Prakticky ještě nedávno byly Japonky poddajné a poslušné ženy pokorně trpící pod přísnou rukou svých manželů. Oddaně sloužily rodině a svým přiopilým polovičkám po půlnoci zouvaly boty. Tradičním gejšám však definitivně odzvonilo. Historii teď píší silné, sebevědomé ženy, které se rozhodly vzít svůj život výhradně do svých rukou. Dokonce se hovoří o ženské revoluci.
ZKAŽENÉ MRAVY
„Japonskem se šíří zkažené mravy,“ hlásají titulky předních japonských deníků. „Rozum zůstává stát nad přívalem dosud nepoznané hrubosti, hulvátství a barbarství.“ Veřejné pohoršení budí například dívky, které se malují v přeplněných tokijských rychlodráhách. To by si nedávno nedovolily ani lehké děvy. Stejné to je i s líbáním na veřejnosti. Kulturu, jež si po staletí hluboce cenila soukromí, stranila se exhibic a veřejného rozruchu, něco takového může zcela vykolejit.
Podle nedávného průzkumu jedenaosmdesát procent Japonců soudí, že největším nebezpečím šíření zkažených mravů je současná rychlá eroze zdvořilostního jazyka. Japonština nemá mnoho nadávek ani sprostých slov. Ovšem urážku může nahradit právě vynechání formální zdvořilosti. V japonštině existují zdvořilostní stupně, jež se vyjadřují zvláštními slovesnými koncovkami a nemají přesné ekvivalenty v češtině. Velmi zhruba lze říci, že důvěrný stupeň se používá mezi spolužáky či přáteli, stupeň zdvořilý odpovídá českému vykání a stupeň uctivý se používá vůči starším, nadřízeným a podobně. Použití nižší formy, než by bylo formálně vhodné, může být hlubokou urážkou a potupou. Mnoho mladých už to ale nehodlá respektovat. Dostalo se to prý tak daleko, že zdvořilé formě jazyka se bude opět vyučovat jako cizí řeči.
Ostrovní země se otevírá světu. Mladí Japonci už nechtějí být ponořeni do ritualizovaného způsobu chování, založeného na prastarých zvycích, dosud posvátných pro starší generaci. Ta například stále očekává, že host přinejmenším třikrát odmítne pozvání hostitele, než překročí práh jeho domu. Podání hnědého čaje místo zeleného znamená, že nastal čas k odchodu.
Mění se ale také pojetí japonské rodiny. Po staletí se tu každý rodil do určité role. Úkolem muže bylo pracovat a živit rodinu, úkolem ženy být jeho oporou a ozdobou.
Snem každé Japonky ještě před deseti lety bylo dostat se na vhodnou univerzitu a najít tam správného manžela, starat se o domácnost a vychovávat děti. Svému muži potom tolerovala jeho panovačnost a špatnou náladu a vytvářela mu podmínky, aby zvládal stres spojený se zaměstnáním. Od malička byli oba vedeni tak, že svou roli přijímali bez pocitu křivdy. Jenže modernímu Japonsku už nevládne patriarchát.
MUŽI, VZPAMATUJTE SE!
Japonskou společnost ovládly ženy. Ženy emancipované, které odmítají svou identitu utopit ve službě manželovi a rodině. Chtějí víc a také víc dostávají. Zůstávají dlouho svobodné, plně se věnují kariéře, stejně jako čilému společenskému životu. Většinou bydlí u rodičů, kde mají postaráno o dobré rodinné zázemí, jídlo i další služby. Vysoké příjmy utrácejí ve značkových obchodech a salonech světových jmen. Navštěvují luxusní restaurace a noční kluby. Zájezdy do atraktivních destinací bývají obsazeny právě tímto typem žen.
Vlna uvolnění zasáhla i starší ženy. Jejich manželé, pro které byla práce vším, odcházejí do penze nebo rozšiřují řady nezaměstnaných. A ženy je opouštějí. V uplynulém desetiletí v Japonsku prudce vzrostla míra rozvodovosti. Nejvyšší podíl rozvodů připadá na manželství, která trvala dvacet i více let. Podle mínění psychologů jsou dnešní japonské ženy mnohem svobodnější než muži. Dělají jen to, co chtějí, zatímco muži stejně jako v minulosti dělají jen to, co se od nich očekává. Ženy jsou mnohem přizpůsobivější a kreativnější než muži. Umějí také lépe řešit stresové situace.
Široké možnosti otevírá japonským ženám Internet a nové typy podnikání. Prý se dokonce stávají hybnou silou japonského hospodářství. Internet oslovuje i ženy z venkova, podnikatelky modernizují farmy a výrobky běžně prodávají jeho prostřednictvím. Jejich manželé často neumějí používat ani počítač, natož Internet.
Japonci přestávají tempu schopných žen stačit. „Muži, vzpamatujte se!“ To bylo hlavní téma kampaně, kterou vedla jedna japonská vydavatelská společnost v japonských novinách Asahi Šimbun. List Mainiči Šimbun nabídl čtenářům obrázky zkumavek se spermiemi a charakteristikami dárců. Šlo o samé cizince a titulek nabádal „Čtěte, až nebude manžel doma“. Největší japonský deník Jomiuri Šimbun přinesl obrázek mladé schopné podnikatelky, která si nese vyčerpaného muže přes rameno.
Japonští muži se stávají stále vděčnějšími terči vtipů a kritiky. Zatímco po druhé světové válce to byli hrdinové, tvůrci obdivovaného japonského zázraku, dnes jsou symbolem úpadku. Klasický japonský manažer se nové situaci přizpůsobuje velmi obtížně. Jeho svět se rozpadl, a to nejen v zaměstnání, ale i doma. Dva miliony mužů jsou bez zaměstnání. Podle statistik roste počet sebevražd mužů. Většina japonských manažerů a podnikatelů byli typičtí workoholici. Práce jim byla vším. Dobrý zaměstnanec měl zajištěno doživotní zaměstnání. Tráví-li dnes muži jako nezaměstnaní volný čas, děti, kterým se nikdy nevěnovali, je neznají a manželky se jich snaží zbavit.
DISKRIMINACE NARUBY
Ženy zkrátka začínají ovládat japonskou společnost, a to tempem a způsoby, nad kterými Evropanům zůstává rozum stát. Japonky mají vyhrazená místa nejen v hotelích či obchodech, ale i v dálkových autobusech nebo v letadlech. Například hotel Excel v tokijské luxusní čtvrti Šibuja má nyní šestatřicet pokojů ve dvou poschodích vyhrazených výhradně ženám. Téměř všechny jsou stále obsazené. Vedení hotelu se tak rozhodlo ve snaze maximálně zpříjemnit ženám pobyt a zaručit jim, že je nebude nikdo obtěžovat. Výtah „dámská“ patra projíždí a zastaví jen v případě, že ženy v kabině použijí klíč od svého pokoje. Dámským návštěvnicím vyhovuje také spousta obchodů s oblečením, které jsou v okolí hotelu. K témuž kroku loni na jaře sáhl i obchodní dům Daimaru v západojaponském městě Ósaka. V přízemí na prostoru o rozloze 400 metrů čtverečních vznikla výhradně „ženská zóna“, kde nechybí ani kadeřnický a kosmetický salon. Majitelé chtějí, aby se tu ženy mohly uvolnit, zatímco se nechají krášlit. U vstupu do vyčleněného prostoru je umístěno významné upozornění: Woman only – Jen pro ženy. V říjnu loňského roku začaly na lince Tokio-Hirosaki v severovýchodní prefektuře Aomori jezdit vybrané autobusy jen pro ženy. Mezi cestujícími něžného pohlaví si rychle našly velkou oblibu, ženy si teď mohou ve voze nerušeně opravit líčení či zajít na toaletu beze strachu z nepříjemných mužských pohledů. Tokijská soukromá železniční společnost Keio Electric Railway začala na nočních spojích vypravovat „dámské vagony“, aby zabránila případům obtěžování žen. K těm, kdo myslí na ženy, se nyní přihlásila i letecká společnost Skymark Airlines. Oznámila, že od května budou v jejích letadlech sekce sedadel pouze pro ženy. Aerolinky se k tomu rozhodly na základě žádostí žen, které tvrdí, že když na vedlejším sedadle sedí pasažérka, mohou se víc uvolnit, než když je to muž. Společnost tyto preference převážně přijímá kladně, objevují se ale hlasy, že jde o diskriminaci naruby.
