Kostel ďábla a poklad tajuplného faráře

Pyrenejí, asi šedesát kilometrů od Carcassonne. Jinak zde návštěvník na první pohled nepotká nic zvláštního: domy ohlodané zubem času s necelou stovkou převážně starších obyvatel. Jenom dům Villa Bethania, kde se dá také přenocovat, poněkud zvláštní věž jménem tour Magdala a ruiny zámku Hautpoul svědčí o tom, že místo již zažilo lepší časy. Přesto je tady v některých dnech více turistů, než má vesnice obyvatel. Je to historie, která dává místu zřídkavou přitažlivost a dělá je přes všechnu zchátralost zajímavým pro zvědavce, hledače pokladů a ezoterické nadšence. Před více než sto lety se v zapomenuté vesnici Rennes-le-Ch^ateau udály podivuhodné věci, které dodnes nikdo zcela neobjasnil. Mrtví, ďábel, farář, milionový poklad templářů, středověké pergameny a tajemné náhrobní nápisy vytvářejí stále nové a nové dohady a šum. K tomu hned několik tajuplných úmrtí. Fantazie? Vůbec ne – skutečné události. Farář se jmenuje Bérenger Sauni`ere, ďábel hlídá svěcenou vodu u vstupu do neméně tajuplného kostela, který nechal abbé přestavět, když cosi našel a přes noc se stal milionářem. To se odehrálo koncem 19. století. O několik desetiletí později vyšlo najevo, že do případu je zamíchané také Prieuré de Sion – Sionské převorství, tajná organizace, která vyšla z templářského řádu. Má strážit zlato rytířů. Jakási křesťanská mafie jako klub dědiců templářů? V tomto tajném spolku se sídlem ve Francii mají vlivné osobnosti z politiky, ekonomie a kultury vědět o tajných dokumentech a skrytých pokladech a i dnes pečovat o dědictví řádu. A samozřejmě znát také tajemství Rennes- -le-Ch^ateau, spojené jak právě s templáři, řádem rozbitým v roce 1307, se svobodným zednářstvím, rosekruciánstvím, a dokonce i se svatým grálem. A navíc ještě s tajemstvím jedné francouzské dynastie, která před více než tisíci lety vymřela. Není nutné zdůrazňovat, že jde o velmi výbušné krmivo pro nadšence všech směrů. Dodnes se touto problematikou zabývalo více než pět set autorů a ještě před několika lety se zde hrabali v zemi o sto šest dobrodruzi z celého světa. Až jim to starosta vesnice jednoho dne zakázal… Podvod tisíciletí? Je mýtus Rennes-le-Ch^ateau podvodem tisíciletí, anebo je to zauzlený bod osudu? Ale hlavně – oč tu vůbec jde? Poblíž kostela se tady nachází knihkupectví Librairie du Ch^ateau, které založili Sonia Moreu a Alain Féral, autor a vydavatel pozoruhodné kolekce Clef du royaume des morts (Klíč ke království smrti). Oba se chlubí důležitými a vysoce postavenými přáteli. Knihovna je místem tajuplných a ezoterických setkání. Grafik Marcel Captier, stálý host knihkupectví, který si ve vesnici vydělává na živobytí kreslenými historkami (komiksy) o tajemství pokladu z Rennes-le-Ch^ateau, prozradí u aromatických svíček a bylinkového čaje, že pod klenbami hradu byl uchován poklad z 5. století. Ten v roce 1156 nechal templářský velmistr Bertrand de Blanchefort roztavit. Tajemství dlouho chránily mohutné zdi, než poklad začal koncem 19. století hledat farář abbé Sauni`ere. Captier říká: „Od mého dětství slyším, jak zde mluví každý o abbém a jeho pokladu.“ Tajuplný farář Důvodem dlouhotrvající hysterie je tedy farář Bérenger Sauni`ere. Už jeho životní historie je silnou látkou pro fantazii. Sauni`ere převzal zdejší faru v roce 1885 asi z trestu. Bylo mu třiatřicet, pocházel z okolí, byl vzdělaný, ctižádostivý a inteligentní, ale zdálo se, že tady jeho kariéra končí. Jemu to ale očividně nijak zvlášť nevadilo. Ve starém faráři Henrim Boudetovi ze sousedního Rennes-les-Bains našel téměř otcovského rádce a přítele a studoval s ním antické jazyky a poněkud pohnutou historii svého rodného kraje. A měl k tomu důvody: jihofrancouzský Languedoc byl již odedávna tajuplným krajem poznačeným Merovejci, templáři, a katary s tajemným hradem Montségurem, útočištěm „posledních dokonalých“ před brutálním pronásledováním církve. Je zde ale také katolické Lourdes… A vůbec, probíhala zde kdysi hraniční oblast k někdejší musulmanské říši. Mezi biblí a burzovními kurzy O několik let později se Sauni`ere zřejmě dostal ke spoustě peněz: mezi lety 1897 a 1917 utratil sumu v hodnotě dnešních pěti milionů eur, třebaže podle tehdejších tradic měl být farář chudý jako kostelní myš. Sauni`ere navíc spekuloval s ropou a americkými železnicemi. Vzbudilo to dokonce nedůvěru ve Vatikánu, ale kněze nepřiměly k poslušnosti a prozrazení zdroje svého bohatství ani prosby a hrozby z biskupství Carcassonne či dokonce z Říma. A tak po něm už sto let pátrají hledači pokladů – bezúspěšně. Abbé hýřil a nikdo neví, odkud bral peníze. Našel snad, jak mnozí věří, proslulý poklad? Nebo jenom nasliboval velkorysým sponzorům, že je schopen pro ně tuto skrýš najít? Když se Sauni`ere v r. 1885 stal farářem ve zbídačené vesnici Rennes-le- -Ch^ateau, našel svůj kostel v ubohém stavu. Na nutné opravy neměl ani centim a byl přinucen si vypůjčit. Při rekonstrukci narazil v roce 1891 na NĚCO. Jednoho dne našel v rozebraném oltáři malý kotlík se zlatými louisdory, církevní náčiní a nějaké dokumenty, které zde prý skryl v roce 1792, za francouzské revoluce, farář Antoine Bigou krátce před svým útěkem za hranice před gilotinou. Abbé Sauni`ere pak údajně našel v dutém sloupu oltáře ještě další pergameny. Oltář je starší než kostel, pravděpodobně z doby Merovejců, starého královského rodu. Pergamenové spisy Dva původní dokumenty pocházely očividně z ruky Antoina Bigoua a byly z let 1781–82. Dva další pergameny byly testamenty z let 1244 a 1644 a obsahovaly genealogii hrabat z Razes, jejichž původ vede k rodu Merovejců. Sauni`ere rychle pochopil, že se jedná o zašifrované informace, a hledal pomoc. Jeho tehdejší biskup monsignore Felix Ars`ene Billard pro něj měl porozumění a zaplatil knězi dokonce cestu do Paříže, aby tu na Conservatoire v Saint- -Sulpice rozluštil starofrancouzsky psané pergamenové poselství s teology abbém Bieilem a lingvistou Emilem Hoffetem, expertem na tajná společenství. Sauni`ere zakoupil v Paříži reprodukce malířů Tenierse a Poussina a vrátil se zpět domů, kde pokračoval s opravami kostela. Krátce po návratu ale přišla senzace: abbé patrně narazil na poklad a náhle zbohatl. Okamžitě se vyrojily divoké drby, pověsti a spekulace. Sauni`ere jen mlčel a dál jakoby opravoval kostel. Ve skutečnosti prý ale hledal tajnou podzemní chodbu. Tak to alespoň tvrdí a kreslí grafik Marcel Captier. Až do své smrti v roce 1917 vedl abbé bouřlivý život, rozhazoval peníze, nechal okázale renovovat kostel sv. Maří Magdalény a sám si nechal postavit luxusní dům s okrasnou zahradou, kde pořádal oslňující večírky. Ve svém sídle údajně přijímal významné hosty, například bratrance rakouského císaře Johanna Salvatora von Habsburg, francouzského ministra kultury nebo slavnou operní divu Emmu Calvé, snad i jeho milenku. Další stavbu, novogotickou věž s knihovnou, nazval abbé tour Magdala. Také pro místní obyvatele činil abbé dobré skutky: nechal postavit vodovod a silnici. Vše platil z vlastní kapsy. Zdá se, že pohádkové bohatství faráře skutečně pocházelo zčásti z nalezeného pokladu. Odkud ale byly obrovské finanční sumy? Byl alchymistou? Spolčil se s ďáblem? Objevil snad legendární dědictví templářů anebo svatý grál? Tajemství nikdy neprozradil. Nápadné seřazení pergamenŮ Možná je vysvětlení bohatství abbého v pergamenech. Jsou stále zdrojem spekulací a jejich původ není objasněn. Tvrdí se, že dva z nich, z let 1244 a 1644, jsou genealogie – soupisy rodokmenů. Pergameny mladšího data napsal pravděpodobně předchůdce abbého Sauni`era, farář Antoine Bigou, zpovědník a duchovní opatrovník rodiny Blanchefortů. Nu a jeden z Blanchefortů byl ve 12. století velmistrem templářů. Další dva pergameny obsahovaly komplikovaná čísla a znaky. Nezasvěcené jejich překlad mátl spoustou nesrozumitelných informací, ale z faráře udělal přes noc milionáře. Byly o pokladu? Oba dokumenty jsou na první pohled nepřesnou a zapletenou verzí dvou historek z Nového zákona. Seřazení písmen ale vykazuje podivné nápadnosti. Pisatel si asi poněkud pohrál s některými písmeny a postavil je výš než ostatní. Když se výše posazená písmena nově seřadí, vznikne francouzská věta: Tento poklad patří králi Dagobertovi II. a Sionu a to je smrt. Dagobert byl franský panovník, který převzal vládu Vizigótů v jižní Francii. Sion je biblické jméno. Co ale znamená poukázání na „la mort“ – smrt? Je to snad hrozba? Tomu, kdo poklad nalezne? Původní pergamenové spisy Sauni`ere údajně zničil. Koncem šedesátých let minulého století ale Sionské převorství tvrdilo, že je vlastní, a dva zpřístupnilo veřejnosti. Mnozí průzkumníci ale dodnes pochybují, že vůbec někdy nějaké existovaly. Kdyby při jejich objevení nebyli zedníci, dalo by se mluvit o podvodu. Sauni`ere se po jejich nálezu stal milionářem, a tak může obojí skutečně nějak souviset. Pastýři z Arkádie Ve hře jsou také obrazy malířů Tenierse a především Nicolase Poussina a dále takzvaná Zlatá legenda (Legenda aurea), apokryfní text evangelia, velmi rozšířený v křesťanském světě, který sepsal v letech 1263–73 dominikán a pozdější janovský arcibiskup Jacobus de Voragine. V našem případě se jedná o osud Maří Magdalény, která podle této legendy po smrti Ježíše uprchla z Palestiny do Francie, kde význačně ovlivnila duchovní vývoj.  Obraz od Nicolase Poussina Pastýři z Arkádie zobrazuje hrobku v krajině, která je prý totožná s jedním místem nedaleko Rennes-le- -Ch^ateau. Skalní útvar, stejně jako náhrobek poblíž vesnice Arques vypadají shodně jako ty na obraze. Nápis na sarkofágu: ET IN ARCADIA EGO znamená latinsky něco jako „také já v Arkádii“. Když se ale vytvoří z písmen anagram, vznikne následující věta: I TEGO ARCANA DEI – „zmiz odsud, hlídám zde tajemství Páně“. Náhrobek hraběnky  Dále je třeba se zmínit o náhrobku markýzy Marie de Blanchefort, která žila na zámku Hautpoul. Zemřela 17. ledna 1781 ve věku 67 let. Nápis na jejím náhrobku je perfektním anagramem k poselství Poussinova obrazu. Pozorný čtenář objeví písmena různé velikosti, nesprávně dělená slova a něco nehorázného: výraz catin, který neznamená nic jiného než „děvka“. Proč je ale na náhrobku? Obsahuje klíč k rozluštění pergamenů? A také možná informace o dvanácti bednách pokladu, o němž se měla hraběnka svěřit svému zpovědníkovi a který by se měl nacházet někde mezi Rennes- -le-Ch^ateau a Rennes-les-Bains. Nepochopitelné je, že Sauni`ere tento náhrobek zničil, předtím ale udělal opis, který je i dnes k dispozici. Možná chtěl jenom zabránit tomu, aby jeho stopu sledovali nepovolaní. Kostel ďábla, křížová cesta a Sauni`erův pes  Také kostel v Rennes-le-Ch^ateau, přestavěný a zařízený podle plánů faráře Sauni`era, je plný záhad a otázek. Je zasvěcen svaté Maří Magdaléně a pochází z 13. století, z doby, kdy okolí a Okcitánii rabovali ve jménu Krista Simon de Montfort a hrabata ze severu Francie. Byla to doba křižáckých výprav proti katarům. Tehdy bylo Rennes-le-Ch^ateau ještě hezkým městem oblasti Rhedae a významem a velikostí mohlo konkurovat i nedalekému Carcassonne.  O abbého vkusu lze těžko diskutovat. Kdo ale postaví do vchodu kostela ďábla? A který farář by nechal nad portálem domu božího vyrýt větu: TERRIBILIS EST LOCUS ISTE (Tohle místo je hrozné)? Démon podepírá kropenku se svěcenou vodou. Je to Asmodeus, podle kabaly strážce skrytých pokladů. Chtěl snad svéhlavý sluha boží symbolicky naznačit tajný pramen svého bohatství? Podle starých židovských legend byl démon stavitelem kostela v Jeruzalémě. Nad ďáblem jsou čtyři andělé. Pod tím stojí nápis: „Tímhle znakem nad ním zvítězíš.“ Pestré malby v kostele můžou být alegorické narážky na skrytý (materiální anebo spirituální) poklad. Na velkém obraze Ježíše u kázání na hoře lze vlevo dole rozpoznat měšec s penězi. Ukazuje snad na nějaký poklad pod kopcem? A pod kterým? Ačkoliv je kostel zasvěcen Maří Magdaléně, jeho hlavní sochou je Sv. Antonín z Padovy. Byla postavena před náhrobkem posledního merovejského krále Sigiberta IV. (syna Dagoberta II.), zavražděného v Rhedae v roce 750. Další socha – Maří Magdaléna s grálem – má u nohou lebku. Má snad poukazovat na nějaké tajemství anebo symbol pro krále Dagoberta II.? Možná, ale kostel je plný stovek dalších záhad (a možná i dalších objevů). Tak například světlo dopadající přes vitráže oken vytváří na některých, pro křesťanský církevní kalendář důležitých dnech zajímavou ezoterickou hru. Paprsky se dotýkají určitých obrazů či soch v kostele. Náhoda? Možná, ale okna nechal vytvořit farář Sauni`ere. Také křížová cesta v kostele je dosti podivuhodná a liší se od tradičních obrazů. Každé zastavení Krista má své zvláštnosti. Nejzajímavější je ale zastavení desáté, kde vojáci hrají kostky o Ježíšovy věci. Ukazují kombinaci 3, 4, 5, přičemž trojka a čtyřka na jedné kostce nikdy nesousedí. Výklad této ezoteriky je podle Alaina Férala klíčem k jednomu kryptogramu, kde jsou vyjmenována místa ukrytých pokladů a tajemství. Zajímavé dále je, že Sauni`erův pes se jmenoval Pomponet a opička Méla. Nebyl to snad latinský (původem iberský) geograf Pomponius Mela, který umístil zdroj bájného bohatství z hlubin Pyrenejí, citovaného již Hérodotem v roce 420 před Kristem, do míst na jih od Carcassonne? Ještě donedávna ležel abbé pohřben v zemi za zdí malého hřbitova. Vedle něho odpočívá věrná družka Marie Dénarnaud, která jediná znala jeho tajemství. Oba hroby museli zalít betonem, aby je chránili před hledači pokladů. Fantastické projekty Je možné, že poklad, který Sauni`ere objevil, byl merovejského původu. Mohlo se ale jednat také o část korunního pokladu královny Blanche Kastilské z 13. století, přestěhovanou za povstání Pastorellů i s váleční pokladnou do bezpečného Rhedae. Ale Sauni`ere dostával značné sumy také ze současných zdrojů – od šlechtických domů Chambord a Habsburg. Za první světové války plánoval Sauni`ere obehnat Rennes-le-Ch^ateau třímetrovou zdí a celou vesnici zastřešit přes padesát metrů vysokým chrámem na osmi sloupech. Gigantická stavba měla podle rozpočtu architekta Eliase Botha stát přes osm milionů franků ve zlatě! Když nový biskup z Carcassonne Mons. Beausejour abbého zbavil kvůli podivné životní změně církevních funkcí, obrátil se Sauni`ere na papeže a ten v r. 1915 toto rozhodnutí odvolal. Majetná vdova Sauni`ere pokračoval ve svých aktivitách a peníze proudily až do 17. ledna 1917, kdy faráře zasáhl srdeční záchvat (podle některých trpěl cirhózou jater, což by odpovídalo jeho životnímu stylu). Abbé zemřel 22. ledna bez posledního pomazání, protože mu ho kněz odmítl dát. Že by mu Sauni`ere svěřil tak zdrcující tajemství svého bohatství? Ještě před asi deseti lety vzpomínali nejstarší obyvatelé vesnice na podivný rituál při pohřbu abbého – byl posazen do křesla před věží tour Magdala a vesničané si trhali na památku bambulky z purpurového plédu, kterým byl zahalen. Krátce před smrtí ale abbé dostal neznámou návštěvu, a jak se později ukázalo, Marie Dénarnaud, jeho hospodyně a družka, objednala rakev už týden před jeho smrtí. Abbé jí také odkázal veškerý majetek a svá tajemství. Přežila ho o několik desetiletí. Až do konce války v roce 1945 vedla spořádaný život majetné vdovy a nikdo si u ní nezískal tak velkou důvěru, aby mu prozradila tajemství abbého Sauni`era. Ještě krátce před smrtí ale tvrdila: „Lidé zde chodí doslova na zlatě, je ho zde dostatek pro všechny…“ Jenom Noelu Corbuovi, hoteliérovi, který po válce pomohl Marii v potížích, slíbila, že z něj udělá „velmi bohatého a mocného muže“. Ale v lednu 1953 utrpěla mozkovou mrtvici, ztratila řeč a zemřela. Hoteliér strávil následujících patnáct let výzkumem tajemství, investoval značné sumy a v roce 1968 tvrdil v kruhu svých známých, že je blízko cíle. Jenom tři dny poté přišel v mysteriózní dopravní nehodě poblíž Fanjeaux o život. Druhý účastník nehody zůstal dodnes neznámý. Co tedy Sauni`ere našel? V každém případě něco, co rázem a přes noc změnilo jeho život. Řada vysvětlení vychází z hypotézy, že narazil na ukryté bedny s pokladem. Mnozí výzkumníci jsou sice zajedno v tom, že spisy jsou zašifrovanými mapami pokladů, ale dodnes je velmi sporné, kdo poklad ukryl a v čem by měl spočívat. První přicházejí v úvahu Římané. Přivezli snad chrámový poklad z Jeruzaléma do této země oni? Asi ne, protože, jak je vidět na triumfálním oblouku Tita, byl tento dovezen do Říma. Podle jistých interpretů, jak nám také prozradil grafik Marcel Captier, byl pod klenbami hradu Rhedae ukryt poklad z 5. století, doby vizigótského krále Alaricha, který se později dostal do vlastnictví templářů. Bertrand de Blanchefort byl velmistrem řádu v roce 1156 a byl to on, kdo prý povolal německé slévače, aby mu toto zlato ztavili do cihel. Captier již jako dítě hledal poklad. Kdo se zde narodil, byl kojen historkami o pokladu, říká Captier. Merovejci vpadli do Raz`es ze severu a dobyli místní království. Vizigótská princezna Gizelle de Raz`es měla být právě v Rennes-le-Ch^ateau oddána za Dagoberta II. Bohatství Merovejců bylo pověstné. Vkládali mrtvým do hrobů nádherné šperky zdobené klenoty a náramky. To přispívalo k vytváření dalších legend. Nebo se jednalo o pověstmi opředený poklad templářů, kteří ve 12. a 13. století pobývali všude v okolí? Ale je možné, že se vůbec nejedná o nějaké materiální hodnoty. Možná o něco, co by mohlo otřást základy katolické církve? Ale o CO? Legenda o svatém grálu Mnohé z teorií jsou přitažené za vlasy anebo divoké. Přesto si zaslouží bližší pozornost. Některé interpretace mluví o tom, že tady jde o královskou krev (Sang Real). Další dokazují, že se zde poblíž nachází hrob Ježíše. Existují teorie a hypotézy, podle kterých byla Maří Magdaléna manželkou Ježíše a měla s ním děti. Tou nejznámější interpretací tajemství kolem Rennes-le-Ch^ateau je dodnes teorie „svatého rodokmenu“, pocházející od Henryho Lincolna (dokumentarista z BBC) a od historiků Michaela Baigenta a Richarda Leigha. Ti tvrdí, že Ježíš jako člen královského rodu a budoucí kněz-král nezemřel na kříži, nýbrž jeho smrt byla z důvodů zachování královského Davidova rodu jenom fingována. Po „zmrtvýchvstání“ a zachránění budoucího kněze-krále utekli Ježíš s Maří Magdalénou ze Svaté země a nalezli útočiště na jihu Francie. Minimálně by se to dalo tvrdit o jeho manželce – Maří Magdaléně. Zde jsme u již zmíněné Zlaté legendy, podle které měl Joseph z Arimathie v doprovodu Maří Magdalény přistát v Saintes- -Maries-de-la-Mer poblíž města Montpellier a pokračovat na jih do Rhedae. Jižní Galie byla pro Římany oblíbeným místem, kam posílali do vyhnanství nežádoucí osoby. Interpretace Zlaté legendy jsou různé. Jedna mluví o tom, že prý byly pozůstatky Ježíše ukryty v hrobce poblíž Rennes-le-Ch^ateau. Podle jiné přivezla Maří Magdaléna „kalich s krví ukřižovaného Krista“, nebo přesněji: Marie Magdaléna byla těhotná, a nesla tudíž svatou krev ve svém lůnu. Královská krev, Merovejci a dědictví Během 5. století se Ježíšovi potomci měli přiženit do dynastie Merovejců. Tomuto tajemstvím opředenému francouzskému panovnickému rodu byly připisovány magické síly. Církev uzavřela s touto dynastií v roce 496 dohodu, kterou se merovejské pokrevní linii navěky zavázala. Stalo se to snad s plným vědomím pravé totožnosti tohoto rodokmenu? To by třeba vysvětlovalo, proč králi Chlodvikovi (Merovejec) bylo církví nabídnuto postavení císaře Svaté říše římské a proč nebyl králem zvolen, ale pouze jím uznán. Pokud církev sehrála tajnou roli v Dagobertově (zdánlivě poslední potomek rodu Merovejců) smrti a následující zradě merovejského rodu, provinila by se zločinem, který nebylo možné ospravedlnit ani vymazat. Lincoln, Baigent a Leigh ale tvrdí, že Ježíšova pokrevní linie nebo každopádně merovejská pokrevní linie přetrvala. A dodávají: „Pokud je naše hypotéza správná, svatý grál představoval přinejmenším dvě věci současně. Na jedné straně to byl Ježíšův rodokmen a s ním spojená ‚skutečná‘ nebo ‚královská‘ krev, ochraňovaná templáři, které jmenovalo Sionské převorství. Současně však byl svatý grál doslova nádoba, která zachytila a obsahovala Ježíšovu krev. Jinými slovy to bylo Magdalénino lůno – a pokud to rozvedeme dále, samotná Magdaléna. Odtud měl tedy povstat Magdalénin kult, jak jej hlásal středověk a který byl také zaměňován s kultem Panny Marie. Je možné například dokázat, že mnohé slavné černé panny nebo černé madony nebyly v křesťanské době Panny Marie, ale Magdalény, a zobrazují matku a dítě. Podle tohoto myšlení by svatý grál mohl symbolizovat jak rodokmen Ježíšův, tak Magdalénin. Bylo by to bizarní a církev by to velmi ráda utajila: Ježíš Nazaretský ženatý, a dokonce má děti!“ Zlato ze židovského chrámu A co tedy zlato z Jeruzaléma, které měly získat Titovy římské legie? Ke kořisti patřila také menora, zlatý sedmiramenný svícen z chrámu Jahveho, náboženský symbol a do dnešního dne sen hledačů pokladů. V domě Jahveho měly být uschovány i další kultovní předměty židovského náboženství: zlatý stůl a archa úmluvy. O kořisti víme, že je do detailů zobrazena na Titově vítězném oblouku v Římě. Řím pak dobyla vizigótská vojska. Historik Prokopios popisuje, jak dobyvatelé odvezli z Říma hory zlata i židovský inventář. Vůdce Vizigótů Alarich měl skonat v Cosenze v Kalábrii a být pohřben v korytě řeky Busento i s uloupeným zlatem. Tak to alespoň v 6. století tvrdil historik Jordanes. Poklad Alaricha zde hledají od 18. století. Ale klíč k záhadě židovského zlata možná leží někde úplně jinde: vydrancovaný chrámový poklad se měl údajně dostal až do Pyrenejí. Na svém tažení se Vizigóti dostali až na jih Francie do Languedoku, kterému se tehdy říkalo Aquitaine. Tady založili království, jež se udrželo téměř sto let. Nejdražší majetek byl ukryt za mohutným zdivem opevněného města Carcassonne. Ale protože ze severu hrozili Frankové, museli Vizigóti své bohatství a poklady brzy skrýt a rozdělit do různých pevností. Možná i na Rhedae, dnes osamoceně položené místo Rennes-le- -Ch^ateau, jedno z nejmysterióznějších míst Francie. Britský autor Richard Andrews pátral léta přímo v Rennes-le-Ch^ateau a narazil na zajímavé řešení slova „la mort“ na jednom z pergamenů. Podle Cassiniho mapy (první zmapování Francie z 18. století) je to jméno pláně s malým pískovcovým kopcem jenom dva tisíce metrů od Rennes-le-Ch^ateau. Znal Sauni`ere tuto Cassiniho mapu? Ovšem jeruzalémský chrám mohl obsahovat víc než poklad. Ve starověkém judaismu bylo náboženství součástí politiky. Mesiáš měl být kněz-král, jehož pravomoc zahrnovala duchovní i světské oblasti. Je tedy možné, že se v chrámu přechovávaly i oficiální záznamy o izraelském královském rodu – obdoby dnešních rodných listů, oddacích listů a jiných podstatných dokumentů o současných královských a aristokratických rodinách. Pokud byl Ježíš skutečně králem Židů, pak se v chrámu o něm přechovávaly bohaté informace. Takový materiál, pokud vůbec existoval, mohl být zničen, ale také někde schován – třeba v tajných prostorách pod chrámem. Podle Lincolna Ježíšovi potomci jako potomci merovejských panovníků získali kolem roku 1100 vynikající postavení v Evropě a v Palestině. Znali svůj původ a své předky. Je však možné, že vše nedokázali prokázat a potřebovali důkaz. Pokud věděli, že existuje, možná dokonce v prostorách jeruzalémského chrámu, vynaložili určitě veškerou snahu, aby jej nalezli. To by vysvětlovalo roli templářů, kteří podnikli vykopávky pod chrámem, v takzvaných Šalomounových chlévech. Pravděpodobně nalezli, co hledali. Otázkou zůstává, co to bylo. – Něco, co odkazovalo ke svatému grálu? Jakmile se domnělí či skuteční potomci Merovejců usadili na trůně království v Jeruzalémě (12. století) a jejich postavení se upevnilo, mohli prozradit svůj původ. To by i vysvětlovalo, proč se báje o grálu objevily přesně v té době. Král Jeruzaléma by určitě měl přednost před všemi ostatními vladaři Evropy a patriarcha Jeruzaléma by vytlačil i papeže. Jeruzalém by tak nahradil Řím a proměnil se ve skutečné hlavní město křesťanství, a možná mnohem víc než křesťanství. Lincoln i dál formuluje odvážně: „Tajemství Rennes-le-Ch^ateau představuje závažný pokus vlivných lidí vydobýt nazpět postavení merovejské dynastie ve Francii nebo i v celé Evropě a doložit, že zákonitý nárok takové dynastie vyplývá ze skutečnosti, že pochází z Ježíšova rodu.“ A je možné, že existuje tajná organizace, která má tento grál opatrovat a ochraňovat a nositele modré krve chránit, nebo dokonce v extrémní verzi jako kněze-krále opět přivést k moci. Proč se zajímali jak Habsburkové, tak i Rothschildové o nálezy Sauni`era? Podle jistých pramenů nechal již zemřelý baron Rothschild v šedesátých letech minulého století odbagrovat téměř třetinu kopce Savonet a utratil hledáním miliony. O výsledku se nic neví. Možná pohádkový poklad udělal barona ještě bohatším, ale pravděpodobné je i to, že nenašel nic. Templáři – váleční mniši Snad nejpřitažlivějším vysvětlením pro poklad z Rennes-le-Ch^ateau je stále neobjevený poklad templářů. Řád založili v r. 1119 Francouzi Godefroy de Saint-Omer a Hugo de Payens k ochraně poutníků do Svaté země. Ačkoliv rytíři slibovali poslušnost, cudnost a chudobu, chudými nikdy nebyli. Lincoln vidí úlohu templářů v tom, že rytíři byli ve skutečnosti do Svaté země úmyslně vysláni – s výslovným poselstvím, aby něco nalezli nebo získali. Po bitvě u Akkonu (1291), kdy utrpěla křesťanská vojska ve Svaté zemi ničivou porážku, se templáři přestěhovali na Kypr a soustředili se na široce rozvětvené peněžní obchody. V říjnu 1307 se rozhodli Filip VI. Sličný a papež Klement V. získat neuvěřitelné bohatství řádu a Filip nechal obsadit všechny francouzské pevnosti templářů. Jen asi šest set rytířů z dvou tisíc bylo ve Francii zatčeno, zbytek včas utekl za hranice. Padesát čtyři templářů skončilo na hranici a dalších alespoň třicet šest jich zemřelo při výslechu na mučidlech. Kam se poděly poklady templářů? Nalezeny byly jenom malé částky. Přitom rytíř Jean de Ch^alons při mučení vypověděl, že vůz tažený párem koní v oné říjnové noci naložil v sídle rytířů, pařížském Templu, zlato a odvezl je někam… Do zámku Gisors, a pak dále lodí do Anglie? Anebo se část zlata dostala na jih Francie? Jen samé spekulace… Pokud abbé Bérenger Sauni`ere narazil na nějaké tajemství, které mělo i nadále zůstat utajeno, bylo zájemců platit za mlčení víc než dost – třeba římská církev nebo také řád jménem Prieuré de Sion – Sionské převorství. Existence tohoto elitního kroužku je historicky dokumentována. Za dob křižáckých výprav do Svaté země bylo převorství založeno původně jako „Ordre de Mont Sion“ (alespoň podle listiny z roku 1178) a mělo ve změněné organizační formě jako tajná společnost přetrvat až do dnešních dnů. Ale proč bylo abbému Sauni`erovi odmítnuto poslední pomazání? Měl snad Sauni`ere nějaké prostředky, aby mohl činit nátlak na církev, a ta mu to chtěla vrátit? Templáři chtěli, aby bylo něco, co se již v údolí Vallée du Bézu nacházelo, nedostupné pro nepovolané. Proto ono varování: tenhle poklad znamená smrt. Podobné pocity mohl zažít Sauni`ere, když nechal instalovat v kostele postavu Asmodea, hlídače pokladů a tajemství. V mnoha pracích o Rennes-le-Ch^ateau stojí napsáno, jak strašlivě působila na pozorovatele. Ale při bližším pohledu zjistíte, že ďáblík sám vypadá vystrašeně. Strachem rozšířenýma očima civí na podlahu kostela, jako by se tam dole, hluboko pod kopci a údolími Raz`es něčeho obával… Možná dokonce něčeho úplně mimo naše zkušenosti…