Korkový dub, ze kterého se surovina zvaná korek získává a zpracovává, roste už více než 60 milionů let především v teplých oblastech Středomoří: na jihu Španělska, v severní části Maroka, ale hlavně na jihu a jihozápadě Portugalska. Lidé používají korek už dlouhá tisíciletí a první zmínky o něm se objevují již ve starém Egyptě, kde se tehdy korek používal především jako uzávěr do amfor na různé tekutiny a oleje.
KOREK A FILOZOFOVÉ
Ve starém Řecku se ho používalo i jako plováků na rybářských sítích, zátek nádob na víno a olivový olej, ale vyráběly se z něj i sandály. Rybáři také používali korek jako materiál pro záchranné vesty. Řecký filozof Theofrastos, který žil ve 4.-3. století př. Kr., objevil, že když byla z korkového dubu poprvé sloupnuta jeho panenská kůra, vyrostla na jejím místě kůra nová, která byla kvalitnější než kůra původní. Později se z korku vyráběly také včelí úly a korek byl pro svou nepropustnost používán i jako střešní krytina. Řecký lékař Dioscorides, žijící ve 2. st. n. l., doporučoval korek pro lékařské účely a na jednom z receptů radí rozetírat zuhelnatělý korek na olysalá místa hlavy. Po jeho aplikaci prý rostou hustější a tmavší vlasy.
Roku 1680 pozoroval francouzský mnich a univerzitní úředník Dom Pierre Pérignon z Abbey z Hauillers, poblíž Épernay, kraje proslulého šampaňským vínem, že zátky vyrobené ze dřeva a obalené konopím namočeným v olivovém oleji často vybuchují z kontejnerů, ve kterých zrálo šumivé víno. Dom Pierre Pérignon přišel s nápadem použít jako uzávěr korek a sám byl velice překvapen příznivým výsledkem. Zátky z korku se pak začaly používat ve stále větší míře. Napomohla tomu i stále se rozšiřující výroba skleněných láhví a tím rostoucí poptávka po tomto univerzálním materiálu.
ODUMŘELÁ KŮRA
Korek má tu výhodu, že jeho nepropustnost vůči tekutinám se nezmenšuje s přibývajícím stářím, a tak může být používán k dozrávání vína po dlouhé desítky let. Další výhodou je, že korek nehnije. Ze starých amfor potopených po staletí na dně moře byly odebrány vzorky korku, na kterých nebyl zaznamenán ani ten nejmenší náznak hniloby.
Korková kůra je vlastně odumřelá tkáň stromu, v jejíž buňkách je zachycen vzduch, a tím získává své specifické vlastnosti. Korek je extrémně lehký, protože každý jeho krychlový centimetr obsahuje asi 40 milionů buněk naplněných vzduchem. Tím se také vysvětluje jeho vynikající pružnost a ohebnost. Korek se neopotřebovává, je stálý ve své velikosti, je elastický a má nízkou teplotní i akustickou vodivost. Nejdůležitější ale je, že korek nezanechává téměř žádný odpad, roste prakticky bez přispění člověka, a je tudíž jedním z nejekologičtějších materiálů.
ZPRACOVÁNÍ
Portugalsko má 670 000 hektarů korkových lesů, což je 30 % světového množství, ale zpracovává více než polovinu světové produkce. Jen portugalská firma AMORIM, která byla založena roku 1922, se sama podílí asi 20 % na světové výrobě.
Korek se nyní používá v širokém spektru výrobků od zátek, ucpávek, těsnících podložek, plováků, koberců, podlahových krytin, obkladů zdí, stropních desek, lešticích bloků a podrážek obuvi až po různé umělecké a řemeslnické předměty.
Kůra z korkových dubů se poprvé odebírá po pětadvaceti letech. Stromu to prospívá, nepoškodí se a každé další odebrání v průměru po devíti letech zlepšuje kvalitu kůry.
 Kůra se po svozu skladuje na otevřených prostranstvích. |
Potom se korek navozí na otevřená skladiště, kde se nechává přírodně dozrát ještě předtím, než je průmyslově zpracován. Jedním z nejdůležitějších kroků je jeho speciální mytí, při kterém se zdůrazní jeho charakteristické vlastnosti. Když je mytí skončeno, je korek sušen sterilovaným vzduchem. Korek, který se dostane do styku s vínem, projde ještě dalším potravinářským zpracováním.
NEJZNÁMĚJŠÍ VÝROBEK
Výroba korkových zátek je úplná věda a vyrábí se jich několik druhů.
Mezi nejvíce žádané patří “Přírodní vinné zátky”, u nichž se oceňuje to, že jsou vyrobeny ze 100% čistého korku, a do styku s vínem se tak nedostane ani ten nejjemnější zápach jakýchkoliv přísad. Kvalita je v tomto případě to nejdůležitější.
Jiným druhem jsou zátky “Belcork”. Lepidlo, které je použito při jejich zpracování, dodává těmto zátkám vysokou přilnavost a tím zlepšenou těsnící schopnost.
Dalším zajímavým druhem zátky je “Bar Top”, která má čepičku vyrobenou z plastiku a která svým vroubkovaným povrchem umožňuje rychlé a snadné otevírání a opětné uzavírání láhví.
Vrcholem zátkovacího umění i kvality jsou ovšem zátky, které slouží k uzavírání šampaňských vín. Ty nesou označení “Spark” anebo “Twin Top” a jsou používány na různé druhy šumivých vín.
Dalším důležitým artiklem pro zpracování korku jsou podlahové krytiny. Jejich obliba neustále vzrůstá a jejich výroba zaujímá významné místo ve světovém zpracování korku. Podlahy existují ve dvou základních variantách. Jako “celoplošné lepené” podlahy, kde jsou desky nebo dlaždice přilepené k podkladu, anebo tzv. “plovoucí” podlahy, kde se prkna lepí pouze mezi sebou, a nikoliv k podkladu. Korkové podlahy se dají velice snadno instalovat a není k tomu potřeba žádných speciálních nástrojů. Navíc se vyrábějí i ve vzorovaných kolekcích a nabízejí nekonečné množství estetických řešení. Korkové podlahy mají tu výhodu, že absorbují tlaky a účinně snižují hlučnost prostředí. Jejich hedvábný antistatický povrch znamená, že se špína odstraňuje rychleji a podlaha nepřitahuje prach. Alergici mohou lépe dýchat a lidé trpící bolestmi zad mají příjemnější život.
CESTU REPORTÉRA ZAJISTILA FIRMA BANIMPEX.
KORKOVÝ AUTOMOBIL
 korkový automobil |
O tom, že je korek oblíbeným materiálem i pro umělce, svědčí tento poněkud netradiční automobil. Jan D. Elftmann jej vytvořil pro sanfranciskou galerii Somar z 10 000 vinných zátek z minnesotských restaurací. Zátky byly sbírány 13 let a samotná práce výtvarníkovi trvala téměř rok.
