Nemyslíme, co se skrývá na dně jezera. Plujeme v přeplněné staré lodi. Vzdálenost z Gomy do Bukavu urazí asi za pět hodin. Zpočátku nevidíme prakticky nic. Okolí zahaluje silný opar a zatím se neobjevil žádný ostrov. V ovzduší je i téměř neviditelný prach, kterým rudě prosvítá slunce. Nyamulagira opět vypustila větší dávku svých zplodin a lávu. Jako časovaná bomba
Napsal a vyfotografoval Jiří Šlégl Konečně se na obzoru objevuje město Bukavu. Zdejší lidé rozhodně více než na nebezpečí z jezera přemýšlejí nad tím, jak přečkat složitou situaci, v níž se nachází pod povstaleckou správou východní část země. Kivu patří k větším africkým jezerům. Leží na zvláštním místě – ve východoafrickém zlomu, kde praská zemská kůra a puklinami vystupuje magma vytvářející sopečné pohoří Virunga. Ve starších čtvrtohorách vylitá láva přehradila údolí a zamezila místním řekám odtékat do Nilu. Dnes jezero Kivu poskytuje své vody řece Ruzizi, která teče na jih podél konžsko-rwandské a konžsko-burundské hranice do jiného velkého jezera střední Afriky – Tanganjiky.
Na tom by nebylo nic výjimečného, kdyby na březích jezera neležely dva stále aktivní vulkány Nyiragongo (3462 metrů nad mořem) a Nyamulagira (3063 metrů nad mořem). Vyvrhují zvláštní řídkou a rychle tekoucí lávu, která pak rychlostí i větší než čtyřicet kilometrů v hodině proteče pánví kolem města Goma a vrhne se do vod Kivu. Za bouřlivého syčení tvoří další poloostrov, dokud se kotel sopek dočasně nevyčerpá.
Jezero je jezerem nestability po všech stránkách – v minulosti bylo svědkem masových lidských tragedií. Například právě tady probíhala v roce 1994 genocida mezi kmeny Hutuů a Tutsiů. Zahynulo kolem milionu lidí a podél břehů jezera proudily kolony uprchlíků ze Rwandy do sousedního Konga. Dodnes tu jsou zřetelné zbytky uprchlických táborů, v nichž v primitivních podmínkách přečkávaly kritické týdny celé rodiny.
Když o pár let později, v lednu 2002, explodovalo Nyiragongo, několikasetmetrová řeka lávy se nevyhnula deset kilometrů vzdálené Gomě, ale rychle ji zalila, zabila desítky lidí a několik set tisíců jich vyhnala ze zničených domovů. Kam jinam než do přilehlé Rwandy. Dodnes je Goma „rozpůleným“ městem. Z utuhlých proudů lávy vyčnívají zbytky domů a vraky spálených aut.
*** Kvůli sopkám je jezero časovanou bombou. Kontaktem žhavé lávy a jeho vod vzniká oxid uhličitý a metan. Další tyto plyny se dostávají do jezera výrony z puklin na dně a ještě další vyrábějí bakterie – mají největší podíl právě na metanu. Plyny se hromadí při dně, kde je drží vrstvy vody, jako by nad nimi vytvořila jakousi desku. Nikdo nespočítá, kolik plynu dnes v tomto rezervoáru vlastně je. Vědci teď proto vytvářejí různé hypotézy, co by se stalo, kdyby nějaká velká energie (třeba z erupce Nyiragonga) tyto zatím stabilní vrstvy promíchala a nashromážděný plyn by „vyšuměl“ do okolí. Nebo kdyby metan, jehož podíl je asi čtvrtinový, vybuchl?
Katastrofu je těžké odhadnout. Okolí jezera obývá několik milionů lidí, protože je úrodné. Goma je centrem východního Konga, Bukavu na jižním konci jezera patří také k větším městům, stejně rwandské Gisenyi.
***
Výbušná jezera jsou zatím známá jen tři: Nyos a Monoun v Kamerunu a jezero Kivu. Na katastrofu na kamerunském Nyos si ještě lidé poměrně dobře pamatují. Odehrála se nedávno. V roce 1986 se vyvalily plyny, nahromaděné při dně jezera, a zaplavily okolí. Oxid uhličitý se drží při zemi, zabil tisíc sedm set lidí. A to šlo o daleko méně obydlenou oblast, než je kolem jezera Kivu. Navíc je Nyos skoro dvoutisíckrát menší než Kivu…
Jezero Kivu
* O vody jezera se dělí Demokratická republika Kongo a Rwanda.
* Je místy hluboké až 480 m a hladina se nachází v nadmořské výšce 1460 m.
* Jeho plocha je 2700 km2.
* Oblast jezera je národním parkem. * Jezero čas od času využívají různé skupiny povstalců k pašování zbraní. Vodní plocha je tak rozlehlá, že zatím ztroskotaly jakékoliv snahy tomu zabránit.
