MARTIN KINCL
NÁŠ REPORTÉR VYSLECHL OTŘESNÉ SVĚDECTVÍ JEDENADVACETILETÉ DÍVKY. Na každý pátek se Petra těšila jako malá holka. Vždycky na ní čekal před školou, ovšem nikdy neopustil litu svého krásného černého automobilu. „To byl zase hroznej tejden, „ řekla pokaždé, když za sebou zavřela dveře vozu. Zapálila si oblíbenou Camelku a teprve potom ho přivítala dlouhým polibkem. Jako vždy zůstal ledově klidný. „Chceš to teď, nebo potom,” zeptal se, aniž na ní upřel zrak. „Potom, ale jeď rychle, ” šeptla a celým tělem jí projela touha. Motor zavrčel. „Každý pátek byla sešlost na chatě,” hovoří dnes již jedenadvacetilet á Petra T. Její pohledný obličej jakoby se proměňoval v asketickém drobnohledu do šedých obrysů únavy až k výrazové mechaničnosti, ubíjející sebemenší jiskřičku života. „Tenkrát mi bylo osmnáct a všechno bylo strašně fajn. V pátek po škole jsem na chatu s Petrem přijížděla pravidelně před půl osmou večer. Než začaly Televizní noviny, už jsem byla úplně sjetá. Petr mi „píchnul” a pak otevřel televizi. Seděla jsem v křesle a obrazovka se proměňovala do nádherných barev. Pamatuju si, jak jsem se smála Gorbačovi. Jednou byl tenkej a růžovej, potom zase modrej a tlustej. Vypadalo to strašně komicky.” Ten scénář je vždy téměř totožný – nemajetná dívka a bohaté princ átko se náhodou střetnou v nočním podniku. On si jí odveze domů a ráno se oba probudí nazí v jedné posteli.
Další děj už pak píše osud. Petra: „Na chatě fetovali všichni. Scházelo se tam pravidelně osm až deset lidí, včetně nás. Byly víkendy, kdy jsem z toho ani na hodinu nevyšla. Všichni se „sjeli” a potom souložili. Každý s každým. Naprostý uvolnění. Když jsem byla nafetovaná, bylo mi jedno, s kým spím.” Víkendové radovánky trvaly půl roku. Petra zatím odmaturovala a Petr jí nabídnul, aby se s ním odstěhovala do Mnichova, kde má příbuzn é. Neváhala ani minutu. V Německu jsme začali bydlet v bytě po jeho kamarádovi. Drogy jsem brala už každý den. Petr byl celé dny pryč, vracel se až večer. Jednou přišel s nějakým člověkem, který si mě začal podivně prohlížet. Když odešel, Petr mě chytil za ruku a zeptal se, jestli nechci hrát v porno filmech. Prý mu nevyšel jeden kšeft, hodně prodělal a nebylo by na fet. Řekl ještě, že by se toho účastnili nějací lidé z chaty. To mě trochu uklidnilo, přesto jsem ale odmítla. „Dobře, ale dál to bude těžký,” řekl smutně. Byla jsem ráda, že mě nenutí. Za tři dny to ale přišlo. Chtěla jsem si fetnout, ale v šuplíku stolu jsem nenašla nic. Když se Petr večer vrátil, řekl, že na fet nemáme peníze a bude prý trvat nějaký čas, než vydělá. Bylo to pro mě šok. Na heroinu jsem už byla docela závislá…
Netrvalo dlouho a Petra se nahá před kamerou ocitla. Třásly se jí ruce a byla nejistá. Nikoli však z prosté nahoty. Místo oblíbené ranní dávky bílého prášku totiž muselo postačit pouze pár sklenek vodky. Jednalo se o krátký dvouminutový klip, spíš erotický než pornografický. Spoluúčinkoval kamarád z chaty. Pohoda. Debut nebyl obtížný. Po osprchování přišla odměna v podobě toho nejlepšího. “Brzy jsem pochopila, o co jde a s kým mám tu čest. Petr se přiznal. Nebyla jsem první, kterou sem z Československa dostal. Každou nafetoval a když si navykla, tak jí přestřihnul nitku.Odstěhovala jsem se ke kamarádce. Smál se, když jsem odcházela…” A věděl proč. Bylo mu jasné, že si Petra sama drogu nedokáže obstarat a ráda přijde zpátky. A bude muset být moc hodná. „Dostala jsem fet jen tehdy, když jsem šla před kameru. Šlo už o tvrdý filmy. Bylo těžký zvyknout si milovat se s někým nenafetovaná. Klepala jsem se. Když jsem se měla mát, záběr se točil desetkrát,protože jsem měla z absťáku úplně ztvrdlý rysy. Alkohol nepomáhal. Jednou jsem ho ale měla někomu „kouřit” a nedalo se to nafilmovat, protože se mi třásly ruce. Od tý doby jsem dávku dostávala předem. Ale slabou, abych nebyla vláčná.” Svět se Petře zúžil. Drogy, porno, drogy, těžká ranní probuzení, doušek vodky, proto, vzpomínky, drogy… Nebyla schopna se na cokoli soustředit, natož se s někým seznámit. Chlapi jí byli odporní i oblečení. Tohle ale prý prožívá každá začátečnice. Dvacáté narozeniny oslavila ve studiu. Coby ženu v domácnosti ji znásilnilo sedm kriminálníků. Režisér byl moc spokojen. „Nikdy jsem nehrála hlavní roli. Vždycky jsem byla ta, která jenom přišla a šup do postele. Účinkovala jsem najednou třeba v pěti filmech. Jenom mi změnili účes, oblečení, make-up. Už jsem to všechno brala jako setrvačnost. Až po několika měsících filmování jsem se poprvé sexuálně uspokojila. Ten chlap, co byl na mně, mi pošeptal, že to poznamenal. Už jseš pokřtěná, smáli se všichni.”
Petra se cítila osamělá. Bydlení u kamarádky skončilo, protože se k ní nastěhoval její nastávající. Začal žít v místnosti 3×4 metry, která sousedila s natáčecím studiem. Záchod a koupelna na chodbě. Vydr žela tam měsíc a pak si střepem od rozbité lahve pořezala žíly. Špatně. Zachránili jí a spravilo to několik stehů. Dostala ultimatum – ještě jednou něco takového a s Hollywoodem je amen. „Poslala jsem je všechny do prdele! Sbalila jsem se a šla na nádraží rozhodnutá, že se vrátím domů a tam se budu léčit. Vlak jel až za několik hodin a tak jsem v jedný restauraci zapíjela smutek. Opila jsem se, že jsem neviděla na cestu. Vlak mi ujel a ještě mi někdo ukradl všechny peníze. Vrátila jsem se. Řekli mi, že jsem pěkná kurva a zabouchli přede mnou dveře. Požádala jsem Petra, aby mi dal na cestu domů pár dávek a peníze. Dal víc, než jsem chtěla.” Návrat domů byl krásný. Po dlouhé době se Petra cítila šťastná. Rodi če na ní odmalička kašlali, takže je navštívila až několik dní po svém příjezdu. „Matka mi řekla, ať jí dám nějaké peníze, že už jsem si jistě v Německu vydělala dost. Dala jsem jí 300 marek a odešla. Neměly jsme si co říct.” Drogy došly. Petra věděla, že léčení bude utrpením. Odhodlání vyst řídal strach. Vůle dostala na krk oprátku. Druhá cesta do Mnichova už nebyla tak velkolepá, jako ta první. Musela dostat dávku. Za každou cenu. „Jseš okoukaná,” řekli mi. Už mě nepotřebovali. Přicházeli pořád nové a čerstvé holky, hlavně Češky a Polky. Prosila jsem. Brečela. Nic. Petr byl pryč. Prý obchodně. Fet mi dala jedna holka, s kterou jsem párkrát točila. Doporučila mě jednomu chlapovi, který prý fotografuje a slušně platí. Když jsem k němu přišla, už mě čekal.
Podmínky byly jasný – já tělo, on prachy. Fotili jsme hlavně pornoseriálky. Mělo to jednu výhodu – s partnerem jsme nemuseli souložit. Stačila póza. Peněz bylo sice málo, ale na fet to stačilo. Jen tři měsíce trvalo štěstí Petry, která jakoby nevěděla, že lidská tvář je po určité době okouzlená i na fotografiích, věřila, že z rozjetého vlaku už nemusí nuceně vyskakovat. Ocitla se na ulici. Jedinou nadějí byl Petrův známý, který pracoval v nočním podniku. Přijali ji jako pomocnou sílu do kuchyně. Zanedlouho usedla mezi stoly jako hosteska. Sedávání na klíně zákazníků považovala vzhledem k předešlému zaměstnání jako zajímavou legraci. Dostala stálý plat plus provizi z výše útraty svého hosta. Když byl někdo příliš fyzicky dotěrný, pokárala ho vlídně jako panička svého rozmazleného domácího psíka. „Fuj, Bibinko, to se přece nedělá, hodnej pejsek, hodnej zákazník…” Kárání ale skončilo poté, co se Petra konečně rozhlédla kolem sebe. Zjistila, že mzda ostatních kolegyň je pouze zlomkem toho, co skutečně vydělávají. Kdosi jí taktně naznačil, že by k zákazníkům měla být poněkud vlídnější, nebo brzy neobstojí ve stále větší konkurenci děvčat z východu. Pochopila. V ústecké vinárně Trio právě zavírali. Když jsme s Petrou vyšli na ulici, drobně pršelo. „Končí dost brzo,” řekla. Potom se rozlou čila a nasedla do taxíku. Naproti čekala skupina dívek na noční autobus. Možná si také jednou budou moci dovolit jezdit tax íkem, jako Petra. Která po tom netouží…
