Categories: 2006 / 01, 2006 / 04

– přístavy otevřelo všem zahraničním lodím až ve druhé polovině 19. století. Ale v roce 1874 se dostalo přímo na první strany světových deníků, novin i časopisů. Nedaleko tehdy téměř neznámého jokohamského přístaviště bylo možné dobře sledovat průchod planety Venuše mezi Zemí a Sluncem. Astronomického pozorování se účastnilo v týž okamžik hned několik expedic. Ve výsostných vodách Japonska to byla také korveta rakousko-

-uherského námořnictva Erzherzog Friedrich, na jejíž palubě byl i pozdější emeritní fregatní kapitán a komoří, tehdy však teprve první důstojník Erwin Antonín Anna Dubský.

Erwina Dubského někteří jeho současníci považovali za podivína. Jeho posláním i vášní byly plavby po celém světě. Narodil se v roce 1836 a patřil k významnému šlechtickému rodu – od roku 1608 je rodina Dubských jednou z nejstarších v zemi a za třicet pět let věrných služeb byl Erwinův děd, tehdejší prezident moravskoslezského zemského práva a nejvyšší sudí na Moravě František Dubský, v roce 1810 povýšen do stavu hraběcího. V této době získali svobodní páni staročeského rodu Dubských, kteří původně pocházeli z jihočeských Třebomyslic a později se usadili na Moravě, velký politický vliv i značný majetek.

Erwin Dubský vystudoval námořní akademii v Terstu, krátce působil jako atašé v Londýně, ale pak už se jeho životem stalo moře. Zúčastnil se několika výzkumných vojenských plaveb, zejména po celém Středomoří. Nechyběl ani na významné expedici přes Atlantik do Brazílie v letech 1857 až 1858. Právě na této plavbě se setkal s krajanem, brněnským rodákem Jindřichem Blažejem Vávrou, tehdy vrchním lékařem válečného námořnictva, významným botanikem a sběratelem. Vávra se pak stal i donátorem brněnského Františkova muzea. I to pravděpodobně ovlivnilo Dubského zájmy.

Dubský se také mohl na svých cestách po moři setkat s císařovnou Alžbětou, neboť na kolesovém parníku Elizabeth sloužil ve chvíli, kdy císařovna touto lodí plula do Zante (Zakynthos). V listopadu 1856 se na parníku objevil i sám císař František Josef I. V Erwinově životopisu se objevují další průzkumné mise, v 60. letech se zúčastnil plaveb na lodích Minerva a Ferdinand Max. Stojí jistě za zmínku, že byl v Egyptě v době otevření Suezského průplavu v roce 1869. Dlouholetá vojenská služba na válečných a průzkumných lodích Jeho císařského Majestátu nakonec vynesla Erwinu Dubskému povýšení na korvetního kapitána a později na kapitána fregatního.

Sběratelská vášeň?

Co je na Dubském tak zvláštního? Na palubě korvety Erzherzog Friedrich absolvoval v roce 1874 cestu přes nový Suezský průplav do Adenu a dál k břehům Cejlonu, pak do Singapuru, Hongkongu a Šanghaje. Odtud směřovala mise až k branám Japonska. Expedice měla pomoci navázat nové obchodní styky mezi Rakouskem-Uherskem, Japonskem a královstvím Siamu (Thajsko). Na Borneu se měla rovněž pokusit založit obchodní základnu. K Japonsku se expedice vrátila, aby pozorovala Venuši. Na zpáteční cestě opustila válečná korveta Asii a přes Pacifik zamířila do amerického San Francisca a chilského Valparaisa. Magalh~aesovým průlivem se pak dostala do Montevidea a dále přes Atlantik k Gibraltaru a k Alžíru. Zpátky do domovské Puly připlula dva roky po svém odjezdu.

Nebyla to však jediná cesta válečných lodí tehdejšího Rakouska-Uherska kolem světa. Podobně jako jiní cestovatelé, tak i Erwin Dubský nashromáždil při této plavbě řadu uměleckých děl a nasbíral množství etnografického materiálu i dobovou dokumentaci, která se dokonce z velké části dochovala až do současnosti. Naprosto ojedinělý je přitom soubor 506 fotografií.

Sbírka ovšem neobsahuje jen fotografie. Součástí jsou také unikátní ukázky dekorativního umění Číny a Japonska, keramika a porcelán, předměty z bronzu, nádoby zdobené technikou cloisonné, velká sbírka zbraní a zbroje či ukázky lakových prací. Dubský přivezl i rozmanitý materiál ryze přírodovědeckého charakteru. Vše pak po svém příjezdu domů vystavil na zámku v Lysicích. Už tehdy tisk upozornil, že se vlastně jedná o pokus představit na Moravě umělecké předměty z Asie téměř v režii a v duchu tehdejších světových výstav.

Nejen fotografie

V lysické zámecké knihovně se nachází Dubského unikátní dvousvazkový autobiografický rukopisný deník se zážitky z cest. Obsahuje i popisy a významné momenty, například audienci u japonského císaře spojenou se složitou dvorskou ceremonií. Dubského v Japonsku také nadchla samotná architektura. Obdivoval japonské domy, jejich vzdušnost a možnost měnit velikost pomocí posuvných stěn. Fascinoval ho bambus, ze kterého byly domy postaveny. I on už se setkal s následky ničivých tajfunů.

Sám si také vyzkoušel soudobou dopravní novinku – džinrikšu. Navštívil i Kjóto, bývalé hlavní město císařství, pro cizince ještě před pár lety zapovězené a velmi nebezpečné. V závěru japonského pobytu si ale i přes bohaté zážitky posteskl: „Na druhý den, 19. prosince 1874 o deváté hodině ranní, jsme zvedli kotvy, abychom opustili Japonsko a odebrali se přímo do Hongkongu. Japonsko jsem opustil s nadějí, že se už do této země více nevrátím, jelikož když pro mne ztratila lákavý punc novoty, nedovedu si zdejší pobyt představit jako příjemný, ačkoliv byl o mnoho příjemnější než v Číně. Ale pokud bych měl mezi těmito zeměmi volit, není pochyby, že bych dal Japonsku zdaleka přednost. A se mnou patrně každý, kdo tyto obě země navštívil.“

Omyl badatelů

Dlouho se badatelé domnívali, že fotografie, které po sobě v rodinném archivu Dubský zanechal, jsou jeho vlastní. Teprve dlouholetým výzkumem se zjistilo, že se jedná o mnohem cennější kolekci – potvrdilo se, že jde o díla profesionálních mistrů a zakladatelů fotografické tradice, mezi nimi i jednoho z nejvýznamnějších – Raimunda Stillfrieda-Ratenicze. Samotný Dubský procházel v místech, kde pobýval, fotografická studia a shromáždil tak světově jedinečný soubor. Rozsahem, zachovalostí, ale i výběrem je tato kolekce srovnatelná s podobnými světovými památkami, jaké dnes najdeme jen v USA, Velké Británii, Francii nebo Rakousku.

na podkladě studie spoluautorů

Marcely a Filipa Suchomelových

zpracovala redakce,

fotografický materiál: zámek Lysice,

Národní památkový ústav – odborné pracoviště Brno

Pin It on Pinterest