastěji jehněčí maso. Ovcí je na ostrově dokonce dvakrát více než lidí. Stáda pasoucí se na zelených stráních vyhlížejí velmi úhledně a mírumilovně. Ale pozor, zdejší ovce už nejspíš pochopily, k čemu lidem slouží, proto bývají velmi útočné a je lepší se k nim nepřibližovat. Ale k talíři s jehněčím stojí za to přiblížit se na dosah. Místní gurmáni maso marinují nejčastěji ve směsi koření, dijonské hořčice a oleje, potom pečou nebo grilují. Jako přílohu podávají většinou různě upravené brambory, výborné jsou například smetanové brambory: Brambory nakrájejí na plátky, uvaří téměř doměkka, pak scedí, rozprostřou na pánev a zalijí šlehačkou. Přidají pepř, sůl a tymián a pokrm vaří tak dlouho, dokud šlehačka nezhoustne. Nezbytným doplňkem je kopec zeleniny bílé a červené zelí, mrkev, hrášek, rukola a rajčata.
