rsná krajina, kde jsou horké pouště ohraničené vrcholky zasněžených hor, kde mráz a oheň z nitra planety vytvořily unikátní sopečné kužely, kde je popel roztroušen po ledovcem vyhlazených skalách. Těmito slovy popsal americký přírodovědec John Muir svoji první návštěvu pohoří Sierra Nevady. Podobné pocity jsem měl, když jsem před sedmi lety poprvé projížděl Kalifornií. Byl jsem překvapen vysokými, i v létě zasněženými kopci tohoto pohoří. Poprvé jsem viděl zdejší slaná jezera a udivil mne pouštní charakter celých údolí a plató. Velká část tohoto turisticky vyhledávaného státu USA leží ve srážkovém stínu, a tak si Kaliforňané v údolích vybudovali vodní nádrže. Nádrže zachycují vodu z přítoků, které jsou zvláště na jaře, v době tání, velice divoké. Některé menší řeky však s postupujícím létem často vysychají a koncem srpna čeká tento osud i mnohé nádrže. Ne proto, že by se všechny jejich voda vypařila, ale proto, že slouží k zavlažování ovocných stromů a vinic v celé Kalifornii. Snad proto tady, v kraji, který vždy oplýval nerostnými surovinami, bývá voda často cennější než zlato.
DRSNÉ ÚDOLÍ
V západním pohoří Kordiller, mezi hřbety Sierra Nevada a Panamint Mountains, leží proláklina Mono Basin. V jejím středu najdete unikátní slané, bezodtokové jezero. Místo, kter é je pouhých 350 km od Tichého oceánu bylo kdysi plné vody a života – dnes torzo jezera Mono Lake. Již z pohledu na mapu jsou patrné obrovské teplotní i geologické rozdíly. Ve východním Death Valley leží nejni žší místo severní polokoule (86 metr ů pod hladinou oceánu – Badwater), zatímco se na západním horizontu rýsují 3000 metrů vysoké kopce. Za nimi, za sedlem „Tioga Pass“, začíná snad nejznámější národní park na světě – Yosemite. Severně, blízko města hazardních her Rena, najdete další známé jezero Lake Tahoe. Je větší, sladkovodní a leží v podstatě vyšší nadmořské výšce. Vedle něj leží údolí zlaté horečky Squaw Valley a přesně na druhou světovou stranu jsou nehostinné nevadské pouště. V této horské pouštní pustině byl poprv é v dějinách lidstva testován atomov ý výbuch.
GEOLOGICKÁ HISTORIE JEZERA
Plató jezera Mono Lake má velice bohatou vulkanickou historii. Jezero samotné je ze tří stran obehnáno tmavými kužely – vulkány různého stáří. Na severu se vypíná kopec Bodie. Tento sopouch tu vyrostl asi před jedním miliónem let. Daleko později, v době zlaté horečky v Kalifornii, v jeho blízkosti vzniklo stejnojmenné zlatokopeck é městečko. V době své největší slávy mělo přes 50 tisíc obyvatel a neblaze se proslavilo svojí brutalitou (viz. KOKTEJL 8/95). Dva ostrovy uprostřed jezera jsou také výsledkem dodnes žhavého nitra země. Jeden z nich, ten mladší – Pahua Island; vznikal před pouhými 230 lety. Řada horkých pramenů a vývěrů dokazují, že je tato oblast stále vulkanicky aktivní. Vyvěrající voda vytvářela od nepaměti pod hladinou celé obrovské podvodní zahrady. Říká se jim tufy a jsou to vlastně travertinové formace vystavěné ze základních přírodn ích elementů – vápence a uhlíku. Podzemní vápencem nasycená vody probublává na povrch a reaguje tak s prvky uhlíku, které jsou obsaženy v jeze ře. Tím vzniká karbon uhlíku, který se v podobě bílého kamene usazuje a vytváří tak velmi zvláštní, až 10 metrů vysoké věžovité útvary. Tufy zůstávaly lidským zrakům po tisíce let skryty pod hladinou jezera. Během své miliónové existence nem ělo jezero nikdy odtok. Pouze v době ledové, tedy asi před 10 tisíci lety mělo hladinu vody tak vysokou, že se jednou přelilo. Přítokem jezera jsou prameny z okolních hor Sierra Nevady, které svoji pouť končí vypařováním z obrovské vodní plochy – vzniká slané jezero. Koncentrace soli je zde tak vysok á, že se u něj uplatňuje nadnášecí efekt.
DOSTUPNOST
Západní, severní i jižní břehy jezera jsou nejlépe dosažitelné terénním vozem. Při návštěvě vás často zaskočí velmi silný vítr, který vám může způ- sobit značné nepříjemnosti, včetně zvýšeného nebezpečí plavby na člunu. Správa parku proto doporučuje držet se v blízkosti břehu, a v žádném pří- padě se nesnažit jezero přeplout. Změ- ny počasí a větru jsou tu v důsledku zmenšení plochy jezera, velmi rychlé a nepředvídatelné. (Ostrovy uprostřed jezera, jsou v době hnízdění ptáků, od dubna do července, uzavřeny pro veřejnost. Tufy, které jsou dnes po odčerpání vody již obnažené zrakům diváků, jsou nejzajímavější v jižní části jezera.)
MRTVÉ MOŘE
Mark Twain kdysi prohlásil, že Mono Lake je Mrtvé moře Kalifornie. Pokud se na něj ale podíváte blíže, zjistíte, že přestože jezero neoplývá tolik životem jak je tomu u jiných sladkovodn ích jezer, některým živočichům zdejší slaná voda svědčí. Ti se dokonale přizpůsobili místním podmínkám. I když v jezeru nežijí žádné ryby, živ ých organismů je zde na milióny. Úplně nejmenším je řasa zvaná algae, která je nejlépe viditelná při extr émních světelných podmínkách, kdy zbarvuje celé jezero. Na jaře je voda zelená natolik, že pod hladinou není vidět více než na jeden metr. Tato barva vypovídá a přítomnosti zelené algae – mikroskopické jednobuněčné rostliny, která je základním kamenem života v celém živočisném řetězci je zera. Tato skromná jednoduchá rostlina potřebuje ke svému životu pouze rozklad organických zbytků a světlo. Nejviditelnějším hmyzem na Mono Lake je jakýsi druh much. Přestože je příbuzná nepříjemným mouchám na březích oceánů (Kelp Flayes), sotva vás tyto mouchy budou obtěžovat. Dávají přednost řasám algae, kterou hledají buď v samotné vodě, nebo na břehu. Kukly tohoto hmyzu kdysi sloužily jako hlavní zdroj potravy původních obyvatel. Ti je používali i k obohacení svého chudého jídelníčku, tak, že kukly směňovali s okolními kmeny za kukuřici. Životní cyklus tohoto hmyzu začíná kladením vajíčka na skalní útvary poblíž břehu. Po několika dnech se z vajíčka vylíhnou tencí červi, kteří plavou vodou a živí se řasami. Za několik týdnů se tihle živočichové přichytí na okolní skály, kde jejich kůže začíná tvrdnout. Tento proces koresponduje v říší motýlů se stadiem zakuklení. Během jednoho až tří týdnů se z kukly vylíhne dospělý jedinec, který vyplave na povrch. Celý tento uzavřený cyklus může trvat, v závislosti na teplotě, od dvou do šesti měsíců. Čím je voda nebo vzduch studenější, tím je celý proces delší. Dalším živočichem, který ve vodě žije, je Brain Shrimp – druh krevety, který byl před mnoha milióny lety stejn ý jako v oceánu a znamená důležitý zdroj proteinů pro hnízdící ptactvo. Vědci na jezeře napočítali na 300 druhů ptáků (80 jich obývá jezero celoro čně). Na vrcholu sezóny jich je na jezeru vidět tolik, že pokrývají téměř celou vodní plochu. Máte pak dojem, že po jejich zádech můžete suchou nohou přejít až k ostrovům. Opeřenci si toto hnízdiště nevybrali náhodou. Věže, které tady díky snížen í hladiny obnažili svoji tvář, jsou vý- hodnou přirozenou obranou proti dravcům jako jsou lišky nebo kojoti. kolem března můžete spatřit na 50 tisíc racků, kteří každoročně překoná- vají zasněžené vrcholky Sierra Nevady, aby dosáhli břehů tohoto jezera. V září jsou už mladí ptáci natolik silní, že jsou schopni vrátit se zpět přes hory, na pobřeží Kalifornie. Odtud se až v dospělosti, po dalších čtyř letech, vrátí zpět na jezero k obnovení dalšího života. Jiné ptactvo, které jezero navště- vuje, loví v jakémsi týmu. Živí se převážně alkalickými mouchami, a to nejen vybíráním larev ze dna, ale i jejich letícími družkami. Na vodě vytváří úzké kruhy skupin, svýma nohama pádlují vodu tak, že jim zvířené bahno přinese potravu až k zobáku. Když se dostatečně nasytí potravou (asi dvojn ásobná váha larev, než sami váží), pokračují dál do jižních oceánů. Vzdálenost, kterou musí urazit je mnohdy přes 5000 kilometrů dlouhá a celý let by nonstop trval 60 hodin.
OHROŽENÉ JEZERO
Každým dnem přichází 3,4 miliónu lasangelských obyvatel do konfliktu s ekosystémem jezera Mono Lake. Jednoduše tím, že doma otočí kohoutkem vodovodu. Všechny problémy začaly vlastně již roku 1905, kdy bylo zřejmé, že město Los Angeles nebudou stačit přirozené zdroje pitné vody. městská správa tehdy velice intenzivně hledala nové možnosti. Byla postavena „umělá řeka“ – kanál z řeky Colorado. Ještě později, před 50 lety, kdy byly město Los Angeles uděleny práva čerpání sladké vody na přítocích jezera Mono Lake, byly vybudová- ny postupně dva akvadukty. Do města začalo proudit 15 % spot řeby této drahocenné kapaliny. Navíc, než se voda dostane k americk ému spotřebiteli popožene cestou na 9 vodních elektráren, a překoná úctyhodnou vzdálenost 300 km. Zdálo se, že projekt zabezpe čí městu tolik potřebnou kvalitní vodu, včetně jistých ekonomick ých výhod. Toto rozhodnutí mělo za ná- sledek poklesnutí hladiny jezera o téměř 13 metrů a tím ohrožení veškerého jezerního ekosystému. Původní plocha jezera se po letech zmenšila o 23 % (z původn ích 33,5 km2 na 25,85 km2). Téměř půl miliónu let si jezero díky rovnováze přítoků a vypa řování vybudovalo 2,5 krát větší slanost vody než je v Tichém oceánu. Nyní v závislosti se snížen ím obsahu jezera se koncentrace soli nepřirozeně zvyšuje. Organismy, které ve vodě žijí, to nutí k většímu výdeji energie potřebn é na přefiltrování vody. Právě té energie, která jim potom chybí ke zdravému růstu a reprodukci. Se snižováním hladiny dochází také k vytváření umělých mostů na ostrovy, po kterých se pak snadno dostávají dravci k hnízdištím ptáků. Vědci předkládali katastrofick é scénáře, a tak v roce 1978 vznikla organizace, která se spole čně s řadou nadšenců zapojila do boje o existenci tohoto koutu země. Lidé, kteří tady v jižní Kalifornii žijí, mají pohled a názor na problém značně odlišný, než ti, kteří reprezentují žíznivé město Los Angeles. Společně aspoň na dnešní úrovni. Odčerpávání vody a jeho důsledky jeho složité procesy, kterými se zabýval i kalifornsk ý soud. Ten po mnoha přípravách vydal v roce 1983 nařízení, že k udržení přijatelné rovnováhy nesmí hladina klesnout pod 6377 stop (1932 m. n. m.). Zároveň soud shledal licence města Los Angeles zastaralými a stanovil obnovení všech čtyř přítokových zdrojů jezera. Poprv é po padesáti letech voda opět proudila řečištěm až dolů do Mono Lake a po cestě obnovovala život, který tu byl před rokem 1941. Není nadsázkou, že jezero za svůj život vděčí především mnoha dobrovolníkům, kteří se po 15 let snažili v různých jednáních, soudech a prognózách prosadit svoje názory na záchranu jezera. Dosáhli toho, že se z této země nestal obrovský kus mrtvé pouště. Všechno to zní jako pohádka s dobrým koncem, ale… Přesto se i po tomto oficiálním rozhodnutí řada politiků snaží toto rozhodnutí zvrátit – boj o záchranu jezera pokračuje. Lidé starají se o budoucnost jezera vědí, že jedině informovanost a osvěta veřejnosti může věci pomoci. V návštěvním středisku poblíž jezera najdete mnoho literatury, grafy a žádosti o dotace. Pomoc lidí jako vy a tlak veřejného mí- nění může znamenat vyrovnání sil na miskách vah. Jedině tak může zůstat tento drsný kout země zachráněn pro další generaci.
