va, která za rudého svitu stéká po sopečném úbočí, je impozantní, v tektonicky aktivních oblastech však celkem běžná podívaná. Zato horská říčka lávy, vytékající z pořádně horkého tunelu, je kuriozitou. Tunely o výšce několika metrů je možné vidět na Havajských ostrovech, na Kamčatce i na vulkanické výspě severní Evropy – na Islandu. Tam je turisty hojně navštěvovaný lávový tunel Raufarhólshellir.
Když vulkanická činnost ustane, láva odteče a jako památník zbude právě jen vychladlý tunel. Vysvětlení jeho vzniku je jednoduché. Tekoucí láva chladne nejrychleji ve styku se vzduchem. Na povrchu tak udělá škraloup, který pomalu tuhne v pevný kámen. Pod ním teče řidší a horká láva, dokud nevyteče. Snad lépe než odborný popis, který vysvětluje potřebnou teplotu k udržení tekutosti lávy a minimální sklon svahu, vystihují tento přírodní úkaz obrázky z nejznámější evropské sopky – Etny. I když se obecně hovoří o tunelech, správnější označení, jak je patrné ze snímků, je jeskyně. Tunel totiž vede odněkud někam, zatímco lávové jeskyně jsou často v jednom směru zaslepené. To ale nic neubírá na jejich atraktivnosti.
