Napsal a vyfotografoval Miro Vrlik Když už cestovat, tak proč ne až na konec světa! Ale kde ten správný je? Když už to tedy nejde až tam, tak alespoň na konec jednoho z jeho výběžků (téměř na konci světa), tedy do městečka Provincetown a dál až na konec Cape Cod, největší písečný poloostrov glaciálního původu na světě.
První setkání s Cape Cod, Mysem tresky, bylo celkem zajímavé, a to v momentě, kdy jsem uviděl kanál, který ho odděluje od pevniny. Byl otevřen v roce 1916, aby se zkrátila cesta lodím. I když se o tomto projektu uvažovalo už v roce 1623, trvalo velmi dlouho, než se konečně realizoval. Když se podíváme na mapu, pak je jasné, že se to vyplatilo. Podle dostupných údajů je široký pět set čtyřicet stop, tedy asi sto osmdesát metrů, a vzbuzuje zájem: co se vlastně skrývá na tom kousku země oddělené od pevniny… •••
Po přejezdu jednoho z mostů (jsou tu dva dálniční a jeden železniční) mě čekala necelá hodinka pravda docela nudné cesty po dálnici. Ale pochybnosti o tom, že jedu správně, jsem neměl. Při prvním pohedu na Provincetown se nedala přehlédnout obrovská věž. Později jsem se dozvěděl, že nad městečkem obklopeném pískem, pískovými dunami a oceánem, se tyčí památník postavený na počest prvních přištěhovalců z lodě Mayflower, kteří tu přistáli v roce 1620. Věž je vysoká asi osmdesát metrů, tedy 252 stop, a je možné za poplatek vyjít nahoru a pokochat se pohledem z takové výšky. K tomu jsem se ale já sám nedostal.
Zaujalo mě toulání se městečkem, které je plné obchůdků, suvenýrů a rozmanitých lidí. Kupodivu je tu rušno až do pozdních večerních hodin. Především nikomu neunikne obrovské množství párů stejného pohlaví, které se drží za ruce. Nikdo se nad tím tady nepozastavuje, každý ví, že tu žije velká komunita homosexuálů. Mají tu své večerní show v restauracích a je možné je vidět skutečně všude. Nejvíce poblíž velkého mola, kde kotví lodě. •••
Všechno je tu cítit mořem a jídlem z mořských živočichů. Nikdo tak určitě nebude pochybovat o tom, že se nachází v rybářském městečku. Křik racků ho v tom jen utvrzuje. Na molu je tu rušno hlavně kvůli cestujícím lodí do Bostonu. Je to asi hodina cesty lodí, autem po souši alespoň tři hodiny. A pak jsou tu rybáři, kteří tu mají své lodě, a turisté čekající na výlet za velrybami. To je jedna z hlavních atrakcí a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že stojí za to. Absolvoval jsem ji vícekrát a nikdy jsem nelitoval. Letáčky skutečně neklamou. Člověku to tak trochu vyrazí dech, když vidí, jak se tyto živé kolosy vynořují a potom mizí v hloubce oceánu, kde zase vydrží několik minut a vynoří se. Někdy, při troše štěstí, je můžete vidět, jak v celé kráse a velikosti vyskočí nad hladinu. Já takové štěstí neměl.
O jak velkolepé divadlo jde, lze usoudit i z toho, že na lodi je více jak stovka lidí, ale v některých okamžicích se rozprostře úplné ticho a každý s napětím čeká, kde se obrovští tvorové vynoří. Na palubě je i zoolog, který odpovídá na dotazy a objasní zajímavá fakta ze života úchvatných mořských savců. Třeba to, že odtud plavou až na Floridu a potom zpět. Je smutné, že lidé tyto giganty téměř vyhubili a ještě stále se o to v některých státech pokoušejí. Je smutné pomyslet, že možná za jednu dvě generace už se o nich budou vyprávět jen legendy jako o dinosaurech nebo mamutech. •••
Na mole se ale nachází i muzeum pirátství. Návštěvníci se dozvědí o zajímavých objevech z pirátské historie a uloupených pokladech, které se našly díky moderním hledačům právě tady, v oblasti Nové Anglie. Největší přírodní zajímavostí jsou ale určitě pískové duny. Nacházejí se všude kolem. Je zvláštní a zajímavé, jak umí obyčejný písek očarovat a zaujmout svou krásou. Jsou obrovským lákadlem pro umělce, malíče, fotografy nebo lidi, kteří touží po oddychu a relaxaci. Ne všude se smí chodit, ale i tak je mezi nimi mnoho míst, kde člověk může úchvatnou scenerii vychutnat.
Ani já se nesnažil být výjimkou a snažil jsem se ten písek trochu zvěčnit na fotografii. Nabízí se tu neskutečné množství zátiší a zajímavých zákoutí. Fantasticky vypadají při ranním nebo večerním světle. Pro pěší i cyklisty vede přes duny spousta chodníčků. Když nemáte své kolo, není nic jednodušší, téměř podobně jako třeba v Pekingu, si zdejší nejpopulárnější dopravní prostředek půjčit. Kromě kol jsou tu ještě velmi populární malé mopedy a určitě neprohloupí ani ten, kdo půjde pěšky. Můžete se pak zastavit v obchůdcích nebo si jen tak sednout na lavičku a sledovat dění kolem.
Všude se rozprostírá Atlantický oceán, a tak se tu samozřejmě provozuje řada sportů, například mořský kayaking. Ten je jednou z možností, jak se podívat na Provincetown z jiného pohledu. Ti méně zkušení se mohou vydat na moře s průvodcem při skupinovém výletu na kajacích. •••
Kde je oceán, nechybějí samozřejmě majáky. Samotný Provincetown jich má několik. Dá se k nim dojít pěšky i autem. Tím je to určitě pohodlnější, ovšem pokud je to auto s pohonem na všechna čtyři kola, a musíte také projet kontrolou pobřežní stráže. Největším zážitkem je dojít k majákům pěšky. Chůze po písku je sice velmi únavná, hlavně ve slunečný den, ale dá se zvládnout. Hlavní je nezapomenout si přibalit vodu. Při jednom výletě jsem měl dokonce štěstí, že jsem mohl vylézt až nahoru na maják. Odtud je pro Středoevropana rozhodně zajímavý a nezvyklý pohled na svět.
V létě je možné ubytovat se na Race Point. Není tu sice žádný luxus, ale určitě silný zážitek. A naprosto správné místo je to pro milovníky rybaření. Race Point je považované za jedno z nejlepších míst pro rybaření. Je možné chytat tu z břehu nebo si pronajmout loďku. A to bez jakéhokoliv povolení, jen se musí dodržovat určitá pravidla. I tady ale platí, že je třeba přijít ve správném čase. My vylovili jen pár malých žraloků a na ty jsme chuť tedy neměli. ••• Nejen Provincetown, ale celý Cape Cod je místo, kam se rád vrátím a vím, že tu vždy objevím něco nového a nevšedního. Celá oblast je jako stvořená pro odpočinek a nabrání čerstvých sil. Ostatně lidé to samozřejmě využívají. Mnoho z nich – hlavně bohatších obyvatel New Yorku a celé Nové Anglie tady má své letní chaty nebo si v létě za velké peníze pronajímají bungalovy a domky. Často je to přijde i na několik tisíc dolarů za týden, pokud vyhlédnutý objekt stojí na dobrém místě přímo na pláži. Zdejší letovisko působící dojmem, že právě tady končí svět, je přitom pro ty, kteří netouží jezdit daleko od domova a přesto si odpočinout v romantickém prostředí. Přes léto je tu proto rušno, v září se ale všechno uklidní, ceny klesnou a je možné najít ubytování v ceně několika stovek dolarů. Je to i dobré období na nákupy, obchodníci se snaží vyprodat zbylé suvenýry.
Výlet na Cape Cod může být zážitek, který čeká už jen několik generací po nás. Moře pohltilo několik malých ostrůvků kolem a pokud bude stoupat stejným tempem dál, za pět až šest tisíc let zřejmě pozře i tenhle kout tak podobný představám o podobě konce světa.
Pár slov pro ty, kteří rádi fotí
Používal jsem tu film i digitál. Filmy hlavně citlivosti ISO 100, značku Fuji.
U objektivů se dá využít každá ohnisková vzdálenost. Používal jsem od 20 mm do 200 mm.
Důležité je mít s sebou stativ a nezapomínat na to, že nejlepší světlo je ráno a večer.
Ale hlavně nezapomínat na všudypřítomný písek a slanou vodu a chránit si před nimi své vybavení.
Kdo chce vytvářet panoramatické snímky, je dobré mít nějaký předmět v popředí.
V případě digitálu zkoušejte fotit na nejvyšší kvalitu, pokud to jde, na formát RAW.
A tip, jak nalézt nejzajímavější místa tam, kde to neznáte – podívejte se na pulty obchodníků s pohlednicemi nebo místními kalendáři.
