Pojďte, zvu vás na setkání se vzácným obyvatelem nejvyšších partií Vysokých Tater. Potřebujete trochu kondice a také štěstí, protože na žádném místě vám negarantuji, že uvidíte tyto “lehkonohé otužilce”.
SPOLEČENSKÉ ZVÍŘE
Kamzík tatranský žije izolovaně v oblasti Vysokých Tater více jak 10 000 let – kamzíci v Alpách a v jihovýchodní oblasti karpatského oblouku tvoří jiný poddruh. To, že kamzík tatranský je samostatný poddruh, dokázal a obhájil v roce 1971 vynikající odborník – výzkumník Ing. Milič Blahout, CSc. Bohužel tragicky zahynul. Dnes jsou stavy kamzíka tatranského na kriticky nízké úrovni a všichni ochránci a milovníci přírody bijí na poplach k mobilizaci úsilí na jeho záchranu.
Kamzíci jsou tvorové společenští, žijí v tlupách, které se částečně rozpadají v období kladení mláďat. Samotářsky žijí jen dospělí samci. Koncem května až začátkem června se gravidní samice oddělují od tlupy a v ústraní přivádějí na svět obvykle jedno mládě. Asi po dvou týdnech se s novým přírůstkem opět přidávají k tlupě a vznikají takzvané mateřské tlupy (vodící kamzice). Koncem června se tlupy opět spojují a je možné pozorovat určitou kooperaci při výchově mláďat jednotlivými členy tlupy. To hlavní, co se musejí mláďata učit, je pohyb ve vysokohorském terénu. Matka záměrně vodí kamzíče po náročných terénech a nutí ho překonávat překážky. Velké nároky klade na kamzíky také nepříznivé počasí. Květnové a červnové studené počasí se velmi často podepisuje na úhynu mláďat. Mláďata se po dvou týdnech začínají pást, ale kojení pokračuje prakticky až do příchodu zimy.
S příchodem prvních letních dní se tlupa přesouvá do vyšších partií dolin. Denní rytmus je poměrně jednoduchý, skládá se z pastvy, přežvykování, odpočinku a přesunů. Mláďata mají svůj denní program zpestřený také hrami, které nejsou samoúčelné, ale obvykle slouží i ke zdokonalení se v bezpečném pohybu v horském terénu. Viděl jsem dovádění mláďat na zbytcích sněhu, kde se s oblibou spouštějí dolů po svahu a nejednou dělají i kotrmelce.
CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ…
To, co se naučí, využijí během náročných přesunů tlupy v rámci celoroční migrace – střídání stanovišť a také při úniku před nebezpečím.
Kamzík má velmi dobře vyvinutý zrak, čich a sluch. Je to pochopitelné, smysly jsou tříbeny proto, aby pomohly kamzíkovi přežít. Z predátorů je ohrožují zejména rysi, vlci a u mláďat také orli skalní a lišky. Samozřejmě také člověk – dnes zřejmě hlavně pytláci.
Snad nejsymboličtější pro kamzíka jsou jeho růžky. Už u dvouměsíčního kamzíčete je možné pozorovat hrbolky na čele. Trojměsíční kamzíče má už růžky vysoké asi 20 mm. Roční mládě má růžky 40-60 mm vysoké, zahnuté dozadu. U dospělého kamzíka dosahují růžky výšky více jak 150 mm, jejich tvar je rozdílný u samce a samice. Kamzík má růžky více zahnuté, s větší rozlohou a celkově silnější než kamzice. Občas je možné vidět kamzíka pouze s jedním růžkem nebo i bez růžků. Příčinou může být pád nebo padající kameny.
Barva srsti je po většinu roku černohnědá až černá s výraznou bílou maskou. Během letních dní mají barvu žlutohnědou s tmavým pásem na hřbetě. Kamzíkům v zimní srsti dorůstá na hřbetní části delší srst, tzv. brada, jejíž délka dosahuje až 12 cm. Hlavně během říje používá zježení srsti jako vnější projev – imponování nebo při výstražných signálech.
V ČASE ŘÍJE
Během říje značkuje kamzík své teritorium výměšky žláz, které vyúsťují za růžky (fikové žlázy). Kamzík zanechává pachovou stopu na skalách, kosodřevině a vysokých trávách.
Svoji dominantní pozici si musí kamzík vybojovat. Sokové se navzájem přeměřují, snaží se imponovat naježením srsti. Pokud slabší soupeř neustoupí nebo jsou si rovnocenní, dochází k soubojům, kde se snaží kamzík soupeře zaháknout, odstrčit a také zaujmout výhodnější polohu – nad soupeře. Vzrušující je pozorovat honičky v těchto soubojích. Po skončení říje, tzn. začátkem prosince, kamzíci opouštějí tlupu, v ústraní relaxují a připravují se na zimní období.
HORSKÝ AKROBAT
Zima je v Tatrách dlouhá a krutá. Tlupy scházejí na zimu do nižších úrovní dolin, ale stále je to nad horní hranicí lesa, tzn. v nadmořské výšce 1600 až 1800 m. Nejdůležitější činnosti v tomto období jsou ochrana před nepřízní počasí (hledáním závětrných míst skalních rozsedlin a převisů) a vyhledávání potravy. Tu nacházejí na místech s nejnižší vrstvou sněhu, kde ji vyhrabávají. Protože je kamzík býložravec, v zimě mu slouží za potravu zbytky trav, lišejníky, kůra a jehličí kosodřeviny.
Na jaře kamzíci vyhledávají travnaté úseky na jižních svazích, kde spásají hlavně rašící trávu, byliny a čerstvé výhonky keřů.
Během celého roku v souvislosti s migrací, přesuny na různá stanoviště musejí kamzíci překonávat náročné terénní úseky, hodné horolezckých výkonů. K tomu mají dokonale přizpůsobenou tělesnou schránku a kondiční předpoklady. Pro pohyb na skalách či zledovatělých úsecích mají výborně tvarované spárky, včetně schopnosti měnit plochu nášlapu.
Celkově je kamzík skromný, a přesto je potěšením pozorovat jeho důstojnou chůzi nebo úplně bezstarostné skotačení. Nesnažte se mu konkurovat… nemáte na to. Nedávno jsem pozoroval z poměrně velké vzdálenosti, jak jeden ze soků po souboji o harém musel uniknout co nejkratší cestou. Vyráželo mi dech, kudy si to ten kamzík namířil, a byl jsem přesvědčen, že se ze zledovatělých pilířů musí nutně zřítit. Bravurně to zvládl.
KDYŽ SE CHCETE SEZNÁMIT…
Ve Velické dolině, Malé Studené dolině, pod Jehněčím štítem, ve Skalnaté dolině, tady všude za nimi chodím nejraději. Ani nemusíte scházet z chodníku, ale skoro nevyhnutelně potřebujete dalekohled. Bez něj kamzíka často přehlédnete. Je to také otázka času. Někdy je potřeba navštívit stejné místo vícekrát a čekat i hodiny. Jejich akční rádius je poměrně velký. Občas se zjeví jako duch přímo na turistickém chodníku, klidně si vás prohlédne, a pokud nemá pocit ohrožení, odpočívá nebo se popásá několik metrů od vás.
Důležitým mezníkem pro pozorování kamzíků jsou sezonní uzávěry tatranských dolin od 1. listopadu do 15. června, které je nutné respektovat už jen s ohledem na nutný klid, který potřebují pro svůj život. Berme do úvahy fakt, že jsou ohroženým druhem…
JAK FOTOGRAFOVAT KAMZÍKA
Jestliže máte zálibu ve fotografování, tak při bezprostředním setkání vám poslouží i kompaktní aparát s objektivem alespoň 135 mm. Ten má význam při vzdálenosti tak do 10 metrů. Při větší vzdálenosti už potřebujete objektiv alespoň 300 mm. Pokud se zdržují ve vzdálenosti nad 100 metrů, potom vám nepostačí ani těžká technika s objektivem řekněme 600 mm. Nesnažte se kamzíkovi schovávat, obvykle o vás již dávno ví, jen se tváří zdánlivě nevšímavě, přičemž ale určitě dobře hodnotí situaci. Právě klidná chůze signalizující, že vás kamzík vůbec nezajímá, je tou nejlepší přibližovací taktikou. Po chodníku se přesouvejte tak, aby kamzík měl na vás dobrý výhled. Je také vhodné si na chvíli sednout. Odměnou bude intimnější pozorování a snímání kamzíka, případně celé tlupy v různých situacích. Jednu věc nemají kamzíci rádi – to pokud se k nim přibližujete shora. Tato situace je evidentně znejistí a raději odejdou.
Pokud se dá tlupa do pohybu, obvykle nemá význam honit se za ní – ještě jednou zdůrazňuji – nemáte na to. Snad nejlepší čas na pozorování a fotografování je období babího léta, v závěru září a začátkem října. Kromě dobrého a stabilního počasí je také vzduch čistší, bez oparů. Po krátkém období letního šatu mají opět krásně tmavé zabarvení a tím se pěkně vyjímají v pestrých barvách podzimu.
Jen ty jejich klesající stavy…
Na záchranu kamzíka tatranského vzniklo občanské sdružení
“ZACHRAŇME TATRANSKÉHO KAMZÍKA”.
Kritické stavy vyústily do mobilizace zainteresovaných odborníků: Správy TANAPu, Státních lesů Tanapu, občanského sdružení Zachraňme tatranského kamzíka a neziskové organizace A-Projekt k vypracování společného projektu na záchranu tatranského kamzíka.
V této iniciativě jde kromě prací na konkrétním projektu záchrany i o práci s veřejností, kde se také návštěvníci vysokohorského prostředí mohou zapojit do monitoringu výskytu kamzíka vyplněním hlášenek na některé z vysokohorských chat: kde a ve které době viděli kamzíky, jejich počet, přibližný věk apod.
Možná tam přibude informace také od vás… Bližší informace o průběhu realizace tohoto projektu můžete najít na webové stránce www.kamzik.sk.
