„Takového do té doby na Rusi nebylo“ – tak popisuje letopisec šestnáctého století originální a ve své době nejvyšší ruský chrám v Kolomenském. Na strmém návrší nad řekou Moskvou stojí dodnes. Tady, na křižovatce důležitých vodních a pěších cest k hlavnímu městu, mívali vládci moskevské Rusi své letní sídlo, tady kdysi stál dřevěný carský palác udivující vyslance cizích zemí krásou a právě tady strávil své dětství Petr I. Dnes vás sice z centra Moskvy dopraví do Kolomenského obyčejné metro, ale když kráčíte rozlehlým parkem kolem dubů starých stejně jako město v údolí pod nimi, když minete dřevěný srub, ze kterého Petr Veliký řídil boje se Švédy, a když se pak před vámi zjeví dlouhá špice chrámu, která jako by se snažila dotknout nebes, dýchne na vás mimovolně duch starého Ruska a jeho slávy.
Zatímco dříve bylo Kolomenské oblíbeným letním sídlem prvních carů, dnes je nejoblíbenějším místem odpočinku Moskvanů, unavených ruchem velkoměsta. Rozlehlý park obklopující památky samoděržaví, který místy přechází do ovocného sadu a místy do neprostupného divokého lesa, je po celý den plný maminek s ratolestmi, sportovců a cvičících důchodců. Ale potkáte tady i malíře, kteří stranou hluku rozestavili svá plátna, nebo léčitele, kteří se sem z celé Moskvy sjíždějí ke kolomenským pramenům s údajně posvátnou a léčivou vodou. V Kolomenském je prostě rušno i dnes, i když zcela jinak než před staletími, kdy tudy kráčely dějiny rodícího se ruského impéria.
Centrem Kolomenského je chrám Nanebevzetí Krista. Monumentální, šedesát dva metrů vysoká stavba, jejíž každý detail jako by návštěvníka vyzýval k pohledu do nebe, započala v ruském stavitelství zcela novou epochu, a proto nesmí chybět v žádné učebnici ruské architektury.
TŘI DNY A NOCI OSLAV
Chrám měl dát postavit v roce 1530 kníže Vasilij III. na počest dlouho očekávaného narození syna a budoucího cara Ivana IV. Hrozného. Ukončení stavby v roce 1532 bylo údajně jednou z nejvýznamnějších událostí jeho vlády, podle letopisců trval slavnostní obřad posvěcení chrámu tři dny a tři noci a účastnil se ho samotný kníže i sám moskevský metropolita.
Tehdejší letopisec vychvalující kolomenský chrám si ani v nejmenším nevymýšlel. Stavba se nepodobala ničemu, co bylo na Rusi do té doby postaveno. Neznámý geniální tvůrce totiž nepostavil pouhý církevní svatostánek, ale spíše mohutný pomník oslavující politický a kulturní rozmach moskevské Rusi v 16. století. Při rozvržení chrámu se zcela vzdal tehdy tradičních prostředků byzantské chrámové architektury, vycházející z křížového půdorysu budovy zakončené kopulemi, a spíše čerpal z forem ruských dřevěných staveb typických pro ruskou severskou církevní architekturu. Vzniklo tak dílo, které vůbec neladilo s konzervativními představami ruské církve, ale zato naplňovalo potřeby vládnoucí světské moci zhmotnit své ambice do nevídaných staveb. Některé detaily výzdoby chrámu mají dokonce italský charakter, a protože se do té doby v ruské architektuře neobjevily, nasvědčují tomu, že se na stavbě podílel i někdo z Italů.
Kolomenský chrám je převratný především tím, jak řeší střechu zvláštní „stanovou“ konstrukcí a tím dosahuje nebeských výšek. Stanové střechy se do té doby vyskytovaly zřejmě pouze na dřevěných baštách městských opevnění a na dřevěných pravoslavných chrámech rozesetých po ruském severu, kde se používaly od dávných dob. Že byla tato konstrukce najednou použita i v „kamenném“ stavitelství, předpokládalo nejen kus odvahy, ale stavitel musel vyřešit i mnoho technických problémů. Chrám Nanebevzetí byl první kamennou stavbou na Rusi s takovou střechou a odborníci se shodují, že i nejobdivuhodnější. Ostatně dokladem světového významu je zařazení této památky na seznam UNESCO v roce 1994.
PROTI PRAVIDLŮM APOŠTOLŮ?
Stanové střechy se pak po premiéře v Kolomenském začaly na Rusi hojně využívat. V polovině 17. století je ale patriarcha Nikon, strůjce církevních reforem, které měly odstranit nánosy nepravé víry v ruském pravoslaví a napojit víru přímo na byzantské zdroje, zakázal. „Chrám boží je nutno stavěti podle pravidel svatých apoštolů a otců, aby byl s pěti kopulemi, a ne ve tvaru stanu,“ hlásala tehdy ortodoxní církev. Stanové střechy ale zcela nezmizely ani poté, později se používaly hlavně při stavbě zvonic.
Vlastní chrám Nanebevzetí se skládá ze čtyř částí: z podnože, z mohutného tubusu s vystupujícími částmi, z osmihranného nástavce a ze stanové střechy. Přitom všechny prvky umocňují úctyhodnou výšku chrámu. Proto také například byly běžné horizontální římsy nahrazeny štíty s lomenými oblouky.
Stavitelé navíc prokázali i hluboký vztah ke krajině. Chrám opásávají zastřešené galerie se schodišti a vchody rozkládajícími se do různých směrů, a kde se hmota chrámu dotýká země, jsou harmonicky zapojeny do okolní členité krajiny. Vytvářejí dojem, že je mohutná stavba přímo vrostlá do země, podobně jako jsou do země pevně zapuštěny silnými kořeny okolní staleté duby.
Stěny místy dosahují tloušťky až dvou metrů, přesto stavba působí lehce. Dvacetiosmimetrová špice stanu je zaplavena potoky světla z oken ve stěnách, což jí dodává na lehkosti a chrámu na prostornosti. Přitom vnitřní prostory nejsou velké, protože chrám byl určen pouze pro cara a jeho nejbližší. Na východní straně chrámu se proto nachází carský trůn z bílého kamene.
Nejen vzhled chrámu, ale i vynikající akustika určitě působily na cara a jeho družinu silným dojmem. S chrámem je spojeno i zázračné zjevení Mocné Bohorodičky, ke kterému údajně došlo 2. března 1917, tedy právě v den, kdy poslední ruský samovládce Mikuláš II. podepsal svou abdikaci.
Stanová střecha chrámu je ozdobená vynikajícím mjačkovským vápencem, který se pro výstavbu všech paláců v „Moskvě bělokamenné“ těžil u vesnice Mjačkovo, asi patnáct kilometrů po proudu řeky Moskvy. Vápencové kostky vytvářejí na střeše jakousi nepravidelnou síť, která jako by svazovala celou střechu a současně podtrhovala její výšku. „Nic v životě na mě neudělalo takový dojem jako pomník staroruského stavitelství v Kolomenském,“ psal svému příteli francouzský skladatel Hector Berlioz. „Tady se přede mnou objevila krása ve své úplnosti… a dlouho jsem stál ohromen.“
PALÁC TISÍCE TRÁMŮ
Chrám není jediným divem v Kolomenském. V roce 1666 dal car Alexej Michajlovič příkaz začít zde se stavbou nového carského paláce. A už na podzim toho roku se začalo v hlubokých lesích na řekách Oka, Ugra a Žizdra hledat vhodné dřevo. Bylo potřeba shromáždit ohromné množství materiálu, letopisci se zmiňují o šesti a půl tisících klád a pěti tisících desek. Vlastní stavba začala v roce 1667, zúčastnili se jí tehdy nejlepší tesaři a řezbáři z celého Ruska, řezbářské práce vedl Klim Michajlovič a stařec Arsenjevov z Běloruska. Stavbu řídil tesař Semion Petrov a výsledkem byl složitý komplex velkých a malých budov seskupených a spojených chodbami podle účelu, kterému měly sloužit. Palác byl dokončen v roce 1681 a měl dvě stě sedmdesát místností a tři tisíce oken.
Hlavní část tvořily samozřejmě komnaty cara a po nich následovaly místnosti určené pro careviče a carevnu. Zbytek byly budovy hospodářského zázemí paláce a vše bylo organizováno do dvorů a dvorečků.
Společně s chrámy a s dalšími stavbami carského sídla tvořil dřevěný palác v Kolomenském jeden z nejnádhernějších stavebních komplexů 17. století v Rusku. I když nebývalo zvykem přijímat zahraniční posly mimo Moskvu, nádhera paláce k tomu přímo vybízela. Podle dobových zpráv stávaly stany poslů pod návrším za řekou Moskvou a ve stanovený čas se pestrý slavnostní průvod zahraniční delegace vydával přes most vzhůru k carovi do paláce.
Tajemství zahaluje v Kolomenském nejen rozsáhlou knihovnu Ivana Hrozného, která se podle některých indicií mohla nacházet právě tady, ale i osobu hodinářského mistra Petra Vysockého. Ten podle letopisců kromě hodin údajně sestrojil i figury čtyř lvů oblečených do beránčích kožešin. Ti hlídali před vraty vedoucími k dřevěnému carskému paláci, otvírali tlamy, kouleli očima a hrozivě řvali na přicházející návštěvníky. Podrobnější informace o této technické zajímavosti se nezachovaly, stejně jako o dalším vynálezu tohoto mistra hodináře – čerpadle, které přivádělo vodu do nádrže umístěné ve vysoké vodárenské věži a zajišťovalo potřeby paláce. Na jakém principu toto středověké čerpadlo fungovalo, není známo, a tak ve vodní věži můžeme dnes obdivovat pouze prázdný kamenný bazén.
Svá dětská léta v paláci prožil i nejznámější z ruských carů Petr Veliký. Měl k paláci citový vztah, a když dřevěná stavba začala věkem chátrat, přikázal její základy zrekonstruovat. Když se ale carové přestěhovali z Moskvy do Petrohradu, stala se z Kolomenského obyčejná hospodářská osada a chátrání pokračovalo. Poškozený dřevěný palác byl na příkaz carevny Kateřiny II. v roce 1768 rozebrán. Zachoval se z něj pouze dřevěný model.ZKUSTE I POSNÍDAT
V Kolomenském je dodnes co obdivovat a jedna návštěva na prohlídku všech pamětihodností zdaleka nestačí. Je tu spousta dalších architektonických památek, ale stejným zážitkem může být snídaně v trávě, tak prostá, jakou byla kdysi v době ruských samovládců a jak ji Rusové milují dodnes. A třeba právě v trávě před domkem Petra I., který sem byl přivezen z ústí Severní Dviny. Domek využíval tento car reformátor během výstavby novodvinské pevnosti, která měla ochraňovat území vydobyté nad Švédy. Při pojídání pirohů můžeme přemýšlet o tom, jak se dvoumetrový car protáhl malými dveřmi domku z borovicových trámů, nebo o tom, jak daleko od Evropy, stranou tehdejší civilizace, uprostřed bažin a na březích řek vznikala díla, která dodnes vzbuzují obdiv odborníků i běžných návštěvníků.červen 2005
