KDE DOMOV MŮJ

Důvody emigrace jsou pro každého člověka různé, ale rozhodujícím motivem byl pro Čechy v 19. století důvod ekonomický. Čechy, Morava i Slezsko byly v té době součástí Rakousko-Uherské monarchie. V době kdy ostatní evropské země prošly mnoha politickými změnami, Rakousko – Uherska jako by se to netýkalo. To opustilo feudalismus teprve v roce 1848. Úředním jazykem byla němčina a na česky mluvící lidi se pohlíželo spatra. Češi byli ve své zemi podřadnou skupinou bez jakéhokoli politického vlivu. Dalším faktorem exodu byly časté války spojené se strádáním a hladem.NADĚJE NA NOVOU PŘÍLEŽITOSTŠpatné životní poměry zanechaly v mnoha lidech beznaděj na zlepšení životních podmínek a mnozí začali přemýšlet o opuštění rodné země. Konstantin Chovanec z malé vesnice Trojanovice na Moravě ve své žádosti o povolení emigrace napsal: „Přestože pracuji velice těžce ve dne i v noci, abych uživil sebe a svou rodinu, jsem sotva schopný za peníze, které si vydělám, koupit sůl. Otročím celý týden a nemám možnost se ani vyspat. Za poslední čtyři roky byla úroda tak mizerná, že jsem byl nucen si na vysoký úrok půjčit peníze. Já nevím, jak bych vám popsal bídu a nouzi našeho kraje. Jen se odvažuji poznamenat, že by to byla pořádná rána pro někoho, komu zůstalo alespoň trochu studu, vkročit do některé z našich chatrčí.“ Trvalo však několik dalších let, než Chovanec a 11 dalších dostalo povolení se vystěhovat. Konstantin Chovanec se nakonec usadil ve Fayetteville v Texasu.PROČ VŠAK ZROVNA TEXAS?V polovině devatenáctého století emigrace rapidně stoupala a Amerika se stávala konečnou stanicí, ne však jedinou. Češi se začali postupně usazovat v oblasti Fayetteville. Byla to osada původně anglická, založená roku 1833. Později zde převládali osadn íci německé národnosti a teprve po nich byla celá oblast osídlena lidmi české a moravské národnosti. Důvod osídlení byl prostý. Všude v okolí se nacházela kvalitní a úrodná černozem. Češi postupně zakládali další osady jako Caldwell, Snook, Frenstat, Hranice, Tabor a mnoho dalších a vliv Čechů se v celé oblasti rozrůstal. Mezi hodnoty, které si Češi vzali s sebou do Texasu, a které nejvíce pom áhaly rozvoji jejich osad, patřilo náboženství, vzdělání a bratrství.STRUKTURA OBYVATELSTVAVětšina příchozích by se dala zařadit do sociální skupiny tzv. chalupníků a lidí, kteří kdysi vlastnili malý kousek půdy. Byli to lidé, pro které byla největší hodnotou tvrdá manuální práce a měli málo pochopen í pro rozdělení lidí do sociálních tříd. Osadníci mnohdy pracovali společně při výstavbě kostelů a škol. Jedním z prvních kněží, kteří se usídlili v Texasu, byl Josef Chromčík, jenž se v roce 1872 usadil se ve Fayetteville. Brzy se to ovšem rozneslo po celém Texasu, a tak otec Chromčík začal objíždět na koni své věřící, často na vzdálenosti několika set mil. První osadníci, kteří přijeli do této oblasti, měli silné historické tradice alespoň základního vzdělání, a tak vzdělání jejich dětí bylo pro ně stejné důležité jako péče o jejich duše v kostele. Jelikož osadníci neuměli anglicky, učilo se samozřejmě česky. Většina škol byly jednotřídky pouze s jedním učitelem. Protože ale děti byly také nuceny pracovat na farmách, většina z nich absolvovala pouze pět tříd základní školy. Češi v té době ani netoužili po vyšším vzdělání. Dostatečným úspěchem pro ně bylo, že uměli číst, psát a počítat. Noví přistěhovalci brzy poznali i výhody vzájemného bratrství a pomoci. Postupně zakládali pojišťovny a charitativní organizace, které v případě úmrtí pomáhaly pozůstalým. Vznikaly i různé spolky, ve kterých docházelo k vzájemn ému poznání a porozumění. Kluby a organizace vyrůstaly kolem dokola. Obnovil se Sokol, byla zalo- žena Dallas Circle of Czech Women, organizace, která shromažďovala peníze na charitativní účely, vznikla The Czech Ex-Student Association of Texas, organizace, která poskytovala studentům stipendium při studiích na univerzit ách. Začaly vycházet první české noviny TEXAN, později přejmenované na SLOVAN, které byly tištěny v La Grande až do roku 1890. Po nich následovaly další publikace jako NOVÝ DOMOV anebo SVOBODA. V Texasu vycházelo v průběhu desetiletí na 34 publikací a dvě z nich, HOSPODÁŘ a NAŠINEC, stále existují. V Texasu také existuje české rozhlasové vysílání lokálních zpráv a české hudby.KAŽDODENNÍ ŽIVOTPrůměrná česká rodina v Texasu žila na přelomu století na farmě a všichni členové rodiny se zúčastňovali všech prací i údržby hospodářství. Na polích se pěstovala nejen kvalitní kukuřice, ale i bavlna. Řádky byly rovné, rostliny stejnom ěrně oddělené a plevel byl vždy včas odstraňován. Rodiny byly veliké a šest až osm dětí nebylo žádnou zvláštností. Sociální život se soustřeďoval kolem rodiny a osady. Pikniky, tancovačky, svatby i náboženské svátky přiváděly lidi blíže k sobě. Především hudba se stala významným prvkem společenského života. Polka a valčík zaznívaly v podání rodinných orchestrů na kdejaké oslavě. Hmotné statky a věci nepodléhaly módě a byly pečlivě opravovány. Většina hospodářství byla samozásobitelná, s velk ými zahradami a stájemi s hospod ářským zvířectvem. Češi si vypěstovali pevná pouta k zemi, kterou vlastnili. Vždyť vlastnictví půdy bylo něco, co jim doma často nebylo umožněno a tady to symbolizovalo úspěch a prosperitu.ASIMILACEČeši, kteří přišli do Texasu, se stali jeho nedílnou součástí a skute čnými občany Spojených států. Bojovali odvážně v obou světových válkách. Nejznámějším politikem, pocházející z předchůdců českého původu, byl patrně Augustin Haidusek, který byl dvakrát zvolen do státního zákonodárného sboru. Texasští Češi dlouho bojovali za právo učit na svých školách ve zděděném mateřském jazyce a chtěli tak uchovat jakýsi ostrůvek české kultury a dědictví. Robert Skrabanek popisuje silný pocit jakési zvláštnosti: „Tento dojem vznikl tím, že Češi pracují tvrději a dělají věci poctivěji než jejich američtí sousedé.“ Po druhé světové válce se Češi sžívali stále více s americkou kulturou. Mnohé děti začaly odcházet do měst a nechtěly už mít nic spole čného s kulturou rodičů a prarodičů. Vybudovaná síť dálnic spojila i velmi odlehlé oblasti s centry velk ých měst a televize dokonala své dílo.DNEŠNÍ ČESKO-MORAVSKÝ TEXAS„Kolik Čechů tu dnes žije?“ To je velice obtížná otázka. Různé zdroje uvádí velice rozdílné údaje a čísla o počtu obyvatel původní české národnosti se pohybují mezi 500 tisíci až jedním milionem. Spolehlivé záznamy neexistují.ETNICKÁ IDENTITAMnozí starousedlíci nebo jejich potomci se již nehlásí ke svým předkům. Ti kteří žijí ve velkých městech, se již sžili se svou nynější zemí. Na venkově je situace opačná a většina lidí české národnosti se hlásí ke svým slovanským předkům. Nesmíme ovšem zapomínat na smíšená manželství. Ve třetím nebo čtvrtém pokolení lze jen velice obtížně rozlišit, jestli je někdo potomkem českého, anglického nebo německého prarodiče. Dále si musíme uvědomit, že velká většina Čechů přišla do Texasu dlouho předtím, než byla ustanovena samostatná Československá republika, a že jejich české dědictví může být často v rozporu s geografickým hlediskem, tj. změnou hranic a změnou velikosti území mnohých sousedních států. Většina dnešních potomků má stále jakousi národní identitu k území tak, jak existovalo v 19. století a prakticky nebere na vědomí národní identitu současnosti. Mnozí se nenazývají Čechy nebo Moravany, ale říkají, že jsou z Bohemie a mluví bohémsky. Tím ovšem myslí česky a nemají na mysli současný význam tohoto slova tak, jak ho známe my, tedy jako určitý způsob jednání a chování.KULTURAV roce 1994 v Texasu už mnoho z česko-moravské kultury nezbylo. Podnes přežívá především v pohádk ách, bájích, příslovích a dětských hrách. Dnes by se proto spíše hodilo pojmenování texasko-českomoravsk á kultura. Ta nachází své vyjádření především v hudbě, jídle, lidových tradicích a řemeslech. Ně- které zvyky, jako třeba vánoční kapr na slavnostní večeři, úplně vymizely pro jejich nedostupnost. HUDBA A TANEC Nejvíce se projevují tradice v lidových tancích a hudbě. V průběhu roku hrají kapely polku a valčík v mnohých místech po celém Texasu. Některé učinkují pouze příležitostně a jiné mají naplánovan á vystoupení na celý rok. Kapely spadají do dvou kategorií. První je tzv. „polkabilly“ a těch je v současnosti velká většina. Hrají samozřejmě polku i valčík, ale také nové moderní skladby především pro mladší generaci. Druhou skupinou jsou čisté „dechovky“, ale těchto kapel je v Texasu již velice málo. Vychází i měsíčník „The Texas Polka News a P.O.L.K. of A.“ což je časopis milovníků polky v Americe. Kapely hrají především populární skladby Františka Kmocha a Jaromíra Vejvody. V Texasu také vystupuje několik tanečních skupin jako např. „Dallas Beseda Dancers“, která je zaměřena pouze na originální české, moravské a slezské tance, nebo „Czech Folk Dancers of West“, kde taneční interpretace je mnohem volnější a soubor do svých vystoupení zařazuje i tance národů západní Evropy.KROJEOpticky nejviditelnější je národně-kulturní dědictví právě v lidových krojích, které pocházejí z různých oblastí a liší se jak stylem, tak barvou i celkovou úpravou. V průběhu desetiletí si mnozí Češi vytvořili své vlastní kroje rozdílným zpracováním různých prvků a detailů podle osobn ího vkusu i dostupného materiálu. Kroje se objevují především na různých festivalech a slavnostech a nosí je hlavně zpěváci a tanečníci lidových souborů.JÍDLOČeská a moravská jídla si stále udržují svou specifickou zvláštnost a v porovnání s místními zvyklostmi působí občas až exotickým dojmem. Jedná se především o pečivo jako jsou koláče, buchty a národní jídlo knedlíky. Oblíbené jsou také zabija čkové pochoutky – jitrnice, jelita a klobásy, které nemají v anglosaském světě žádnou tradici.ŘEMESLATradiční řemesla jako řezbářství, hrnčířství nebo zdobení kraslic v Texasu téměř vymizela. Zbylo pouze několik schopných jedinců, kteří se zabývají malováním skla nebo vyšíváním. Tyto artikly však nejsou určeny na prodej, ale dodávají se do různých tombol při tancova čkách nebo slouží ke sbírce peněz pro charitativní účely.JAZYKSnad nejvíce fascinující na texasko- české kultuře je používání původního českého jazyka. Sedmdes át let od konce hlavní české migrace můžete stále slyšet češtinu v místech jako jsou Praha, Granger, Ellinger, Fayetteville, Schulenburg a La Grande. Přestože mluvené slovo v těchto místech není zvláštnost í, schopnost číst už je hodně problematická. Stále vycházejí časopisy „Našinec“ a „Hospodář“. Okruh čtenářů je však malý a i ti je kupují více ze zvyku a nostalgie, než pro potřebu informací. Řeč přežívá především v těch rodinách, kde jsou oba rodiče českého původu a doma se mluví česky. V rodinách smíšených manželství je to někdy takřka nemožné a děti se naučí alespoň částečně česky jen díky tomu, že žijí v kontaktu s jinými dětmi, pro které je čeština víceméně samozřejmostí. Ovšem v průběhu let při odchodu do škol a větších měst tuto schopnost postupně ztrácejí. Často se používají slova archaická anebo výrazy z nářečí, která v novodobé češtině už vymizela: ogar, cerka, kaj, kde jděš, z otkaj jsi, špacyr, ščura (krysa), trafčak (vlak), krndal (nůž), obička (ledviny), norka (krocan). Češi si ovšem také přizpůsobili staročeštinu současným požadavkům spojením s angličtinou, a tak vznikají podivné a často zkomolené tvary slov: šur že jo (jistěže ano), to je olrajt (je to v pořádku). Nebo si vysloveně počeštili anglická slova: pikovat (sbírat), kukovat (vařit), pinoci (burské oříšky), hauslik (domeček), bulik (býk). I když tyto výrazy se krajově někdy značně liší, většina texaských Čechů jim rozumí. Tam kde by mohlo dojít k neporozumění, nastoup í angličtina jako univerzální dorozumívací prostředek.VZTAHY S DALŠÍMI ETNICKÝMI SKUPINAMIPřes určitou nenávist, zaviněnou dvěma světovými válkami, mají texasští Češi velmi blízké vztahy s texaskými Němci. A to více než s kteroukoli jinou skupinou. Jeden z hlavních důvodů je ten, že většina Čechů, kteří se sem vystěhovali ze stařičkého mocnářství, uměla německy. Obě skupiny oceňovaly tvrdou práci, jejich osady byly často v těsném sousedství, a tak se přirozeně spojily v katolick ých kostelích. Jako překvapení se může zdát, že Češi nerozvíjeli bližší přátelské vztahy s Poláky.VZTAHY KE STARÉ VLASTIPo pádu železné opony a sametové revoluci se začala odvíjet další kapitola. Mnozí navštívili starou vlast, kterou znali jen z doslechu, potkali se se vzdálenými příbuznými, podívali se do míst ze kterých pocházeli jejich prarodiče a navázali nová přátelství. Váleční veteráni se mohli setkat se žijícími spolubojovníky a někteří si zde koupili domky na sezonu, protože léta v Texasu jsou příliš horká pro staré lidi. Dallas a Brno jsou nyní bratrská města a Dr. Josef Šimeček slavnostn ě otevřel muzeum české emigrace do Texasu v moravské vesnici Lichnov.PROGNÓZA PRO BUDOUCNOSTPřes všechny negativní přístupy jako je asimilace, odchod do měst a smíšená manželství se zdá, že české kulturní dědictví v Texasu přetrvává a určitě ještě dlouhou dobu si uchová svůj půvab a originalitu. Je to také dáno tím, že osídlen í a osady v Texasu jsou pořád vzdáleny od velkých aglomerací a žije se tu typickým farmářským způsobem života. Kultura se samozřejmě bude měnit, budeme se stále více setkávat s americkým vlivem, ale jistě i po desetiletích bude možné uslyšet na slavnostech malých osad píseň „A já sám“ anebo „Škoda lásky“. Pak vás starý děda přátelsky bouchne do zad a poví: „Co víš, starý ogar?“