Kigonigoni byl mistr ve svádění děvčat. Jednoho dne se rozhodl, že půjde a zeptá se boha, jestli je pohlavní styk dobrý. “Protože jestli je dobrý, tak ho budu provádět každý den,” řekl si.
A tak šel Kigonigoni dál a dál, až tam, kde končila cesta. Uslyšel hlas boha a položil mu svou otázku:
“Je pohlavní styk dobrý?”
“Není dobrý s jednou ženou, ale je výborný s mnoha ženami.” A tak mají svahilští mužové hodně žen.
(volně podle J. Knapperta – Svahilské legendy a mýty)
Jako je hlavní atrakcí Keni překrásné pobřeží, je hlavním centrem pobřeží Mombasa. O nejdůležitější přístav východní Afriky byly od jeho vzniku, datovaného do 12. století, sváděny mezi arabskými, perskými a portugalskými obchodníky tuhé boje. Své strategické pozici v Indickém oceánu vděčí město za dvojité vypálení, následnou reinkarnaci, a vznik pevnosti Fort Jesus. Nedobytná portugalská střílna z roku 1593 svým majitelům nicméně dlouhodobou nadvládu stejně nezajistila, a až do vyhlášení nezávislosti Keni v roce 1963 ovládal pobřeží společně s britskými kolonizátory zanzibarský sultán.
Pozůstatky importovaných kultur jsou rozpoznatelné nejen v jazyce, ale i v architektuře a samozřejmě v náboženství a jemu přizpůsobenému stylu života. Podstatnou část Starého města tvoří pouliční trh, typický pro arabský svět, a hned o pár ulic dál zklidňuje tepající atmosféru hinduistický chrám.
Ulice mě vyvrhla v obchodním centru. Procházím kolem bank a kamenných obchodů, z internetové kavárny se mi daří bez problémů odeslat e-mail, a pak s obdivem sleduji pouličního prodavače kokosů. Během několika vteřin oseká z ořechu zelený obal, kus skořápky, druhou rukou do otvoru vrazí brčko, a třetí rukou vrací peníze. A hned zase znova, v poledním horku je žízeň veliká.
Mé nepatřičné postávání budí pozornost vyzáblého chlápka, se širokým úsměvem se zjevuje přede mnou a vítá mě ve městě: “Karibu Mombasa, jsem průvodce a ukážu ti Staré město a hinduistický chrám.” S díky odmítám, že jsem to již viděla. To mu nevadí, protože i tak bude raději chodit se mnou, jelikož v centru se pohybuje mnoho somálských uprchlíků a ti by mě určitě napadli s nožem a okradli. Já je prý nepoznám, ale on ano. Nechápe, jak mohu nesouhlasit.
Jindy postávám se svou novou přítelkyní Edith na pláži, kam každý den přichází, aby až do večera prodávala suvenýry, zaplétala afro-copánky a pomalovávala turistům kůži henou. Stejně tak jako desítky dalších domorodců. Edith pochází z obce Mtwapa ležící deset minut od Mombasy. Má osm dětí, nejstarší je čtrnáctiletá dcera. Žijí společně v cihlovém domečku se střechou z vlnitého plechu, jeho dvě místnosti slouží k přespávání a jako skladiště osobních věcí. U keře se pase koza a asistuje jí i pár slepic. Majetek doplňuje políčko s kukuřicí. Ptám se Edith na otce jejích dětí. S bohorovným klidem přiznává, že otec žije s novou ženou v Mombase. Hakuna matata. No problem. Kigonigoni se neptal jen za sebe.
