“Metoda je sice prostá…,” vysvětluje Muhammad Gajás a vzápětí několika zručnými pohyby roztíná žíly na končetinách svého pacienta. Z čerstvých ran se řine potemnělá krev. “…Ale velmi účinná,” dodává s vážnou tváří.
ČEKÁRNA
V úzké uličce za dillískou Páteční mešitou se už hodinu před otevřením ordinace shromažďují první pacienti. Unaveně postávají podél drátěného plotu, na němž trojjazyčné cedule slibují vyléčení takřka jakýchkoli neduhů. Nikomu není do řeči, každý je uzavřen ve svých starostech, ve svých chorobách.
 Přestože je doktor Gajás muslim, do jeho ordinace přicházejí pacienti takřka všech vyznání, jako například sikhové. |
Ani ti, kdo sem dnes přicházejí poprvé, nemají odvahu klást všetečné otázky. Mlčí i manželský pár, který s sebou přivedl pětiletého syna postiženého dětskou obrnou. Oči obou rodičů ale bloudí kolem a němým křikem hledají spasitele. Stěží lze odhadnout, čím vším už museli projít, jak úzkostlivě asi schraňují každou jiskřičku naděje, každou novou zprávu o dalším zázračném lékaři, který by pomohl jejich dítěti. To se jen vylekaně tiskne do máminy náruče. Nemá důvěru k novým experimentům, nechápe, proč tohle všechno musí znovu a znovu v obměněných podobách podstupovat.
ORDINACE
Několik minut před devátou se objevují pomocníci věhlasného léčitele a rutinními pohyby poklízejí ordinaci – zaprášený dvorek, po kterém se líně procházejí kozy.
Ve vzdálenější části dvorku je jakýsi operační sál, tedy betonový stupínek, pod nímž je vyhlouben mělký kanálek.
Metoda je prostá, prosté je i zařízení – pár dlouhých kovových lavic a ohromný sud s vodou.Vtom už na scénu vstupuje doktor Gajás. Jeho zavalitá postava, oděná do džínového obleku, vzbuzuje respekt. Však ho také pacienti oslovují uctivým titulem hákim (tj. vládce či vyšší úředník, což je v byrokratických zemích totéž). Hákim Gajás si narazí na hlavu vyšisovaný stetson a bez dlouhých cavyků se pouští do práce. Jeho pomocníci už mezitím dlouhými úzkými pruhy látky stahují končetiny prvních pacientů.
Léčí se bez jakékoli diagnózy, bez nákladných vyšetřovacích přístrojů. Těch ostatně není potřeba, neboť všichni jsou kurýrováni stejným způsobem. Jediným pracovním nástrojem, který doktor Gajás používá, je půlená žiletka, vždy nová pro každého pacienta, aby se předešlo infekci. Čepelka je ještě posvěcena krátkou modlitbou či zaříkávadlem, a pak už následuje samotný zákrok.
“Všimněte si té temné, pomalu vytékající krve,” upozorňuje mě hákim. “Právě ta je příčinou potíží. Hromadí se v končetinách a zabraňuje správné cirkulaci.”
Po operačním zákroku stojí pacienti ještě asi 20 minut na přímém slunci, aby tato “špatná krev” mohla vytékat. Během této doby jsou rány omývány vodou, dokud se nezastaví krvácení. Po uvolnění stahovadla jsou ještě ošetřeny zásypem z hojivých bylin.
Celá léčba se během následujících dní několikrát opakuje, přičemž je nutno vystřídat všechny končetiny.
“Tato léčebná metoda není žádnou novinkou. Používala se již v dávných dobách a v západním světě je známá jako pouštění žilou. Zmiňují se o ní islámské texty i ájurvédské spisy.” Doktor Gajás tvrdí, že tento postup byl používán již za časů proroka Mohameda. On sám se léčitelskému řemeslu naučil od svého děda, súfího Abdula Kábira Nakšbandího, který opustil tento svět v požehnaném věku 114 let.
ZÁZRAKY
Muhammad Gajás se pyšní tím, že dokáže vyléčit všechny nemoci kromě zažívacích potíží. Do jeho kliniky přicházejí pacienti trpící revmatismem, srdečními problémy, cukrovkou, dokonce i rakovinou a mnoha dalšími neduhy. Své úspěchy dokládá ctihodný hákim množstvím děkovných listů od mnoha vysoce postavených osob, dokonce i lékařů. Neméně zajímavé jsou i vizitky zahraničních televizních štábů a celé řady novinářů. Každý z nich je váženým hostem, neboť právě díky jejich svědectví se svět může dozvědět o léčiteli, který se dokáže postavit čelem i zákeřné nemoci AIDS.
Mám možnost promluvit si s pacienty a nenajde se mezi nimi jediný, který by neměl pro hákima Gajáse slova chvály. Někdo se cítí naprosto vyléčený, jinému se alespoň značně ulevilo.
Stěží bychom v řadách lékařů hledali někoho, kdo se může pochlubit 95% úspěšností léčby jako hákim Gajás. Za 19 let, kdy zde vykonává svoji léčitelskou praxi, uzdravil přes 20 tisíc pacientů!
Ze všech koutů Indie se sem sjíždějí nemocní, kterým vrací zdraví. A dokonce nejenom z Indie – v návštěvní knize jsou děkovná slova zázračně vyléčených z Pákistánu, Velké Británie, Kanady, Spojených států, Saúdské Arábie a mnoha dalších zemí.
Zní to až příliš fantasticky, a tak si mnozí nejspíš řeknou: stará známá písnička o tom, jak někdo dokáže vydělat na lidském neštěstí. Omyl, omyl, omyl. Doktor Gajás léčí zdarma!
Na druhou stranu dary a příspěvky neodmítá. Rozhodně ale nemají vliv na kvalitu léčby. Ženě vysokého armádního důstojníka se dostane stejné péče jako chudému řidiči rikši.
ZÁZRAK, ŠARLATÁNSTVÍ, NEBO ZNOVUOBJEVENÁ LÉČEBNÁ METODA?
V daleké zemi indické se lze dozajista setkat s množstvím roztodivných věcí, neřkuli zázraků. Je léčebná metoda doktora Gajáse jedním z nich?
MUDr. Jana Fialová, odbornice na léčbu peritoneální dialýzou z II. interní kliniky VFN v Praze, má na celou záležitost zcela jednoznačný pohled. Zde je ovšem nutno předeslat, že v západní medicíně je hluboce zakořeněn nedůvěřivý postoj k jednoduchým a účinným metodám.
“Nechci mluvit za jiné medicínské obory, ale léčit například zánět ledvin žiletkou je podobný nesmysl, jako operovat šedý zákal pomocí klystýru,” netají rozhořčení MUDr. Fialová. Pak ale přece jenom nabízí serióznější vysvětlení: “Pouštění žilou se dosud používá k léčbě několika málo nemocí, při kterých je chorobně zvýšená krvetvorba nebo jsou nadměrné zásoby železa v organismu. U těchto stavů jsou opakované odběry krve opravdu výhodné. Jsou to však nemoci vzácné a domnívám se, že pacientů s podobnými potížemi kolega Gajás mnoho nemá.”
A co tedy svědectví o zřetelné úlevě a ústupu zdravotních potíží, o němž se zmiňovali naprosto všichni pacienti, se kterými jsem měl možnost hovořit?
MUDr. Fialová nabízí vysvětlení: “Některým pacientům, jejichž nemoc je spojena s převodněním, jako například městnavá slabost srdeční nebo některé choroby ledvin, může pouštění žilou přechodně ulevit, ale dlouhodobě žádné zlepšení určitě nepřináší. Jsem přesvědčena, že u naprosté většiny pacientů, kteří říkají, že jsou vyléčeni, jde o tzv. placebo efekt, tedy: věř a víra tvá tě uzdraví.”
NA VLASTNÍ KŮŽI
Slunce rozpaluje dvorek za dillískou mešitou. Doktor Gajás snáší polední výheň na rozdíl ode mne se stoickým klidem. Vždyť sluneční svit je důležitou podmínkou pro úspěšnou léčbu. Pociťuji první známky úžehu. Hlava se mi začíná točit. Hákim si povšimne mých potíží.
“Co vy, nechcete se také nechat ošetřit?”
Rázem se vzpamatuji. “Ne, cítím se zcela zdravý.”
“Moje metoda slouží nejenom nemocným,” vysvětluje doktor Gajás. “Třebaže vaše auto jezdí naprosto spolehlivě, měl byste každých půl roku zajet do servisu, kde vám zkontrolují olej, brzdy a další maličkosti. S lidským tělem je to úplně stejné…” Ctihodný hákim se ke mně zkoumavě pootočí. Stačí ale chvilka nepozornosti a hle… I mistr tesař se někdy utne! Z rozevřené rány pobledlého pacienta prýští krev jako z prasklé zahradní hadice. V pravidelných intervalech, znovu a znovu.
Tepna!
“Pání láó, přines vodu,” nevzrušeně osloví hákim svého pomocníka.
Hlava se mi točí, svět se začíná utápět v mlze. Nevím, zdali je to ze sluníčka, nebo z té podívané. To teď ale není důležité. Hlavou mi projede varovný signál. Jenom se tu nesložit… Metoda doktora Gajáse určitě zabírá i na mdloby! Rychle se loučím a bez dalšího otálení pospíchám do bezpečí.
