V roce 1641 se Irové vzbouřili proti anglické vládě a novým majitelům půdy. Vzbouření krutě potlačil Cromwell, který byl v černých občanských šatech pro obyvatelstvo ztělesněním krutosti a smrti. Lidi z úrodnějších krajů vyhnal západně od řeky Shannon, do chudších krajů.
Když táhl s armádou kamenitou planinou Burren, byl znechucen jejím vzhledem a prý prohlásil: „Děsný kraj. Není tu voda, ve které bych je mohl topit. Není tu strom, na kterém bych je mohl věšet. Není tu zem, do které bych je mohl zahrabat.“ Po skončení této války poklesl počet obyvatel na pět tisíc. V některých částech země se dodnes používá kletba mallacht Chromail – prokletí Cromwellovo. Přitom i Burren má své drsné, ale neopakovatelné kouzlo.
Jakoby na vrcholu kraje stojí uprostřed kamenné pláně dolmen na Poulnabrone. Jeho stáří se odhaduje na 3500 let před Kristem. Pod tmavými mraky plnými deště působí až strašidelně. Mnozí turisté věří v získání nové životní síly tím, že se přitisknou k dolmenu. Já jsem se na něj dívala podezřívavě, má pod ním být pohřbeno asi 25 lidí. Je obrovský a majestátní, ale působí spíše jako vývěva na energii nežli její zdroj. Kolem něj je postaveno množství malých kamenných památníků. I my jsme na ně přidali pár kamínků.
Kilfenora – vesnice, kde je zřícenina kláštera založeného v 7. století. Jsou zde kamenné náhrobky biskupů s jejich vyrytými podobami a tři keltské kříže z 12. století. Byla neděle dopoledne, vesnice ztichlá, pouze z kostela se ozýval zpěv. Hospodský naproti již sundával židle ze stolů, cinkal sklenicemi a chystal se na první nápor po mši. Lidé z okolních vesnic se takto sejdou právě v neděli.
Doolin – malá vesnice u moře poblíž Moherských útesů má dobrý kemp pro turisty, malé letišťátko, ze kterého se při dobrém počasí pořádají lety nad Aranskými ostrovy a jejich pravěkými pevnostmi. Večer u O’Connor’s si můžete dát obrovský talíř navršených spařených škeblí – slávek, politých máslem a vývarem z nich. K tomu dobré pivo, muzikanti, zpěváci a mladí lidé ze všech koutů Evropy. Moherské útesy jsou nejnavštěvovanější útesy západního pobřeží. Pohled do hloubky až 180 metrů k hladině rozbouřeného moře vás dostatečně vyděsí. V těchto místech, na moři i na souši, válčila pirátka Grace O’Malleyová, současnice královny Alžběty I., dcery Jindřicha VIII. a Anny Boleynové. V keltské společnosti měly ženy dobré společenské postavení. Směly vlastnit a dědit majetek a také měly právo na rozvod. Granuaile, jak se říkalo této pirátce, si sama určovala podmínky pro uzavření manželství, a když se jí to hodilo, prohlásila manželskou smlouvu za neplatnou a ponechala si manželovu půdu. u Moherských útesů se v minulém století loučili s vlastí emigranti vyplouvající z Galwayské zátoky za lepším životem do Nového světa – Ameriky, anebo je zde vítali jako již zbohatlé americké občany. Moherskými útesy končí Burren, nejkamenitější z kamenitých.
