Napsal a vyfotografoval Jiří Kolbaba
Právě tak se může cítit turista v Salvadoru. Je to velmi malá, asi nejmenší středoamerická země, turisticky poměrně neobjevená a neznámá. Určitě je to i tím, že byla od nepaměti zmítána značnými sociálními a kulturními poklesy a vzrůsty. A rozhodně se tu ještě nedávno nedalo mluvit o politické stabilitě. To všechno se promítá do současné doby a kdo sem přijede, bude mít přesně takové pocity. Pro někoho ale může být objevování takovéto země dobrodružstvím. Bude možná šokován, jak často a rychle se budou střídat drsné zážitky s malebnými, přesně takovými, jaké jsme si vysnili o Karibské oblasti. Salvador má totiž poměrně dlouhé pacifické pobřeží a na něm pak občas i malebné pláže se skvělou čistou teplou vodou. Je to ale jediná země Karibské oblasti, která nemá přístup ke Karibskému moři.
Salvador neměl v historii příliš klidu a rozhodně mu to nevyneslo příliš dobrou pověst. Byl vlastně v minulosti neustále podrobován různým válečným a mocenským konfliktům a zájmům, spory se sousedním Hondurasem se táhly zhruba sto let. V roce 1969 dokonce spor mezi fanoušky na kvalifikačním utkání na mistrovství světa rozpoutal kuriózní krátkou, ale krvavou válku. Na začátku devadesátých let se ale vzájemné vztahy díky mezinárodnímu tlaku uklidnily a dnes spolu tyto státy i čile obchodují. ••• V zemi je teď tedy poměrně klid. Politicky se už dá snad mluvit o stabilitě, i když rozhodně to zatím neplatí o sociální oblasti, bují tu vysoká kriminalita. S tím musí návštěvník počítat. Rozhodně bych ale tuto zemi doporučil pro cestování napříč Střední Amerikou. Jel jsem z jihu Panamy přes sedm států až do Mexika a byl to úžasný zážitek. Také vím, že je Salvador vyhledáván milovníky potápění a kdo má rád hory, toho uchvátí pás impozantních aktivních vulkánů a vysokohorská jezera ve vyhaslých kráterech. Překvapením je, že i v Salvadoru se dají najít mayské památky, které potvrzují, že až sem svými okraji zasahovala tato předkolumbovská říše. Ostatně známé jsou i mayské památky v sousedním Hondurasu, o těchto se ale ví podstatně méně. Pátrat po nich představuje docela velké dobrodružství hlavně pro ty, kteří chtějí objevovat něco dosud nedotčeného masivním turistickým ruchem. Nečekaně jsem je nacházel v polích, neodkryté, neošetřené odborníky, působily divoce a tím velmi přirozeně. Objevoval jsem je díky místním obyvatelům. Jsou chudí, dobrosrdeční a právě s nimi jsem byl nejčastěji v kontaktu, když jsem se potřeboval někam dostat. Celou zemi jsem totiž projel stopem. Tito lidé mi pomohli, i když jsem potřeboval ubytování. Často jsem bydlel přímo u nich. Pravda, jsou tak trochu nedůvěřiví, alespoň zpočátku, ale když se s nimi trochu sblížíte, jsou velmi sdílní. Mnoho nemají, ale podělí se s vámi i o to málo, co vypěstují. Zvláštní je hlavní město San Salvador. Bylo založeno někdy v 16. století Španěly a dodnes je tu cítit jejich vliv. Utrpělo však několikerým zemětřesením, takže vedle původních španělských staveb tu stojí pseudomoderní stavby. Kostely jsou většinou renomované a už z toho se dá vyčíst, jak silný vliv tu má křesťanství, především římskokatolická církev. Hlásí se k ní tři čtvrtiny obyvatel. Díky tomu jsem měl možnost zúčastnit se oslav některých svátků a náboženských ceremonií. Protože jsem byl v Salvadoru na Velikonoce, konalo se tu mnoho průvodů a oslav. Především jsem se tu ale setkal se skupinou českých expertů, kteří tam pomáhali v různých odvětvích. Nejzajímavější setkání mě ale čekalo s tehdejším honorárním konzulem České republiky a Slovenska Pablo Tesakem, kterému říkali seňor Pablito. Byl to velmi úspěšný podnikatel, který vlastnil dvě továrny na výrobu různých pochutin. Měl výborně propracovanou sociální politiku a výborně se choval k podřízeným. Dokonce pěstoval na zahrádkách v továrnách ovoce a zeleninu a levně je prodával dělníkům. Viděl jsem tam firemní obchody na jídlo, oblečení. České republice fandil, v jeho dílnách pracovaly staré stroje české značky TOS a stále fungovaly dokonale asi i díky pečlivé údržbě. Připadal mi jako salvadorský Baťa.
