KAREL KÝR
Pane velmistře, jaký je účel vaší návštěvy v Praze? Členové našeho řádu musejí delší dobu studovat, projít při svém studiu několika iniciacemi a dostoupí-li určitého stupně, jsou seznámeni s rituály, kterých je používáno v dalších „budovách” škol mystérií, to znamená pronaosu. Účelem mé návštěvy je, abych zřídil v této zemi pronaos. Po čtyři sta let, tedy od Rudolfa II., nebyli u vás rosekruciáni, chrámy ani pro nas. Dlužno poznamenat, že do pronaosu mají přístup jen členové, kteří jsou už na určité výši a ti se naučí první rituály, kterých je používáno při konvokacích do jednotlivých pronaos. Pak ještě přichází kapitula, lóže, velká lóže atd. až se lidé při studiu dostanou jako hosté až do chrámu. Od 30. ledna tedy bude v této zemi první pronaos.
Základem učení rosekruciánů je láska ke všem tvorům. Vaši oponenti ale mohou tvrdit, že je to v rozporu se zákony přírody. Tedy mám na mysli zákon výběru – silnější přežívá. Budou poukazovat na současnou epidemii násilí ve světě. Co vy na to? Jak jsem sám řekl, láska je jedním ze základních pilířů rosekruciánského učení. Někdy je tomu těžko rozumět, ale ta kopa násilí, kterým jsme de facto obklopeni, je důsledkem nesprávného přístupu a také důsledkem toho, že lidé nežijí pravou láskou. K rosekruciánům se většinou hlásí dospělí lidé, často lidé ve zralém věku. Ovšem je známo, že různé schopnosti je nejlépe rozvíjet od dětství.
Jak začít s výchovou k rosekruciánství např. u desetiletého kluka? Ve Velké lóži pro německy mluvící krajiny existuje pro mladé lidi od 12 do 16 let takový mládežnický řád. A v něm se využívají některé principy našeho bratrstva. Jak jsem se přesvědčil, jste schopni ve vaší zemi založit do roka takovou skupinu mladých lidí.
Jak jste se stal rosekruciánem? K řádu jsem se dostal tak, že jsem začal hledat. Pátral jsem po něčem tajemném. Tehdy jsem hledal jako většina lidí. Přímo k řádu rosekruciánů jsem se dostal prost řednictvím své matky. Ta mne upozornila na inzerát, který vyšel v jednom časopise. Že existuje takový a takový řád. přihlásil jsem se a tak začala má cesta v Řádu Růže a Kříže. K tomu bych chtěl ještě dodat, že pro mne bylo vždy důležité žít cestou rosekruci ánů a také v tom životě má velký význam rituál, o kterém budu zítra hovořit. Rituál mně a každému rosekruciánovi dává mnoho. Zahrajeme si na prognostiky.
Kdy zvítězí láska, tedy učení rosekruciánů, nad zlem? Po nějaké obrodě lidstva? A jak to bude dlouho trvat? Stane se to hlavně tehdy, až když bude více lidí přesvědčeno o principu lásky, o tom, že láska zvítězí. Ovšem pod pojmem láska musíme chápat vztah člověka ke svému okolí, např. vztah člověka k rostlinám, přírodě atd. Prostě láska jako světonázor, jako zorný úhel. Jako lidé jsme všichni stejní, naprosto stejní, máme duši, v níž je božská jiskra. Jsme částečka Boha a z toho důvodu jsme si všichni rovni. A proto se máme chovat takovým způsobem, abychom se co nejvíce přibližovali svému Bohu. Na druhé straně všechny povahy, které jsou, to je věc druhá. To je jako kabát na těle. My se na ty lidi nemáme dívat se zlou tváří, ale tak, abychom jim pomohli odbourat tu špatnou vlastnost. Láska vyplývá z toho, co můj přítel, to jsem já. Tedy jsme si všichni rovni. Rosekruciánské učení existuje oficiálně přes tři tisíce let.
Jak se za tuto dlouhou existenci učení rosekruciánů projevilo na duchovním pokroku lidstva? Dá se říci, že učení rosekruciánů bylo rozšiřováno ústně a tradicí a velmi záleželo na tom, jak se k tomu lidé stavěli. Co přidávali sami, např. vlastní názory apod. Učení rosekruciánů se uhnízdilo ve velkém množství lidí, kteří se v tomto světě začali projevovat. Je to velká spousta vědců. umělců, kteří nakonec všeobecně přispívali ke světové kultuře nejen celé Evropy, ale celého světa. Vzpome ňme si třeba na Bacona, Newtona a vašeho Komenského, jehož jméno ponese vaše pronaos. Takto byla nejlépe projevena filozofie rosekruciánů ve světě. Že tito lidé používali rosekruciánských principů v praktickém životě. A sama věda, jak postupuje, tak vychází i z intuice těchto lidí. Čili: chceme-li najít rosekruciány a víme že existují, je třeba jít normálně po společenské kultuře, po umělcích, vědcích a poznáme rosekruciánskou filozofii. V poslední době se setkáváme s negativním postojem svobodných zednářů k rosekruciánům.
Proč? Dá se říci, že v minulosti existoval jakýsi konkurenční boj mezi svobodnými zednáři a rosekruciány. Co se týká řádu Růže a Kříže, řád rosekruciánů zaujímá tolerantn í postoj k řádu svobodných zednářů. V Německu členové Řádu Růže a Kříže vyu žívají společné prostory s řádem svobodných zednářů. Mezi rosekruciány a svobodnými zednáři existuje generální rozdíl. A sice v tom, že rosekruciáni jsou školeni, soustavně studují rosekruciánské principy a dodržují rituál. Máme velmi mnoho členů, kteří jsou rosekruciány a současně i členy svobodných zednářů. Od těchto členů, o kterých jsem hovořil, se často i dovídáme, že členové řádu svobodných zednářů touží po esoterických vědomostech, tedy studiu esoterických principů, s kterými s nesetkáváme u svobodných zednářů. Dá se říci, co se týká situace v Německu, že k svobodným zedn ářům patří starší lidé. Kolem padesátky, šedesátky, kdežto k rosekruciánům se hlásí mladí lidé kolem dvaceti pětadvaceti roků. U nás v Německu je řád svobodných zednářů trochu přestárlý.
Co tedy učí rosekruciáni? Řád Růže a Kříže neusiluje o nějakou změnu společnosti, ale učí člověka ponořit se do vlastního nitra a poznávat základní zákonitosti. Aby se člověk osvobodil a byl schopen činit dobro z vlastní vůle. Aby působil pozitivně na své okolí.
