KORSIKA – OSTROV KRÁSY

Na Korsiku se dostanete buď letadlem, nebo trajektem z některého z italských nebo francouzských přístavů. Cenově nejvýhodnější trajekt společnosti Corsica Marittima jezdí z italského Livorna (z Čech vzdáleného něco přes 1000 km) do korsického přístavu Bastia. Rychlostí 37 uzlů (70 km/h) vás superrychlý trajekt dopraví na Korsiku za pouhou hodinu a půl! Řekněte sami, zda představa ­ ocitnout se během pár hodin z deštivého a usmoleného dne v exotickém ráji ­ není lákavá? Pro turisty bez vozu dodávám, že místní půjčovny automobilů patří mezi nejlacinější v Evropě. Při půjčování vybírejte raději vůz s velkým “rejdem”, posilovačem řízení a hlavně dobrými brzdami. I když většina vraků ve stržích podél horských cest je naaranžována pojišťovnami, čert nikdy nespí… Pokud budete přijíždět po moři, už zdálky vás omámí směsice exotických vůní. Traduje se, že sám velký Korsičan Napoleon Bonaparte prohlašoval, že by svůj ostrov poznal po vůni dříve, než by jej spatřil na vlastní oči. Jakmile projedete alespoň část hornatého vnitrozemí a na vlastní kůži okusíte pláže s jemným pískem nebo s různobarevnými oblázky, podmaní si vás Korsika jednou pro vždy. OSTROV VŮNÍ A BAREV Na ploše necelých devíti tisíc kilometrů čtverečních se nachází tolik různých druhů krajiny, vegetace a zvířat jako málokde jinde. Z celého spektra barev si každý najde tu svou. Bíle zasněžené vrcholky hor přecházejí do šedi žulových mas. O něco níže již jeden odstín zelené vegetace střídá druhý. Tyrkysové moře kontrastuje na západě se sytě rudými žulovými a na jihu se sluncem vybělenými vápencovými skalami. Příjemným osvěžením jsou, obzvláště na jaře, pestrobarevné kvítky rozkvetlých citrusovníků, bodláků, opuncií, lilií, orchidejí a hlavně aromatické macchie ­ nepoddajné a neprostupné, až tři metry vysoké houštiny tvořené převážně stále zelenými křovinami (vavřín, vřesovec, myrta, tymián, jalovec). POHOŘÍ V MOŘI S průměrnou nadmořskou výškou 568 m n. m. je Korsika bezkonkurenčně nejhornatějším ostrovem Středozemního moře. Od severu k jihu se vnitrozemím táhne horský masiv rozdělující pevninu na dvě geologicky odlišné části. Starší ­ západní s ostrými skalnatými vrcholy a nedostupnými průsmyky a mladší ­ východní s podstatně mírnější krajinou. Přes padesát vrcholů překračuje hranici dvou tisíc metrů, nejvyšší Monte Cinto dosahuje 2706 m n. m. V případě, že vás neláká užívat si pouze krásy moře nebo turistických památek, vydejte se na výlet do hor. Část Korsiky je protkána sítí dobře značených turistických cest. Perličkou pro zkušené a fyzicky dobře vybavené turisty je cesta GR 20 v délce 173 kilometrů probíhající po hlavním masivu přírodním parkem. NÁRODNÍ POVAHA Ať už ostrov projedete v jakémkoli směru poznáte, že jedno mají Korsičané společné. Jsou vždy vstřícní k hostům, zároveň však i svým způsobem velmi uzavření a citliví na sebemenší náznaky bezpráví. Není se čemu divit, když si uvědomíme, že Korsika byla dějištěm krvavých bojů proti tyranům všeho druhu. Sami Korsičané jsou potomky fénických, etruských, řeckých, římských, španělských, maurských, italských a francouzských dobyvatelů. VENDETTA Zvláštní smysl pro čest a spravedlnost se odrazil v další korsické zvláštnosti ­ krevní mstě, tzv. vendetta. V posledních letech téměř pětisetleté vlády Janova nad Korsikou neměli Korsičané téměř žádnou možnost prosadit své zájmy. Janov měl na vše monopol. Stavěl mosty a kostely, zabezpečoval hranice, rozšiřoval města, ale nepostaral se o žádné školy pro Korsičany. Kdo chtěl něčeho dosáhnout, musel odejít do ciziny. Nakonec i právo bylo jen za peníze. Tak začali Korsičané soudit podle svého, což vytvářelo nové řetězové tragédie. Mezi lety 1683­1715 stála vendetta životy 30 000 lidí. VELKÝ KORSIČAN Je paradoxem, že v době boje za nezávislost proti Francii roku 1769 se narodil Napoleon Bonaparte. Právě jeho přičiněním byla o pětadvacet let později Korsika definitivně přičleněna k Francii po ozbrojeném zásahu proti Angličanům po dva roky okupujícím ostrov. Následné pokusy o samostatnost dokázal velký Korsičan tvrdě a na dlouho potlačovat. LÉTA POVÁLEČNÁ Poslední velkou pohromou pro Korsičany byly obě světové války. Počet obyvatel se rapidně snížil a už nikdy nedosáhl předválečného stavu. (Dnes zde žije kolem 250 000 obyvatel.) Následovala nová emigrační vlna, tradiční produkty (víno, olivový olej, obilí) se začaly dovážet levněji z Afriky. Korsické úřady v této situaci nabídly na prodej parcely na východním pobřeží ostrova. Nabídku využili francouzští “kolonizátoři” vracející se z Tunisu, Maroka a Alžíru. První byli ještě vítáni. S podporou Francie začli pěstovat hlavně víno. Svými zkušenostmi a dravostí nabourali zdejší obyčeje. To se nelíbilo starousedlíkům, kteří žádnou podporu nedostávali. I tam jsou zřejmě prameny i dnešní nenávisti proti “kolonizátorům” a zášťi proti Paříži, která neplnila své sliby pomoci při výstavbě nových silnic, obstarání spojení na kontinent a další. V posledních letech se mnohé změnilo. Korsika má vlastní parlament, korsičtina se vyučuje ve školách, byla založena univerzita. V přepočtu na obyvatele je Korsika nejvíce dotovaným francouzským regionem. Hlavní spory se dnes odehrávají mezi jednotlivými hnutími odporu. Spíše ale jde o ovládnutí peněz vybíraných na základě tzv. revoluční daně a o vzájemnou nenávist rodinných klanů. Celkový počet ozbrojených extremistů se odhaduje na 1500. Nejnovější opatření francouzské vlády vsoupila v platnost v lednu tohoto roku. Na Korsice je zřízena svobodná obchodní zóna navazující na dosavadní daňové úlevy. Dle posledních výzkumů veřejného mínění je naprostá většina Korsičanů proti teroru. KORSIKOU ZA PÁR DNÍ I když je možné celou Korsiku projet autem za pár dní, nedají se jednoznačně vyjmenovat její nejzajímavější místa. Každá část ostrova je něčím jedinečná a každý si může najít to své. Západní pobřeží je obecně považováno za turisticky zajímavější. Zátoka PORTO spolu s mořskou rezervací Scandola je dokonce zařazena do světového přírodního dědictví UNESCO. Korsičané jsou náležitě pyšni na to, že na francouzském území je (po Versailles) jediným takovým územím. Najděte si čas, posaďte se na břeh nebo na skálu nad hladinou moře a zaposlouchejte se do zvuku vlnami převracených oblázků. Dobře si prohlédněte jejich barvy. Červená. Žlutá. Šedivá. Modrá. Zelená. Když budete mít štěstí nebude na pláži nikdo kromě vás. Když budete mít štěstí, uvidíte velrybu. TO JE KORSIKA. AJACCIO ­ 60tisícové hlavní město je doslova prodchnuto památkami na slavného rodáka Napoleona Bonaparta. Pokud budete mít dost jeho rodného domu, pomníků a suvenýrů, navštivte galerii s vynikající sbírkou italského malířství (mj. s Tizianem nebo Veronesem). Jestli si myslíte, že vám ani umění neudělá dobře, nedaleko města ční z moře skupina ostrovů s janovskými věžemi na vrcholcích. Chcete vědět, jak přišly KRVAVÉ OSTROVY ke svému jménu? Počkejte na západ slunce. Poslední perlou ostrova krásy, kterou bych rád zmínil, je BONIFACIO ­ starobylé město s citadelou stojící vysoko na vybělených vápencových skalách nad hlubokým zálivem v nejjižnějším cípu Korsiky. Z místního přístavu se konají pravidelné vyhlídkové plavby podél vápencového mysu a hraničních ostrovů, ležících na dohled od Sardinie. Vlny nemusí být ani příliš veliké abyste výskali nadšením a dlouho měli na co vzpomínat. Korsika zůstává stále ještě ne zcela objevenou a turistickým ruchem neznečištěnou výspou uprostřed uhnané Evropy. Paradoxně za to vděčí i týden co týden se opakujícím agenturním zprávám o nepokojích. Doposud se naštěstí běsnění pod nálepkou nacionalismu nedotklo turistů. Bylo by to pochopitelně i proti zájmům samotných “bojovníků”. Myslím, že vám na Korsice nehrozí o nic větší nebezpečí než všude jinde v “civilizovaném” světě. Pokud překonáte nepříjemný pocit z přítomnosti francouzských ozbrojených hlídek a jednotvárně se opakujících průstřelů dopravních značek, nebudete litovat. KORSIKA STOJÍ ZA TO…