inulý rok tomu bylo přesně 555 let, co se v Mohuči objevil první knihtisk: tištěný kalendář na rok 1448. Byl to výsledek tříletých pokusů Johanna Gensfleische, patricijského synka z Mohuče, který se vyučil zlatníkem a ve svém povolání se seznámil také s tehdejší výrobou knih. Byla nákladná. Knihy, pokud je pracně neopisovali písaři, se ještě pracněji tiskly z dřevorytů na papír jako razítka. Samozřejmě to byly hlavně obrázky, vyrobit takto knihu s rozsáhlejším textem by bylo nejen příliš nákladné, ale zabralo by to tolik času, že opsat ji a překreslit by bylo asi jednodušší.
Johann, který se později nazýval Johannes Gutenberg, využil své dovednosti v jemné práci s kovem a sestrojil si ručně kovolijecký přístroj, na kterém mohl ze slitiny olova, cínu, antimonu a vizmutu za hodinu odlít více než sto naprosto totožných vyměnitelných kovových typů, a předešel tak přistání Kryštofa Kolumba v Americe, od něhož se datuje nový věk. Pro knihy začal jeho zásluhou o půl století dřív. V roce 1450 pak Gensfleisch zahájil tisk základního díla křesťanů, bible. To už díky zlepšení tiskařské barvy dokázal potisknout papír z obou stran. K jejímu vytištění potřeboval na 300 různých typů.
Jeho vynález vzbudil rozruch hned v počátcích, když v roce 1445 vytiskl Zlomek knih Sibylliných. Nevraživě ho přijaly zejména církevní kruhy, i když se s ohledem na ně Gutenbergova dílna omezila na tisk spisů potřebných při vykonávání církevních obřadů. Zejména vznikaly žaltáře, žalmy, kostelní zpěvníky, pro školy slovníky, pro lidi jen kalendáře. Gutenbergův společník Johann Fust se s ním po několika letech rozešel a založil v Mohuči vlastní dílnu, která už v roce 1457 úspěšně vydala svůj nejslavnější tisk, vytištěný překrásným písmem: žaltář, který se pro velkou oblibu dočkal celé řady nových vydání.
Ale to už se nad mohučskými tiskaři snášely mraky. Mezi dvěma proti sobě zvolenými mohučskými arcibiskupy docházelo k ozbrojeným střetnutím, při nichž jeden z nich při přepadení Mohuče dal město z několika stran zapálit. To bylo v říjnu 1462. Při požáru do základů vyhořela Gutenbergova i Fustova tiskárna.
Ironií osudu zrůdný čin církevních hodnostářů přinesl nebývalé rozšíření právě tiskařství. Gutenbergovi i Fustovi typografové se rozešli do světa do všech stran a zakládali další a další dílny, kde vznikaly nové knihy a posléze i noviny. V Čechách byla zřízena první tiskárna v roce 1468 v Plzni, v sedmdesátých letech v Praze, v osmdesátých v Brně, ve Vimperku a v Kutné Hoře, a pak už vznikaly jedna po druhé, v Mladé Boleslavi, v Litomyšli, v Hradci Králové, v Ivančicích, v Kralicích, v Ústí nad Orlicí, v Jindřichově Hradci, v Dobrovici, Roudnici, Litoměřicích, Příbrami, někdy dokonce i v klášterech. Také husitství rozšíření vzdělanosti přálo a tiskly se i knihy světské. Blížil se moderní věk.
Vynález knihtisku skutečně zahájil novou éru lidstva, která vedla až k zahlcení informacemi na přelomu druhého a třetího křesťanského tisíciletí. Na počátku informačního boomu stály první pokusy o vydávání novin. Jako první se objevil ve Strasburgu až (nebo snad už?) v roce 1609 první týdeník, který vydával majitel tiskárny Johann Carolus. První číslo mělo čtyři strany a přinášelo zprávy z Kolína, Vídně, Prahy, Antverp, Říma a Benátek. Téměř současně se další noviny objevují ve Wolfenbüttelu.
Renesanční pohled měnil svět i lidi a k té změně přispěl v nemalé míře i knihtisk. Noviny a letáky přinášely poznání každému, kdo byl schopen číst, a v sedmnáctém století jich už nebylo tak málo. Pět set let sloužil knihtisk lidstvu jako jediný zdroj informací. Až ve dvacátém století ho do pozadí zatlačila audiovizuální masmédia.
