Kája Saudek: vteřiny života

Proč vteřiny života? Kdyby si chtěl někdo někdy povídat o jeho celém životě, vzniklo by bezmála dílo takových rozměrů, jakým je například Ottův naučný slovník. Proč Kája Saudek? Třeba je příjemné povídat si v jeho šedě vymalovaném ateliéru plném krásných obrazů nad hrnkem dobrého čaje…
ZAPOMNĚLI?! (známe se již nějakých dvacet let – od mých osmi – on o tom nic nemůže vědět – před tolika lety jsem se spoustou dalších hltal jeho kreslené seriály v Mladém světě, ve Čtení pod lavicí a v řadě dalších časopisů) Třeba takový tradiční časopis jakým je Mladý svět, s kterým jsem léta spolupracoval, si už na mě nevzpomene, ačkoliv by mohli udělat reprint například Lipse Tulliana po tolika letech. A vůbec by jim to nevadilo, protože dnes už je generace po pětadvaceti letech úplně jiná. Škoda… trochu to člověka po těch letech zamrzí. Zato si na mě vzpomněl NEI Report a tak šířím sexuální osvětu. Dobře si s nima rozumím… a vlastně proč ne!? Zatímco do Pivního kurýru nedělám proto, že bych holdoval tolik pivu, ale kvůli člověku, který pro mě minulých pětadvacet let něco udělal a já mu dnes tu jeho dobrotu vlastně vracím. Proto ilustruji Pivní kurýr, který je jinak myslím jen pro pivaře….
MAJOR ZEMAN Zatímco rodiče hltali díl po dílu Majora Zemana v televizi, vnikl tento kriminalista i na stránky dětského časopisu Pionýrská stezka – v televizi měl dílů třicet – v comicsové podobě nepřežil déle než čtyři pokračování… Právě šéfredaktor pan Jelínek a můj kamarád kdysi vymyslel, abych dělal Majora Zemana jako naprosto neotřesitelné téma pro Pionýrskou stezku. Ze začátku to bylo dobré, ale po čase jakýsi cenzor z ministerstva vnitra „Ober” Müller to zakázal – údajně proto, že se v tom kresleném Majoru Zemanovi střílí. No a dnes ho dělám jako poslední případ Majora Zemana pro Reflex. Prostě tam přišli na nápad, že když jsem s tím před tolika lety začal v Pionýrsk é stezce, tak bych ho taky měl dodělat… Lidové noviny o tom napsaly, že ten třicátý první díl Majora Zemana by si ti herci za trest a také pro zábavu širokého publika měli zahrát.
NĚCO TOMU CHYBÍ. (Vždycky jsem se těšil na jeho seriály, plakáty, kresby… – bylo v nich něco navíc – byly plné skrytých, ale i zcela otevřených dloubanců do žeber vážných, morálních, ale vždy těch důležitých…) Já jsem se snažil v novém Majoru Zemanovi dělat od začátku svoje špunkrnágle, ale šéfredaktor si vymínil, aby to bylo smrtelně vážné, což jistě mnoho mých příznivců těžko neslo. Začalo se to tvářit jako komunistický comics, který by mohl klidně vycházet s podmínkou ministerstva vnitra tenkrát. No ke konci (nemám to ani zapotřebí) jsem to už nemohl vydržet a začal jsem dělat obvyklé šprýmy. Takže nějakej pohublej voják je vlastně Arnold Schwarzenegger a aby to bylo ještě víc moje – je zelenej celej. Nejen tedy uniforma, ale i obli- čej. Takže v pokračování, která vyjdou koncem roku už by mělo být čtenářům dojít, že jde o jednu velkou srandu. PENÍZE (… !!! – ???) Já už si dneska nemůžu ve svých letech dovolit dělat práci, kterou bych nedostal uhrazenou. Jednou jsem na pevný smlouvy, na kterých nechyběla ani razítka, udělal jednomu podvodníkovi práci.Ta mě stála několik měsíců úmorné práce a on si pro ni ani nepřišel, natož aby zaplatil. A to je právě problém dnešních vydavatelů – nejsou peníze.
VYDAVATELÉ. (Comics se stal tvrdým chlebem – má svá přísná pravidla – po revoluci se dalo malovat 24 hodin denně a stejně by to bylo málo a dnes hledáte práci málem i na dvacet minut denně…) Ještě před půl rokem byla situace jiná, ale teď došly peníze, jak se zdá, většině. A já se bojím, že to bude nějakou dobu trvat. Někteří výtvarníci skončili příšerně. Najednou zůstali bez práce. Já práci mám. Mám NEI Report a ten naštěstí nevypadá, že by se položil. Ale bohužel pro některé výtvarníky nastal naprostý konec a oni jsou zděšeni. Protože dnes už nejsou žádné fondy. Dnes už opravdu každý sám za sebe. Je to hrozná doba. Já jsem to přežil a můj bratr ještě líp. Nebo to vypadá, že to přežiju. Musí to být strašné pro člověka, kterej je pilnej a pracovitej a rád by pracoval a ona ta práce odnikud nepřichází. Dříve měla nakladatelství s výtvarníky dlouholetý smlouvy. Dneska jsou na obálkách knih buď převzaté obrázky ze západu, nebo jsou tam mazanice pravděpodobně některých členů rodiny toho vydavatele. Nechci teď vzpomínat s nějakou dojemnou vděčností na minulý režim, ale to by skutečně žádná umělecká komise neschválila. To nejsou ani kýče, to jsou pokusy o nějakou kresbu, která anatomicky nesouhlasí. To je strašná podívaná. Vevnitř to neposoudím, asi ty původní dívčí románky v sobě mají určitý sentiment, když to ženy po celém světě kupují, ale ty obálky jsou hrozný.
KONKURENCE. (Pulty novinových stánků zaplňují desítky dovezených comicsů – Kačerem Donaldem počínaje – přes Asterixe – a želvami NINJA konče – kde jsou ty príma Kájovy comicsy – Muriel, Lips, Tullian, Černý Filip, Dívčí válka a řada dalších) Naši výtvarníci jsou drazí. Před dvaceti léty se za stranu comicsu platilo 1200,- (pozn. autora: cena za stranu comicsu zůstala dnes stejná anebo se dokonce snížila). Sám jsem to poprvé zažil v roce 1967 v časopise STUDENT. To byly obrovské peníze. V podstatě plat dělníka za celý měsíc. Tehdy se říkávalo – To chce klid a plat dva tisíce měsíčně. Ty tehdy neměli pomalu ani ředitelé. A pak se zjistilo, že práva k otištění i různých pěkných francouzských, polských, maďarských celostránkových comicsů (třeba známého Asterixe) jsou k mání za 150 korun. To proto, že jejich vydavatelé mají syndikáty po celém světě a můžou to prodávat lacino. Našeho výtvarníka by ovšem jen těžko prosazovali. Například jsem při návštěvě USA navštívil jednu galerii. Vystavovali tam naši špičkoví grafici – BORN, ANDRLE… Bylo to přímo v B. R. Hollywood. Že by tam ale americká smetánka jezdila a obdivovala pilnost našich výtvarníků – tak to vůbec ne. Naprostý nezájem. Když tam za den přišlo asi deset lidí, tak to bylo hodně. Smutná, ale naprosto reální realita. PŘÁNÍ každý má nějaké. Já bych si přál, aby naši výtvarníci, kteří znají dobře svoje řemeslo – byli povoláni – a odvedli svoji práci. Aby ta doba hodně rychle přišla a my měli knížky zase ilustrovaný s láskou. DOBA MINULÁ. Před mnoha a mnoha lety Káju Saudka oslovil mladíček, kterému se povedlo v těch dávných dobách získat registraci na firmu POP FAN KLUB – firmu, která sdružila mladé lidi okolo hudby, plakátů, comicsu a naděje. Jak to dopadlo si dovede každý představit sám…