Jediné, co chybělo, byly stoly se židlemi, talíře a příbory. V tomto malajsko-muslimském kulinářském ráji se jíst nedá. Nedá a nesmí. Pro muslimy se nesmí, pro nás ostatní, nemuslimy, se to nehodí. Včera večer totiž zástupce všech devíti malajských sultánů uviděl v 19.03 hodin nad obzorem záblesk nového měsíce. Dříve kvůli pozorování vyjížděl lodí na volné moře, současná moderní doba mu pro pozorování nabídla teodolit a místo lodě posloužila pozorovací plošina na Petronas Twin Towers, 452 metrů vysokých mrakodrapových dvojčatech, která se stala symbolem Kuala Lumpuru. Celý národ sledoval televizi, v níž pak náboženský mluvčí ohlásil na následující ráno po východu slunce začátek ramadánu. Většina muslimů si připravila pořádnou snídani. Než vyjde slunce, je třeba se důkladně najíst.
Bazaar ramadan
„Vy k nám přijedete o ramadánu?“ ptali se nás naši přátelé, „no to si užijete báječného jídla, to jste udělali dobře!“ Zdálo se nám to dost nepochopitelné.
Ramadán je pro všechny muslimy nejdůležitějším měsícem v roce. Postním měsícem, během kterého se mají od slunce východu do slunce západu vzdát všech požitků. V té době by neměli jíst ani pít a z hlediska požitků, důsledně vzato, by se snad neměli ani milovat a kouřit. O drogách se nemluví, za ty je v Malajsii trest smrti.
„Minulý ramadán jsem zhubla o 7 kilo,“ chválila si ho pětadvacetiletá Zainah. Výjimku mají malé děti, těhotné ženy, hodně staří lidé, výjimečně těžce pracující a někdy i řidiči, jezdí-li více než sto padesát kilometrů denně. Je ctí každého muslima, aby poctivě zvážil, má-li na přerušení ramadánu nárok a přestávku si nahradil jindy. Kromě toho však během ramadánu hlídkují ve městech pracovníci islámského náboženského úřadu. V případě, že Malajec jí na veřejnosti, mají právo prověřit, má-li na jídlo nárok, nebo ne. Je-li pro porušení ramadánu důvod, následuje varování,
není-li důvod, dostane muslim pokutu. Varování proto, že podle muslimského práva šaría nesmí porušit ramadán na veřejnosti, aby nedával špatný příklad ostatním. Trest podle šaría je spíše symbolický a dává potrestaným čas na přemýšlení. Jsou posazeni do pohřebního vozu a voženi po městě. Je to pro ně asi dost ostudná projížďka.
Pak se ale ukázalo, že o ramadánu každý den mezi půl čtvrtou a čtvrtou hodinou zahajuje provoz večerní trh s jídlem, takzvaný bazaar ramadan. Není to obyčejný trh, kde se v jihovýchodní Asii prodává i oblečení, elektronika a další, ale nabízí nejlepší a nejoblíbenější jídla z malajské kuchyně a sváteční pokrmy, které se jindy nepřipravují. Těší se na něj a nakupují na něm všechny národy Malajsie bez ohledu na své náboženské přesvědčení.
Nejen zkušení kuchaři a stánkaři, ale kdokoliv, kdo si chce trochu vydělat a požádá o licenci, může doma dopoledne připravit speciality, odpoledne je převézt do pronajatého stánku na velkém tržišti a začít prodávat. Představte si české amatérské i profesionální kuchaře, jak každý den ráno udělají čerstvé vánočky, záviny, vanilkové rohlíčky… Upečou a rozporcují husy, nadijí holoubata, usmaží malé telecí řízky, ufritují podkovy z kaprů, a vše od čtyř hodin prodávají ve stáncích, které zcela zaplní pražské Staroměstské náměstí. Začnou 1. a skončí 31. prosince. Plátek ohřáté šunky s křenem bude za sedm korun, stogramový řízek také. Tak by vypadal český vánoční trh provedený v duchu malajského bazaaru ramadan.
Smlouvat je trapné
V Kuala Lumpuru je vyhlášeným ramadánovým trhem oblast okolo Masjid India. Lidé jsou ochotni zaplatit „překupníkovi“ i tisíc amerických dolarů za místo, které se od úřadů dá získat za necelou stovku. Někdo je jen koupil včas, teď je prodá a má vyděláno. Obchody kvetou.
V hlavním městě stánkaři pracují od poledne do deseti večer a při dobrém dnu dokáží vydělat přes tisíc dolarů denně. U nás si prodejci vánočních kaprů brávali volno na pár dní, v Malajsii si lidé berou měsíční dovolenou. Například paní Emeryl si prodejem grilovaného masa vydělá na trhu za měsíc tolik, co v práci za půl roku.
I tady ale slídí komise a hlídají ceny. I v Malajsii novináři sledují, zda se nepředražuje. To s oblibou dělají hlavně hotelové restaurace, které za bufet ve stylu ramadovského trhu požadují i pět set našich korun na jednoho.
Pouliční malajský bazaar ramadan je pravděpodobně jediným asijským trhem, kde se nesmlouvá. Smažené placičky, banány v těstíčku a podobné zákusky přijdou obvykle na jeden ringgid za 4 až 6 kusů. Další zboží je naporcované tak, aby jeden kus stál jeden ringgid, tedy přibližně sedm českých korun. Zboží má cenovky, smlouvat by bylo trapné.
Muslimové nakupují hlavně sladkosti a datle, protože podle koránu je po celodenním půstu vhodné začít jídlo něčím sladkým, jmenovitě datlemi. Aby měli dost času nakoupit, končí o ramadánu v práci o půl hodiny dříve.
Nakupují i speciality všeho druhu a ta jídla, která by si doma připravili obtížně. Vše se dává do malých barevných igelitových taštiček, kterých je pak všude plno. Doma si muslimové vše dají na talíře, doplní vlastním jídlem, přidají rýži a čekají, až zapadne slunce. Pět, čtyři, tři, dva, jedna… start! V ten moment se život na deset minut zastaví a celá Malajsie jí. (Podle místních zvyklostí se i mimo ramadán jí rychle, většinou bez mluvení a často rukama.)
Seděli jsme v autobuse u čekárny plné lidí. Všichni polystyrenové krabičky s jídlem na klíně. Na televizní obrazovce zapadlo slunce a během vteřiny vše zmlklo a všichni se pustili do jídla. Náš autobus s indickým řidičem hinduistou se rozjel, ale hlídač u brány jedl, policista na křižovatce jedl, taxíkář zajel ke kraji silnice a jedl. Možná, že jedly i veverky v parku.
Muslim nemuslim…
Více než polovinu obyvatel Malajsie tvoří Malajci, kteří jsou podle zákona muslimové. Trochu komplikovaný život mají při ramadánu ti, kteří jako Malajci pouze vypadají, ale jsou jiného vyznání.
Náš kamarád Richard je po svém čínském otci křesťan, ale po matce vypadá jako Malajec. Najde-li o ramadánu přes den otevřenou restauraci, ukáže raději číšníkovi napřed svou občanku, kde se uvádí i víra, a sedne si do odlehlého kouta. Většinou ale raději obědvá v soukromí nebo v autě, protože nechce budit pohoršení. Někdy také raději mluví mandarínštinou nebo anglicky, aby navodil dojem cizince. Přesto si se smíchem stěžuje, že už mnohokrát vyslechl dobře míněná kázání o tom, že by se měl chovat jako správný muslim.
Druhým největším etnikem jsou Číňané, a tak se i o ramadánu nějaká otevřená restaurace během dne vždycky najde. Přesto se nepovažuje za slušné, aby i nemuslim jedl otevřeně na ulici, protože tím bere muslimům odvahu. Dokonce i restaurace typu McDonald’s otvírají až odpoledne.
„Mohl bych jíst, ale cítím se trochu trapně,“ řekl nám jeden Ind v Kuala Lumpuru a šel si o polední přestávce hledat nějakou restauraci ukrytou uvnitř obchodního domu.
Pro cizince je doba ramadánu, kdy se otevírá bazaar ramadan, nejlepší příležitostí, jak poznat malajskou kuchyni. Všechna jídla jsou samozřejmě halal, tedy pro muslimy nezávadná – bez vepřového. Pro Evropany ale mnohdy představují problém ohnivé čili papriky, které se přidávají prakticky do všeho, například i do plátků ananasu dušených v omáčce s hřebíčkem a skořicí. Celkem nepřekvapí, že grilovaní platýsi se zalijí ďábelskou červenou omáčkou, nevinný hovězí gulášek, který se rozplývá na jazyku, pálí jako oheň a vábivá smažená kuřecí stehýnka se po podušení s paprikami, rajčaty a feferonkami stala téměř nepoživatelnýma. Ovšem sladkokyselý salát s nakrájenými okurkami, mrkví, cibulí, ananasem a feferonkami je sice krásně barevný, ale jeho chuť je dost překvapivá.
Otevřete svůj dům
Po posledním dni ramadánu začíná ráno muslimský nový rok. Selamat hari raya aidilfitri – šťastný nový rok – zdraví se lidé celý následující měsíc. Muslimové mají celý měsíc na to, aby si vybrali den, kdy oslaví nový rok a uspořádají svůj Rumah terbuka – Otevřený dům (český výraz den otevřených dveří mu neodpovídá, protože se při něm nenabízí jídlo). Teď už mohou opět celý den jíst a opravdu toho využívají. Připraví to nejlepší, co mohou, sezvou známé a příbuzné, každému otevřou dveře, pozvou ho dál, nabídnou mu občerstvení. A jde-li kolem bílý cizinec, i na něj se pozvání vztahuje. Další důvod, proč navštívit Malajsii o ramadánu, jak jinak se podívat dovnitř soukromých domů? (Malajci tvrdí, že Rumah terbuka je jejich národní specialitou.)
Otevřený dům patří k tradici a dodržují ho všichni, včetně guvernérů a sultánů. I oni nabídnou svým hostům pohoštění. A protože mohou čekat až několik desítek tisíc návštěvníků, někdy si na tuto akci dokonce pronajmou sportovní stadion a na jeho ploše postaví stánky. Vyvařuje se a jí ve velkém. Aby se mohli zúčastnit všichni, je oznámení o otevřeném domě uveřejněno již ke konci ramadánu v místních novinách.
Pozornost zcela zákonitě přilákala také akce pro významné hosty, kterým tento den sarawacký guvernér otevřel v hlavním městě Kuchingu svou rezidenci. Potřásli jsme si s ním rukou a spolu s ostatními si vzali jídlo z připraveného švédského stolu a usadili
se na židlích u stěn sálu. Guvernér svým hostům nabídl čtyři druhy masa v různých omáčkách, dva druhy rýže a spoustu dalších jídel včetně hroznového vína z Kalifornie. Na dřevem obložených zdech byla rozvěšena novoroční přání a celou místnost lemovaly obří květinové koše od politických a obchodních přátel, které přetékaly tropickými barevnými květy, jež by v Evropě stály tisíce korun.
Byli jsme jedinými bělochy a paní guvernérová zase jedinou dámou s muslimským šátkem na hlavě (byl vyšívaný perličkami). Jeho nošení není povinné a ani jedna z dam ho zřejmě nepovažovala za dostatečně slušivý doplněk pro tuto slavnostní příležitost.
Pojďte dál!
Kuching je rozdělen na čínskou a malajskou část. Do malajské jsme se vydali druhý den muslimského nového roku 1426. Na schody tradičního dřevěného domu se vyhrnuli muži ve slavnostních saténových oblecích, které nám ze všeho nejvíc připomínaly pyžamo. Dům patřil místnímu starostovi. „Selamat hari raya! – Pojďte dál!“ mávali na nás. Neodmítli jsme.
Typické domy Malajců jsou dřevěné a na kůlech. Klimatizace chyběla, ale přesto bylo uvnitř snesitelně, bez ohledu na venkovních 32 °C. V podlaze mezi prkny jsou totiž malé mezery a nad okny po celé jejich šířce větrací otvory, takže celým domem proudí vzduch. Na vyřezávaných židlích se sametovými nebo brokátovými potahy sedělo celé rozvětvené příbuzenstvo. Kromě šafránové rýže s rybou, kuřetem nebo hovězím v pálivé omáčce stálo na stole nespočet nádob s kandovaným ovocem a barevnými sladkostmi. Pila se voda se sirupem nebo Coca-Cola s ledem.
Oranžové vnější zdi, červené okenice, fialové záclony, vnitřní zdi natřené sytě modrým emailem. Vesničané říkají, že čím jasnější je dům, tím více požehnání sešle Alláh na ty, kteří bydlí v jeho zdech. Všude dečky, obří obrazovka stále běžící barevné televize, křišťálový lustr, polštářky. Tak vypadá bydlení venkovského starosty v rybářské vesnici Santubong jednu hodinu jízdy z Kuchingu.
Kuchyně je vždy v zadní části domu a její podlaha je přibližně o třicet centimetrů níž než obytná část. I v ní musí protahovat, jinak by se horko od vaření nedalo snést. Pro vaření ve velkém nebo grilování slouží otevřená kuchyň na verandě přiléhající k zadní části domu. Koupelny se často staví přímo nad studnou. Protože v domech je na dnešní požadavky málo místa, zvláštností domácností jsou lehké sušičky zavěšené na zdi nad pračkami. Jsou nutné, když přijde období dešťů. To nám malajsko-anglicky vysvětlovaly tři starostovy dcery, které nás v rámci měsíce Nového roku pozvaly dál.
Dívky byly prostovlasé, jedna v minisukni. To, že seděla pod obrazem otevřeného koránu ve zlatém rámu, jí vůbec nepřišlo divné. Pročísly si vlasy a začaly odklápět poklopy na cukroví a kandovaném ovoci. Uždibovaly sladkosti, pily džus, poslouchaly muziku a klábosily. Jen jedna z nich si už vydělávala – tancovala v tradičním souboru v nedalekém hotelu. Další dvě se staraly tatínkovi o domácnost a zřejmě čekaly na vhodného ženicha.
lll
Malajský ramadán je neopakovatelný zážitek. Na koupi letenky ještě máte čas, v roce 2006 má ramadán začít 24. září.
Muslimové v Malajsii
l Více než polovinu obyvatel Malajsie tvoří Malajci, kteří jsou všichni ze zákona muslimové (islám je státním náboženstvím).
l Zbytek obyvatel tvoří Číňané – 24,3 % (křesťané, buddhisté, taoisté, konfuciáni), Indové – 6,9 % (převažují hinduisté), Dajákové (převážně křesťané), původní obyvatelé Orang Asli (necelé jedno procento), běloši a další.
l Ze třinácti států malajsijské federace je devět sultanátů, v čele ostatních je guvernér (Pinang, Melaka, Sabah a Sarawak). Jedenáct států leží na Malajském poloostrově, Sabah a Sarawak na severním Borneu. Pruhy na malajsijské státní vlajce představují jednotlivé státy, poslední symbolizuje federální teritorium hlavního města Kuala Lumpuru (také bez sultána).
l Malajsie je konstituční monarchie, v čele státu je Jeho Výsost Yang di-Pertuan Agong, vybíraný na pět let z představitelů jednotlivých států, které jsou značně samostatné.
l Nejmenší vliv má islám na život v Sabahu a Sarawaku, kde nejpočetnější skupinu obyvatel tvoří Dajákové. Nejvíce muslimů žije ve státech Kelantan, Terengganu a Kedah, což se projevuje například tím, že mají víkend v pátek a sobotu, zatímco zbývající část Malajsie normálně v sobotu a neděli.
l V listopadu 2005 přivítali muslimové rok 1426. Začátkem letopočtu užívaného muslimy se stalo datum Mohamedova odchodu (hidžra) z Mekky do Medíny. Prorok uprchl z Mekky v obavách před zavražděním tamějším zámožným a vlivným svazem obchodníků Kurajš v roce 622 našeho letopočtu.
l Základem islámského kalendáře je lunární (měsíční) rok o 354 dnech, proto se islámský kalendář ve vztahu ke křesťanskému neustále předchází.
Další informace
Malajsijské velvyslanectví v České republice – Washingtonova 25, Praha 1, tel. 234 706 611, e-mail: mvprague@mwprague.cz. Funguje i jako informační centrum, protože nejbližší pobočka Malajsijské centrály turistického ruchu sídlí ve Frankfurtu. K návštěvě Malajsie do tří měsíců není třeba vízum.
