Velitel Cousteau smekl čapku, urovnal si světlé vlasy a jeho bledě modré oči se zadívaly do dálky. V jeho tváři se dalo číst. Byly to příběhy o neutuchající touze, splněných chlapeckých snech, modrých hlubinách a jižním slunci, poryvech větru, o starosti o naši modrou planetu. Kapitán Jacques-Yves Cousteau – cestovatel, námořník, oceánograf, průkopník potápění, vynálezce, filmař, ekolog… Pro posádku světoznámé lodi Calypso „Paša“, pro přátele „JYC“. Jeden z nejproslulejších Francouzů, který pro svět objevil krásy i bolesti života v tom druhém, mokrém světě pod hladinou. Orlí nos, bílé vlasy, vrásky ve tvářích, rolák nebo potápěčský oblek a nezbytná červená čapka – symboly, které nechyběly v žádném z desítek jeho slavných filmů. Ve svých 86 letech řekl svému příteli: „Chci, abychom spolu zas dělali velké věci. Mám plnou hlavu plánů.“ Za několik měsíců podlehl srdeční příhodě. V červnu tomu bude pět let. Tentýž přítel o tom říká, že jeho umírání začalo vlastně už rok předtím, když se v singapurském přístavu potopila Calypso. Slavná loď brázdící všechna moře světa, která překonala stovky bouří i mrazivé ledovcové pasti, se potopila chybou jeřábníka při manipulaci s těžkým tankerem. Doslova se slzami v očích začal ještě týž den šestaosmdesátiletý kapitán plánovat stavbu Calypso 2, pro další slavné výpravy. Nikdy se nevzdával.
VODNÍ PLÍCE
Nebyl to tak úplně sen o moři, který snil malý Jacques-Yves. Od dětství ho modravé vody sice lákaly, ale jeho největší touhou bylo stát se letcem.
V deseti letech se na letním táboře naučil proti své vůli potápět. Dostal za trest vyčistit dno jezera od napadaných větví. Tam ho podle jeho vlastních slov poprvé nadchl dotek s vodou, který vnímal celým svým tělem. Pohublý chlapec, který byl spíš neduživý, nešikovný a sportům se vyhýbal seč mohl, našel svůj prostor a přijal ho vedle vzduchu za své druhé životní fluidum.
Dvě celoživotní vášně způsobily, že se kapitán Cousteau stal tím, čím se stal. Od mládí ho fascinovala technika a byl přímo posedlý filmem. Osud ho poté zavál k francouzskému námořnictvu, díky čemuž poznal oceán z lodní paluby ještě dříve, než ho začal milovat a rozumět mu lépe než kdokoli jiný na této planetě.
V roce 1936 měl Jacques-Yves vážnou automobilovou nehodu, která způsobila, že jeden z jeho snů se stal rázem nedosažitelným. Pilotem už se stát nemohl. Bylo rozhodnuto – osudovým skupenstvím se stala voda. Kolik lidských snů a tužeb by nikdy nevzniklo a nemohlo být splněno, kdyby se mohl rozhodnout pro svou první vášeň? Jakou cestou by se ubíral „Kapitán Planeta“, jak mu někdy pateticky přezdívali jeho příznivci?
Následující rok po nehodě se Jacques-Yves potápěl poprvé v moři, s vypůjčenou dýchací trubicí, maskou a přítelem Phillipem Taillesem. V době své slávy o tom řekl novinářům: „Námořní důstojník, kterým jsem byl, i letec, kterým jsem toužil být, teď pochopili, že najednou je všechno jinak.“
Po několikaleté pauze způsobené válkou byly uvedeny první dva Cousteauovy dokumentární filmy ze světa pod hladinou. V té době byl také zaregistrován na patentovém úřadě autonomní skafandr s redukčním ventilem. Autoři tohoto vynálezu, Cousteau a Emile Gagnan, mu dali název akvalung, ve volném překladu vodní plíce. O rok později klepal na dveře stejného úřadu Jacques-Yves znovu, aby dal zaregistrovat první potápěčský oblek, zajišťující tepelnou izolaci. A aby toho nebylo málo, ve stejném roce byla založena vysněná Skupina pro podmořské výzkumy. V roce 1946 dala tato společnost, najímaná na práce jako čištění přístavů a podobně, opravit svou loď Albatros. To byl začátek ohromujícího řetězce cest po celém světě, trvajícího poté přes půl století. Jedna výprava ještě neskončila, a pod červenou čapkou kapitána Cousteaua se už rodil plán na další. A stejné to bylo i s náměty jeho filmů. Albatros brzy vystřídala legendární loď Calypso.
RAJSKÝ POCIT ZTRÁTY TÍŽE
Výprava za výpravou, film za filmem, úspěch za úspěchem. Rudé moře, Galapágy, Seychely, Bahamy, Nová Guinea, Jižní Amerika, Antarktida… Za pár let bylo jméno Cousteau pojmem a hubený kapitán světovou celebritou. Přišla ocenění jako Emmy, Zlatý glóbus, Zlatá palma, tři Oscarové, zlatá medaile od National Geographic Society. Jeho filmy znali lidé ve 120 zemích ze 160 členských států OSN. Kniha Svět ticha byla přeložena do 15 světových jazyků včetně japonštiny. Věhlasný kapitán se setkával s nejvlivnějšími lidmi světa, dostával pozvání od hlav států, přátelil se s monackým královským párem, promlouval k lidem v OSN. Byl jedním z nejslavnějších lidí světa. Svého vlivu využíval zejména k ekologické osvětě, bytostně se ho týkalo všechno, co mohlo ohrozit jeho zbožňovaný živel. Když vedl nějaký boj ve jménu přírody, jeho blízcí rozvážného člověka s chladnou hlavou nepoznávali.
Jacques-Yves nechával velmi nerad nahlédnout do svých citů. Považoval je za vulgární a méně vznešené než ideje. Přesto se nejednou nechal slyšet, že se nepotápí jen kvůli filmování a ekologii, ale aby si dopřál prostý, leč rajský pocit hlazení a ztráty tíže.
NA PALUBĚ CALYPSO
„Neváhejte uskutečňovat své sny,“ řekl jednou na přednášce dětem ve škole. Jacques-Yvesovy sny se staly jeho životem. Byl velmi přísný na sebe, na své blízké a na svou posádku. Jeho žena Simone ho doprovázela téměř na všech výpravách a starala se o logistické záležitosti na Calypso. Když to školní povinnosti dovolily, přidali se k posádce lodi také dva synové manželů Cousteauových. Mladší Philippe byl matčin oblíbenec a otcův dědic. Starší Jean-Michel byl spíš osamělý a očekávala se od něj velká míra samostatnosti, musel si prostě poradit sám. Když oba synové dospěli, zúčastňovali se aktivně otcových výprav. Jean-Michel převzal logistické úkoly, později se věnoval více podmořské architektuře a trávil většinu času ve Spojených státech. Philippe byl nadšeným pokračovatelem v otcově díle. Když však jako mladý přišel o život, nastoupil na jeho místo starší Jean-Michel. Následujících patnáct let prohlašoval Jacques-Yves svého staršího syna za nástupce, uváděl ho na titulcích a zmiňoval ve všech rozhovorech. Mladý Cousteau vedl několik projektů, přičemž otec všechny transakce schvaloval. Ne všechny vždy skončily úspěchem, například projekt oceánografického vzdělávacího střediska v centru Paříže byl vyložený propadák. Pak se stalo něco, co mnoho přátel a příznivců nikdy nepochopilo. Jacques-Yves řekl v rozhovoru pro jeden francouzský časopis na adresu Jeana-Michela: „To, že se dítě narodí z vašeho spermatu, ještě neznamená, že bude mít dostatečné kvality, aby vás nahradilo.“ Veřejně tak svého syna zapudil.
V roce 1990 zasáhla Jacquese-Yvese další smrt. Zemřela jeho žena Simone. Pro všechny blízké „Pastýřka“, dobrá duše Calypsa, kterou celá posádka milovala, vydechla naposledy svému muži v náručí. Krátce po její smrti se kapitán Cousteau veřejně v televizi přiznal ke své milence, kterou v té době znal již patnáctým rokem a s níž měl dvě děti. Řekl o tom: „Potřebuji všechno dělat důkladně. Včetně lásky. Včetně toho, že budu mít v pokročilém věku děti. Simone jsem něžně miloval. Francine zbožňuji. Mám veliké štěstí, že dokáži být v jedenaosmdesáti letech ještě zamilovaný.“ Půl roku poté si Francine, bývalou letušku, vzal za ženu.
TEN, KDO PŘINÁŠÍ NOVÉ SNY
Ani Jacques-Yves Cousteau se nevyhnul fámám, smyšlenostem a bulvárním senzacím. Po druhé světové válce, ve které se zúčastňoval i operací francouzské tajné služby a dostal stužku čestné legie, se šuškalo, že Calypso má na palubě výbavu pro zpravodajskou práci. Členové posádky o tom tvrdili, že je to jeden z nejabsurdnějších nápadů, které kdy slyšeli. Další věc, jež dala kapitánovi určitě mediálně dost zabrat, byl jeho vlastní bratr Pierre-Antoine. Byl totiž přesvědčeným fašistickým důstojníkem a v roce 1946 dostal ve Francii trest smrti. Jacques-Yves vynaložil mnoho úsilí i rizika k jeho obhajobě a záchraně. Veřejně odsuzoval fašismus, ale na bratrovu záchranu by obětoval cokoli. Pierre-Antoine svůj nacismus hlásal do světa prostřednictvím novinových článků i poté, co byl po mnoha letech vězení nakonec propuštěn na svobodu.
Jinou pikantností byla zpráva o nezdaněných milionových kontech ukrytých kdesi v Monaku. Faktem je, že velkou část své energie musel kapitán vynakládat na usilovné shánění finančních prostředků na neustálé opravy Calypsa, nové výpravy i vynálezy, jakými byl třeba ponorný talíř nebo předchůdce podvodních skútrů. Projekty, jako byl podmořský dům, musely stát nepředstavitelné sumy peněz. Calypso se pyšnila nejmodernějším filmařským, oceánografickým a později i vědeckým vybavením, z čehož mnohé bylo přímo pro Calypso vynalezeno.
Bylo, či nebylo? Jednu věc slavnému mořeplavci už nikdo nevezme. Pan kapitán Jacques-Yves Cousteau přinesl milionům lidí z celého světa nové sny a touhy. Pomohl nám poznat novou lásku a vášeň, která ovlivnila mnohé osudy. Ukázal a otevřel nám nový svět a snad přispěl k hlubší pokoře lidského pokolení. O kolik více ran bychom zasadili mořskému světu, kdyby nám kapitán lodi Calypso neukázal, jaké krásy a tajemství skrývá a jak moc je zranitelný?
Jacques-Yves Cousteau
Narozen 11. 6. 1910 v St. André de Cubzac ve francouzském Gironde. Zemřel 25. 6. 1997 na srdeční selhání.
1930 vstoupil do Francouzské námořní akademie
1933 se stal důstojníkem ve Francouzském námořnictvu
1943 si dal společně s Emilem Gagnanem patentovat akvalung
1945 založil Skupinu pro podmořské výzkumy
1950 koupil na Maltě loď Calypso
1957 se stal ředitelem Oceánografického institutu v Monacu
1974 založil Cousteau Society, nadaci na ochranu oceánů a životního prostředí
1988 dostal Zlatou medaili National Geographic Society
1989 se stal členem Francouzské akademie
1992 promluvil k lidem v OSN na konferenci o životním prostředí
1992 byl jmenován předsedou Výboru pro práva budoucích generací
1996 se potopila Calypso v singapurském přístavu
Byl autorem nebo spoluautorem více než 100 knih a publikací. Natočil 115 filmů, za některé dostal významná ocenění: Svět ticha (1957) – Zlatá palma v Cannes, Oscar za nejlepší dokument, Zlatá ryba (1959) – Oscar za nejlepší dokument, Svět bez slunce (1965) – Oscar za nejlepší dokument, mnoho cen Emmy.
