Napsal a vyfotografoval Jiří Kolbaba
Je už tradicí, že největší podíl whisky mají na trhu stále skotské palírny a pochopitelně byly i mezi zájemci o Glenmorangie. Mezi nimi také William Grant (Glenfiddich). Palírna této společnosti stojí na předměstí městečka Dufftown. Ostatně Glenfiddich je sladová whisky dobře známá i v České republice. O skotské whisky se říká, že ji nikdo nevyrábí. Je kouzlem, které vzniká přímo v čisté a drsné přírodě a je stejně jedinečná jako země, která ji rodí. Člověk jí jen trochu pomáhá. Ostatně dodnes nikdo přesně neví, kdy tento slavný mok vznikl. Historikové uvádějí, že kořeny dnešního zlatavého nápoje sahají až do období, kdy oblasti Skotska osídlovali Keltové. Také název whisky pochází z keltštiny, znamená „voda života“. Typická skotská whisky je zpravidla označena jako single malt, tedy nápoj připravený pouze z jediné suroviny: ječmenného sladu. Mezi konzumenty se stává stále oblíbenější. Právě tak ho připravovali už Keltové, protože ječmenu se ve Skotsku výjimečně daří. Znalci pak vědí, že americká whisky se vyrábí nejčastěji z kukuřice. V rozsáhlém areálu palírny Glenfiddich se nechává obilí nejprve naklíčit na dřevěné podlaze. V zrnu vznikají enzymy štěpící přítomný škrob – ten se později přemění na jednoduché cukry, které se později při kvašení dál přemění na alkohol. Naklíčený ječmen se poté suší v peci. Vrstvami obilí prostupuje teplo a kouř ze spalované rašeliny, suší je a obohacuje o další příchuti. Pak se ječmen rozdrtí, namočí do horké vody a přidají se kvasinky. Nastane kvašení ve velkých dřevěných nádobách, každé o objemu padesáti tisíc litrů, které zajistí určené procento alkoholu. Následuje destilace, při níž se obsah alkoholu koncentruje. Zkvašená směs se postupně zahřívá v typických cylindrových měděných nádobách – páry jsou zachycovány v cylindru, odváděny do chladiče a kondenzovány na kapalinu. Po první destilaci má nápoj asi dvacet procent alkoholu, po druhé vystoupají procenta až na sedmdesátku. Protože typická skotská whisky je i silná, ředí se vodou na 35–43 %. Co má na výslednou chuť rozhodně vliv, je místní voda. Ta z vysočiny v oblasti Dufftownu v sobě nese chuť vřesu, rašeliny a geologicky starých žulových vrstev. O konečné chuti a vzhledu whisky ovšem rozhoduje její zrání. Značky Balvenie a Glenfiddich, které tato palírna produkuje, zrají dvanáct, a někdy až třicet let! Typickou zlatavou barvu získává nápoj z dubových sudů, ve kterých původně zrál bourbon. Sudy se importují až z USA. V palírně se používají staré sudy, které se repasují a dezinfikují v žáru ohně.
Kdo se podívá do zákulisí takovéto palírny a uvidí, jaký zájem mají zdejší lidé o „svou“ whisky, pochopí, proč znalci říkají, že nejlepším poznáním skotské krajiny je doušek čisté whisky. Je v něm totiž všechno – nejen chuť a vůně surovin, ze kterých je vyroben, ale i chuť a vůně země, ze které vzešel. A Skotové si svůj poklad dál pečlivě střeží. O rodině Grantových se dokonce traduje, že když prodává sudy se svou whisky překupníkům nebo prodejcům míchaných whisky, což se děje vzácně, sama tu svou „znehodnotí“ přidáním jiné kvalitní whisky, aby nemohla být vydávána za čistou single malt. Prodává se pak pod jiným obchodním názvem.
Trocha o whisky
* V současné době je Velká Británie stále zemí, kde se vypije nejvíce whisky na počet obyvatel. V roce 2005 se uvádělo 140 milionů láhví.
* Skotské palírny vyvážejí zhruba 85 procent produkce do světa.
* Velká Británie tím má nadpoloviční podíl na světovém obratu z prodeje whisky. * Ze Skotska se rovněž vyváží i voda, kterou se má whisky případně ředit. Znalci tvrdí, že nejlepší je ze stejného zdroje jako samotná whisky, tedy pramenitá a měkká, se stejným obsahem minerálů, ne vodovodní. Jen tak se chuť whisky neovlivní. zdroj: HN + Koktejl
