KAŽDODENNÍ ZPRÁVA: “DNES LZE OČEKÁVAT ERUPCI”

Město se rozkládá na sever a na jih od kopce, na němž právě stojím. Je vystavěno na březích poměrně sevřeného mořského zálivu, který se tichý a klidný nádherně třpytí v ranním sluníčku. Na jeho samém konci se tyčí divoce vyhlížející hora, která vytváří ostrý kontrast k přesné pravidelnosti moderního města. Je to krásný výhled na tiché spořádané město uprostřed zeleného úrodného kraje.

Najednou se však výhled mění. Divoká hora se probudila a z jejího nitra se valí obláčky modrošedého kouře a stoupají vzhůru k obloze až zastíní i slunce. Poté se kouřové mraky zvolna přibližují k městu. To není obyčejná hora, je to doutnající sopka Sakurajima, nejaktivnější sopka Japonska. Město se jmenuje Kagoshima a je to metropole japonského jihu, kde bydlí zhruba 500 tisíc obyvatel. Pouhé tři kilometry vodní hladiny oddělují město od úpatí sopky. Je jasné, že klid, kterým město na první pohled působí, je pouze zdánlivý/afp/editor/i> Japonci jsou na tuto skutečnost zvyklí a berou ji jako samozřejmost. Je to daň z toho, že veliká populace je doslova natěsnaná na množství menších ostrovů, tvořících nejaktivnější část Pacifického ohňového kruhu, což je řetězec několika sopek v Tichém oceánu. “To nebyla erupce,” vysvětloval Dr. Eto Tsuneo, místní specialista na sopečnou činnost, s kterým jsem později diskutoval. “Byl to jenom obláček kouře,” řekl a s ironickým úsměvem dodal: “Kdyby to byla opravdová erupce, situace by vypadala poněkud jinak, byla by to pořádná rána. Každou erupci vždy doprovází velká exploze,” vzpomínal a při pouhé vzpomínce se otřásl.

Jako všichni obyvatelé města Kagoshima i on ví, že od roku 1955, kdy Sakurajima ochromila okolí výbuchem značné intenzity, město zažilo celkem asi 6000 menších erupcí, v průměru tak dvě týdně v průběhu posledních čtyřiceti let. Prokazatelně nejhorší z hlediska sopečné aktivity byl rok 1985, kdy bylo zaznamenáno 474 erupcí. Avšak nedávno se situace trochu uklidnila, erupce překvapí město pouze několikrát měsíčně. Kromě toho však sopka denně vypouští oblaka dýmu, takže Kagoshima se sotva kdy stane typicky precizním, čistým a velmi uspořádaným japonským městem. Sopečný prach padá na město s železnou pravidelností a zahaluje vše do šedého závoje. Obyvatelé Kagoshimy také podstatně méně touží vlastnit bílé auto v porovnání s většinou Japonců z ostatních měst.

A co ti, jež bydlí sopce nejblíž? 8000 rybářů a farmářů i s rodinami bydlí a pracuje v těsné blízkosti sopky. Se sopkou už se natolik sžili, že si i vytvořili své vlastní teorie a poznatky o její činnosti. Postřehy těchto usedlíků jsou vysoce respektovány i místními specialisty na sopečnou činnost, a to hlavně proto, že v roce 1914 právě jejich obezřetnost zachránila životy všem lidem žijícím na úpatí sopky. Znepokojilo je hlavně oteplení vody a náhlé úmrtí mnoha ryb. Urychleně tedy poslali rybáře pro čluny a evakuovali obyvatelstvo. O tři dny později sopka vybuchla. Byla to jedna z nejsilnějších erupcí, jakou Japonsko zažilo. Celá vesnice byla zavalena, Kagoshima byla bombardována popelem a kameny a 1,5 miliardy kubických metrů lávy se valilo z kráteru Sakurajimy do údolí. V 15. a 16. století sopka vybuchla s podobnou intenzitou a v letech 1946 a 1955 následovaly menší, ale přesto poměrně silné erupce. DOUTNAJÍCÍ GIGANT Neustávající sopečná aktivita již od roku 1955 znepříjemňuje život všech obyvatel v okolí. Dříve byla tato vysoce úrodná oblast považována za jen trochu nebezpečnou, a právě vysoká úrodnost způsobená výživným sopečným prachem vyvážila hrozící nebezpečí. Ovšem nyní se zde život proměnil v každodenní boj s nepřetržitým spadem popela, boj o zachování kvality pitné vody a boj za záchranu úrody. Vyhlášenost této oblasti ohledně vysoké úrody pomerančů a jiných plodin patří už minulosti. Ke všemu sopka také často vyvrhuje velké balvany, nazývané bomby, které se pak s ohromnou rychlostí valí po svazích sopky přímo na přilehlou vesnici. Vesnice Sakurajima je pravděpodobně jediné místo na světě, kde děti nosí na cestě do školy a zpět helmy. Během posledních třiceti let se stále víc a víc lidí z vesnice stěhuje do relativně klidné Kagoshimy. Poté, co jsem shlédl videozáznam z minulých “malých erupcí”, kdy se celý vrchol sopky otřásal a ze sopečného kráteru vyletovaly balvany velikosti nákladního auta, vím, proč to dělají.

Samozřejmě, všechny tyto události jsou pro leckoho velmi zajímavé a v určitém ohledu i prospěšné. Sakurajima se stala největší světovou “laboratoří” pro výzkum předpovědí sopečných erupcí. “Většina specialistů na sopečnou činnost může pouze snít o tom, že se jimi sledovaná sopka probudí…, ale na vlastní oči to pravděpodobně nikdy neuvidí,” vysvětloval profesor Kamo Kosuke, ředitel Sakurajimské sopečné observatoře (Sakurajima Volcanological Observatory ­ SVO).

“V tomto ohledu mám štěstí, ta moje se aktivuje každý den.” Není překvapením, že sopka je doslova obležena různým zařízením měřícím vše, od minimálních otřesů půdy po výšku mořského přílivu. Celá oblast je doslova obkroužena měřícími přístroji, a to v dvojitém kruhu. Vnitřní kruh obkružuje samotnou sopku, ten vnější celý Kagoshimský záliv. Na měření se podílejí dvě agentury, Japonská meteorologiská společnost (Japan Meteorological Agency ­ JMA), která pravidelně informuje obyvatelstvo o situaci a současném stupni ohrožení, zatímco SVO (spadající pod oddělení prevence katastrof Kyotské univerzity) je zodpovědná za výzkumné práce. OBHLÍŽENÍ MEŘIDEL Když jsem navštívil centrum SVO, Sakurajima se zdála být v jednom ze svých klidných období. Profesor Kamo se téměř omlouval. “Zaznamenali jsme pouze jednu erupci za poslední měsíc,” a nevěřícně pokyvoval hlavou. “Je to vskutku neobvyklé.” SVO je lokalizovaná v komplexu nových betonových budov, které vypadají, že by mohly odolat i výbuchu atomové pumy. Celý komplex se nachází na předměstí Hakamagoshi, největšího města v přímé blízkosti Sakurajimy, pět kilometrů od sopečného kráteru. Dříve měla SVO své centrum v Harutayama, a to pouhých 2,8 kilometrů od kráteru. Pro vysoký stupeň ohrožení bylo však toto sídlo opuštěno, zůstaly zde jen některé podzemní měřící přístroje.

“Vzhledem k vývoji měřící technologie už nebyl důvod setrvávat v tak těsné blízkosti sopky,” vysvětloval profesor Kamo. Nyní lze všechny automaticky naměřené hodnoty zpracovávat prostřednictvím počítačové sítě přímo v základně Hakagamoshi. Mezi nejdůležitější zařízení patří seismometry, kterých je v okolí Sakurajimy umístěno třináct, a které monitorují místní sopkou vyvolané otřesy půdy. “Otřesy půdy jsou spolehlivým ukazatelem hrozícího sopečného výbuchu,” vysvětloval profesor Kamo. “Otřesy mají typický charakter, který se postupně mění a jejich intenzita je vyšší v těsné blízkosti sopky,” dodává profesor. Počítače v Hakamagoshi soustavně analyzují povahu otřesů, aby bylo možno včas předpovědět riziko hrozícího sopečného výbuchu. Jak ovšem Dr. Eto Tsuneo podotýká, zatímco toto zmíněné pravidlo se dá velmi dobře uplatnit u většiny sopek, v případě Sakurajimy je situace stále tak kritická, že obrazovka počítače téměř pořád signalizuje jedinou zprávu, a to: “Dnes lze očekávat erupci.” Dr. Eto se pokaždé, když znovu a znovu čte starý známý vzkaz, jen pobaveně usmívá.

Pýchou SVO jsou hlavně různé mobilní měřící přístroje, avšak v oblasti Harutayama v podzemních tunelech jsou zabudována neméně důležitá zařízení. Je to soustava triangulárních kovových tyčí a vodních trubek, které přímo měří výchylky a pohyby sopky, a které jsou většinou spolehlivými ukazateli předcházející erupci. “Zaznamenání rozšíření sopečného kráteru pro nás znamená předzvěst erupce s desetiminutovým až sedmihodinovým časovým předstihem,” říká profesor Kamo. Hodnoty naměřené v Harutayama se zobrazují na obrazovce počítače jako soustava rovnoběžných barevných čar, pokud je situace v klidu. Jakmile však se jediná z rovnoběžek jakkoli odchýlí, znamená to, že sopka se aktivuje a počítač začne signalizovat stav ohrožení.

Ovšem desetiminutové varování je samozřejmě nedostačující k případné evakuaci obyvatelstva. Nabízí se otázka, zdali je možné nějak získat dlouhodobější předpověď. SVO se o to snaží hlavně prostřednictvím měření hladiny moře v okolí Kagoshimy a Sakurajimy. Existují důkazy o tom, že mořská hladina značně stoupne v období předcházejícím velké erupci, jelikož břehy poklesnou díky aktivaci podzemního magmatu. Říká se, že při velkém výbuchu v roce 1914 hladina moře stoupla v okolí Kagoshimy až o jeden metr. “Koluje zde i spousta vtipů popisujících jak bylo město v 18. století před erupcí úplně zaplaveno,” říká s úsměvem Dr. Eto. VÝBUCH OZNAMUJE MOŘE Na základě měření provedených po erupci v roce 1914 se ukázalo, že mořská hladina před svým dalším vzestupem nejdříve poněkud klesne a poté se začne jako předzvěst dalšího výbuchu pomalu zvedat. Jako příklad lze uvést období mezi dvěmi erupcemi v roce 1946 a v roce 1955. “V průběhu sedmdesátých let hladina moře už jen soustavně stoupala,” říká profesor Kamo. “Ale v posledních letech začala poněkud klesat, což pravděpodobně prokazuje, že síla proudu podzemního magmatu je zhruba ekvivalentní kouřovým a popelovým emisím, které sopka pravidelně vypouští. To ovšem vůbec neznamená, že situace je bezpečná.”

Ačkoli se možnost přesné předpovědi výbuchu sopky Sakurajima stává čím dál tím reálnější a rovněž všechny nabyté zkušenosti mohou pomoci při výzkumu jiných sopek, stále ještě existuje spousta faktorů, jež je třeba důkladně prozkoumat. Mně osobně se zdá, že zaměstnanci SVO neočekávají právě klidnou budoucnost. Když jsme procházeli nejbezpečnější částí SVO centrály, Dr. Eto mi ukázal místnost naplněnou různými kontejnery. “Zde máme uložen dostatek jídla a pitné vody, které nám v případě potřeby vystačí na několik týdnů. To by nám také umožnilo zde zůstat a pokračovat v měření i za největšího možného výbuchu.”

Později jsem opět vystoupal na kopec s oním nádherným výhledem na město Kagoshima. Sluníčko jasně svítilo, město, moře i sopka byly klidné. Nikde ani obláček dýmu či popela. Bylo obtížné si představit jaká ohromná mašinérie lidí a různých přístrojů hlídá tento zdánlivý poklid jednoho z obyčejných japonských měst. Kagoshima žije vedle svého nevyzpytatelného souseda již dlouhou dobu. Oba dva tvoří velmi zvláštní dvojici, ale mír mezi nimi je jen velmi nestálý. Nikdo nikdy neví, kdy se doutnající obr rozhodne vyhlásit městu válku.