U koho z těchto celebrit (už se našly i u nás) jde o skutečnou snahu pomoci a u koho spíše o popularizaci vlastní osoby, vědí jen ony samy. Buď jak buď, osvojení si nějakého opuštěného dítěte v jejich okolí by nepřineslo tolik zájmu novinářů a veřejnosti jako v případě dětí z třetího světa, a tudíž ani žádnou popularitu a tedy šanci zvýšit své bohatství.
Afriku ale adopce nespasí. Potíže tu mají miliony obyvatel. A řešením není ani jejich přelévání především do Evropy jako do jejich vysněného ráje. Uprchlíci z Marockého království a subsaharských států, kteří se po tisících rok co rok snaží překonat na neuvěřitelných plavidlech čtrnáct kilometrů Gibraltarského průlivu, jsou často negramotní a nejsou zvyklí pracovat. Odborníci proto varují, že pokud se nevyřeší situace přímo v Africe, sílící chudoba vyvolá ještě silnější „stěhování národů“, které evropská ekonomika nezvládne.
Jediná šance Afričanů je ale v samotné Africe: zvýšit svou výrobu potravin. Kontinent je nesmírně bohatý – má ropu, nerosty, půdu, pracovní sílu… V současné době ale Afriku sužují katastrofální sucha. Pomoc přesto musí přicházet nejen v podobě potravin. Prvním krokem je umožnit této části světa větší vzdělanost, dalším pak realizovat dlouhodobé projekty. S jedním ostatně přišli i čeští vědci – zkusit zde zakládat chovné rybníky, které by se staly významným zdrojem potravy a sloužily i jako zavlažovací nádrže pro pěstování plodin.
