O klonování nás občas informují titulky na stránkách časopisů. Převážně však jen jako o skvělé senzaci: Klonování – naděje i hrozba. Zaplaví svět monstra? Klonované děti již v roce 2002! Chtějí naklonovat Hitlera! Již ze samotných názvů vyplývá strach z neznáma. Strach z lidí v bílých pláštích zavřených ve sterilních laboratořích, kteří nad námi mají jakousi moc, kteří se, zaslepení, v dobré víře a „ve jménu vědy“, nepozastavují nad základními principy etiky a přirozenosti a ignorují přírodní zákony. Lidí placených ze soukromých peněz, které podléhají tvrdým zákonům trhu. Jak daleko či blízko jsme od prvního klonovaného lidského jedince?
První naklonované lidské embryo?
Nedávno proběhla v našem tisku zpráva o tom, že tým jihokorejských lékařů ze soulské univerzity vedený Lee Po Yonem naklonoval embryo přenosem jádra ze somatické buňky dospělé ženy. O podobných „úspěších“ klonování se také již psalo v souvislosti s mezinárodním týmem v čele s italským lékařem Severinemo Antinorim, firmou Clonaid vedenou bývalou biochemičkou Brigitte Boisselierovou a americkou společností Advanced Cell Technology Inc., která v roce 1999 „vyrobila první klon lidského zárodku a nyní poprvé naklonovala lidské embryo pro léčebné účely a získala z něj buňky, z nichž lze vypěstovat libovolný druh lidské tkáně“. Pro tato tvrzení však neexistuje zatím přesvědčivá dokumentace, která by je potvrdila. Někteří biologové se domnívají, že počátek života jednotlivce začíná momentem reaktivace embryonálního genomu. To je okamžik, kdy je v jádrech blastomer spuštěna syntéza RNA. Podle dostupných informací se však tuto fázi ještě nikomu nepodařilo úspěšně překročit. Do jaké míry jsou tedy informace o „úspěchu“ relevantní, těžko posoudit. Dosavadní výsledky zjištěné na zvířatech tomu moc nenapovídají.
O co jde v klonování?
Klonováním se rozumí tvorba geneticky totožných jedinců. Tyto jedince-klony lze získat několika způsoby, z nichž některé se odehrávají zcela přirozeně v přírodě. Savčí zárodek má schopnost se za určitých podmínek samovolně rozdělit na několik částí, z kterých se pak následně může vyvinout samostatný jedinec. Tak vznikají geneticky zcela totožná jednovaječná dvojčata, jež z biologického hlediska představují klony. Zárodek pásovce jihoamerického se může dokonce během procesu zvaného polyembryonie rozdělit na dvanáct částí, ze kterých se pak mohou narodit jednovaječná dvanácterčata.
Tento přirozený proces byl v laboratorních podmínkách napodoben již koncem sedmdesátých let. Pod mikroskopem se rozdělily časné zárodky laboratorních a hospodářských zvířat na dvě části, ze kterých se po přenosu rozděleného embrya náhradní matce narodí identická dvojčata. Slibovalo to možnost namnožit embrya plemenných zvířat s vynikající užitkovostí. Ale nakonec tato metoda narazila na jedno významné omezení. Zárodek uměle rozdělený na více částí ztrácel životaschopnost.
Klonování je ale většinou spojováno s tvorbou geneticky totožných jedinců metodou přenosu jader. Znamená to, že jádro somatické buňky je vneseno do cytoplazmy vajíčka zbavené jaderné dědičné informace. Cílem je naklonovat lidské embryo a získat z něj kmenové buňky, vhodné pro léčbu závažných onemocnění. V praxi to znamená zajistit od ženy dárkyně lidské vajíčko, odstranit z něj jádro s mateřskou dědičnou informací a nahradit je jádrem získaným z tělesné buňky nemocného člověka, který má být léčen. Tím by vzniklo nové, uměle vytvořené lidské embryo, které by bylo teoreticky schopné dalšího vývoje v nového člověka. Toto embryo by se však v jeho časné fázi vývoje rozebralo na jednotlivé buňky, ze kterých by bylo možné složitými způsoby ve vhodném prostředí vypěstovat vhodné tkáně pro léčbu dárce jádra.
Otázky bez odpovědí
Samotné klonování však s sebou přináší mnoho otázek, které by se nutně měly ještě před pěstováním náhradních dílů až po „stvoření“ klonovaného jedince s nedefinovanými právy řešit. Kdo a za jakou cenu bude muset poskytovat lidská vajíčka? Má jedinec v embryonálním stavu již svoji osobnost? Dojde k vytvoření potenciálních životů? Co se bude dít s novými jedinci, vzcházejícími ze stále nových a nových pokusů? Budou mít práva a osobní důstojnost? Jaká budou mít práva? Kdo si bude moci dovolit tkáně a orgány z „terapeutického“ klonování? Kdo bude vlastníkem patentu a bude mít kontrolu nad celým výzkumem?
Výsledky výzkumu mohou být velice mocným nástrojem. Kdo bude tedy zárukou, že cílem klonování nebude třeba armáda necitelná vůči bolesti, s naprostou poslušností a řízenou agresivitou? Možností zneužití se naskýtá celá řada. A je tu ještě jedna hrozba. Hrozba s názvem mutace. Možnost, že vše se vymkne lidem z rukou, možnost nezadržitelné a nevratné řetězové reakce.Čekání na Dr. Frankensteina
Nemyslím si, že by se komukoliv podařilo pokusy s klonováním zastavit. Pokud si člověk něco umane, stejně to nakonec vždycky udělá. Navíc ruku v ruce s lidskou touhou po poznání za každou cenu jde touha po penězích a moci, slávě, uznání, prvenství a titulech. V USA sice kongres klonování zakázal, ale soukromého sektoru se tento zákaz netýká. Týká se to tedy jen státních ústavů či ústavů financovaných z daní. Klonování v zemích Evropy zakazuje dodatek k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny nazvaný O zákazu klonování lidských bytostí, který vyhlásila Rada Evropy a vstoupil v platnost 1. 3. 2001. Ze státních peněz se pokusy s klonováním tedy provádět nesmějí. Stát přijal zodpovědnost za možné důsledky a zodpovědnost je nyní v rukou soukromých investorů, na půdě, kde neplatí či jsou ignorovány všechny zákazy a kde se vložené investice musí časem mnohokrát vrátit. Tak zní zákon trhu. A právě toto je oblast, která v budoucnu slibuje obrovské možnosti a zisky. Vše se tedy děje nekontrolovatelně na území mimo zákon, s nejasnými cíli a záměry. Takže skutečnou pravdu nevíme, ale možná již brzy bude doktor Frankenstein se svým týmem pomocníků znám.
