V „černém“ království Kappadockém, Asyřany nazývaném Katpatuka, tedy Země krásných koní, právě propuklo jaro. Prašné cesty lemovala provoněná údolí plná rozkvetlých mandlovníků a meruněk. Všude se zelenala čerstvá tráva. Krása kopců a kopečků rozličných tvarů – od cukrových homolí přes veselé kuželky až po obrovské podivuhodné houby – byla úžasná. Snovou atmosféru krajiny umocňovala magická hra barev. Kappadokie nás přivítala nejkrásnější směsicí barev, vůní a tvarů, jakou si dovedete představit.
Vzhled kuriózní krajiny neovlivňuje jen jaro, ale také divoká geologická minulost. Je plná bizarních skalních měst a pyramid a různě rozeklaná. Její členitosti navíc využili před příchodem Turků křesťané a vytesali v měkkém tufu, který je svou konzistencí podobný pískovci, celá města. K atraktivním místům patří údolí Göreme, Zelve a Soˇganli s kostely vysekanými do skály, opevněná města Uchisar a Ortahisar a divoké údolí Ihlara, poseté starobylými kostely.
lll
Nad tím vším každý den vyjde Slunce. Staré okolo 4,5 miliardy let, je personifikováno v mnoha mytologiích na celém světě. Ohnivá koule na obloze je hvězdou, bez které by na Zemi nebyl žádný život. Na kolik to bereme vážně, si uvědomíme až ve chvíli, kdy zažijeme úplné zatmění.
Zmizí navždy? Možná i tato obava člověka napadne v momentě úplného zatmění, kdy mezi Zemí a Sluncem přechází Měsíc. Jeho dráha je vůči dráze Země skloněna, proto k zatmění Slunce dochází jen v některých vzácných okamžicích a ne vždy, kdy je Měsíc v novu. Na Zemi je pak pozorovatelné v místech, kam dopadá měsíční stín, v takzvaném pásu totality, což je pouze malý kousek naší planety.
Střední Evropě se tak úplná zatmění téměř vyhýbají. Pražané mohli tento úkaz pozorovat naposledy 12. května 1706 a další je podle astronomů čeká až 7. října 2135. Z Turecka se ale dalo pozorovat i letos.
lll
Už od samého rána byla nad údolím Baˇgil Dere naprosto jasná obloha. Volně bychom jeho jméno přeložili Údolí tenkých špiček. Těšili jsme se, jak si zatmění – široko daleko sami – užijeme. V údolí ale bylo živo jako na Matějské pouti. Na louce byla asi stovka lidí. Nejpočetnější skupinu tvořili američtí astronomové a fotografové s různými přístroji – od podomácku vyrobených dalekohledů až po nejnovější techniku. Pro jejich naprostý komfort zde vyrostlo malé stanové městečko s občerstvením včetně sektu, zlatých ubrusů a umělých květin. Do konce (a to doslova) jim vyhrávala turecká kapela! Naštěstí ji při zatmění umlčeli sami Američané.
Stranou meditovala malá skupinka jogínů. V tureckém sedu nebo v lotosovém květu přijímali kosmickou energii. Opodál – zatmění nezatmění – na políčku pracovala dvojice tureckých zemědělců. Nedaleko stálo několik vozíků s koníky a místními vozky, kteří sledovali turisty i zatmění. Okolo pobíhaly děti.
Nakonec se podařilo najít pěkné a klidné místo s výhledem do krajiny. Asi hodinu před úplným zatměním začne zatmění částečné. Průběžně jsme sledovali přes vhodný filtr, jak se zářivý kotouč stále více noří za tmavý obrys měsíčního disku. Ovzduší při tom dostávalo zvláštní odstín a náladu. Změnu cítila celá příroda. Ptáci se začali chystat ke spánku, kohouti kokrhali a i ostatní rostliny a zvířata začaly uprostřed dne s večerní přípravou. Situace byla zcela jiná, než když se třeba Slunce schová za mrak. Krajina se stává stále temnější a začíná se ochlazovat.
Kdo měl výhled na jihozápad, mohl zahlédnout přilétající úplný stín ještě předtím, než pohltí i jeho. Postupoval velmi rychle. V posledních minutách se kolem tmavého měsíčního disku objevil jasný prstenec sluneční atmosféry – koróny. Ubývající srpek se smrskne do třpytivého drahokamu na okraji stále nápadnější koróny – do takzvaného briliantového prstenu. Už jsou vidět jasné stálice a planety. Najednou je to tady! Dají se odložit speciální „sluneční“ brýle a poprvé v životě se dá dívat přímo do černého Slunce! Až z toho mrazí a podlamují se kolena.
lll
Je zima a tma, ale chlad i modř jsou jiné než v noci. Všechny barvy mají neznámé odstíny. Silně cítím vesmír! Je tak blízko jako nikdy předtím! Cítím pokoru a úctu ke všemu živému na planetě. Někteří lidé okolo výskají, jiní jsou němí, kdosi nechce ani sundat brýle a noří se do tmy. Ti, kteří už viděli více zatmění, popisují, co se odehrává na obloze a v krajině. I zemědělci sedí na bobku a dívají se nahoru. Tři minuty, a opět se objevuje malý zlatý drahokam. I tak nepatrné množství slunečního záření zalije krajinu ohromným světlem a teplem…
Lidé se radují. Ptáci zpívají. Zemědělci se znovu pustí do práce. Slunce naštěstí zase vyšlo! Příští úplné zatmění Slunce bude viditelné na území Kanady, Grónska, Ruska, Mongolska a Číny 1. srpna 2008. Do roku 2050 se v evropské části světa vyskytne pouze jediné úplné zatmění 20. března 2015. Kontinentu se ale vyhne, pozorovatelné bude pouze na Faerských ostrovech a na Špicberkách.
Geologické změny v Kappadokii
l Na eurasijskou desku se už od třetihor tlačí od jihu Afrika, a od jihovýchodu se pod oblast dnešního Turecka dva centimetry ročně podsouvá Arabský poloostrov. Anatolská plošina se tak od třetihor zvedla z úrovně hladiny moře do výšky více než tisíc metrů.
l Sopky, a to hlavně Erciyes Daˇgi (3916 m n. m.) jižně od Kayseri a sopka Hasan Daˇgi (3253 m n. m.) jižně od Aksaray spolu s vulkánem Göllü Daˇgi (2143 m n. m.), zasypaly při obrovských explozích před mnoha miliony let okolní krajinu množstvím popela a prachu, které se usadily do výše stovek metrů a místy je překryly lávové proudy.
l Povrchové toky, dešťová voda a mráz se pak staly sochařem, který pozvolna působil na usazeniny.
l Bizarní sklaní útvary se širokou paletou barev se utvářely po statisíce let: od pronikavě bílé barvy tufu přes růžové až fialové zbarvení andesitu po tmavě hnědý až černý čedič; zvlášť působivé je to při západu slunce. Vznikla skalní města plná pyramid, věží, sloupů, varhan. Na některých z nich dodnes sedí kamenné čepice, které jsou pozůstatkem nejsvrchnějších lávových příkrovů.
l Okolní skály tvoří také onyx – zejména jeho žlutá a zelená odrůda se využívá k výrobě ozdobných předmětů.
l Oblastí protéká nejdelší turecká řeka Kizilirmak.
Slunce a lidské představy
l Řekové je nazývali Hélios, Římané pak Sol. V hinduistické mytologii je zobrazováno jako Itšatrjja – král válek jedoucí na voze poháněném sedmi oři, symbolizovanými sedmi paprsky.
l Je rodičem slunečního systému, představuje otce – tedy samčí čili mužskou energii.
l Je symbolem ducha, je konstruktivní a kreativní. Nabízí sílu, vitalitu a výdrž.
l Znamená asertivitu, individualismus, odvahu a sebevědomí. Vládne dechu a srdci.
l V astrologii ukazuje člověku, odkud bere svou životní sílu, sílu k tvorbě a prosazení se v boji proti překážkám. Je charakterizováno stabilní a nesobeckou povahou, je obrazem člověka silného, autoritativního, s královským projevem, spolehlivého.
l Podle astrologů a mystiků sluneční zatmění ohlašuje radikální počátek něčeho nového. Na rozdíl od lunárního zatmění, kdy se jedná více o vnitřní prožívání, vnímáme vnější vlivy, vůči nimž se můžeme cítit jako nepatrné zrnko ve vesmírném koloběhu.
l Vládne znamení Lva, má pozitivní vliv na intelekt, dodává lidem mužnost, autoritu, tvrdost, sílu, důvtip.
l Jelikož se zatmění Slunce odehrálo v prostoru ohnivého znamení Berana, okolnosti lidi patrně přirozeně donutí pohnout se z mrtvého bodu, najít cestu ze slepé uličky, vyhrabat se z černé díry, protože na světě je přece bezpočet možností, stačí je jen uchopit!
l Sabiánským symbolem toho dne je člověk upřeně zahleděný do křišťálové koule. Koule jako ucelený tvar; v její průzračnosti získávají obrazy jasný tvar a formu. Cíl cesty dostává přesnou konturu a vědomé pojmenování. Vize se začínají proměňovat ve skutečnost.
l V alchymii mu přináleží číslo jedna.
Slunce
l Leží na okraji Mléčné dráhy a ve středu Sluneční soustavy. Je největším tělesem, které v sobě soustřeďuje zhruba 99 procent hmoty celé soustavy. Současně s ostatními hvězdami obíhá kolem středu galaxie a také rotuje kolem své osy.
l Vnější vrstvy Slunce vykazují rozdílnou rotaci. Tato nerovnoměrná rotace může být projevem silného magnetického pole, pozorovaného na Zemi jako tmavé skvrny.
l Vyzářená energie je produktem termonukleární reakce v jádru. Jak postupuje směrem k povrchu, je energie postupně absorbována a znovu vyzařována za nižších a nižších teplot, takže v okamžiku, kdy dosáhne povrchu, je z ní primárně viditelné světlo a teplo. Právě tato energie dodává Zemi život. l Tento proces bude pokračovat ještě dalších několik miliard let, dokud Slunce všechno své vodíkové palivo nespálí. Nastane destrukce Země a jiných planet a pravděpodobně vznikne planetární mlhovina.
