Poslední český král Ferdinand V. z habsbursko-lotrinské dynastie abdikoval 2. prosince 1848 v Olomouci ve prospěch svého synovce Františka Josefa I., kterému přenechal i císařský titul. Od tohoto data zůstal český trůn až do rozpadu habsburského soustátí na konci první světové války neobsazen. Vyhlášení republiky pak definitivně uzavřelo více než tisíciletou existenci monarchistického zřízení v českých zemích.
ČEŠTÍ MONARCHISTÉ
Rex Numquam Moritur. – Král nikdy neumírá. Věta, kterou si členové Monarchistického hnutí Čech, Moravy a Slezska říkají prakticky každý den. Více než 80letá existence republiky jim ale “brání” v prosazení jejich požadavků. Tím hlavním je obnova království, zřízení, jež by podle monarchistů v čele s Daliborem Ptákem v budoucnu vyloučilo krize, jimiž musela naše země ve 20. století projít. Jeden z místopředsedů hnutí, které má dnes asi 500 členů a zhruba dva tisíce příznivců, Tomáš Kordač k tomu dodává: “Republika je přežitkem, budoucnost je pouze v monarchii. Monarchii pravicové, konzervativní a co se týče formy – konstituční. Monarchii spravedlivé a antikomunistické.”
HABSBURKOVÉ ZNOVU NA ČESKÝ TRŮN?
Na základě legitimních nároků by podle monarchistů měl na obnovený český trůn usednout Habsburk. Tato idea, která je možná z historického hlediska pochopitelná, je však pro mnoho lidí dodnes těžko přijatelná. Je sice pravda, že současní evropští panovníci vládnou svým zemím pouze v duchu demokratických principů, Češi ale dodnes pociťují hořkost při vzpomínce na některé události z minulosti spojované právě s Habsburky. Současná hlava tohoto rodu, Ota Habsburský, se přesto snaží s historií částečně vyrovnat. Za největší chybu svých předků považuje zejména nevypořádání se s Českým královstvím v rámci monarchie v minulém století, a také nekorunování Františka Josefa I. a Karla VI. za české krále.
Monarchisté tak Habsburky vyzvali, aby se vyslovili, zda trvá jejich zájem o uprázdněný titul českého panovníka, a ti to neodmítli. Sami ale tuto volbu nepovažují za příliš aktuální, a to zejména kvůli nečlenství České republiky v Evropské unii. Proto integraci naší země do “patnáctky” považují v této chvíli za důležitější.
Vedle Habsburků se uvažuje i o jiných šlechtických rodech, které by mohly u nás vládnout. Mezi ně patří především Lobkovicové a Šternberkové, jejichž sídlo na řece Sázavě Český Šternberk je místem, kde rodina přebývá od počátku svého vzniku.
PRAŽSKÝ HRAD
 Ferdinand d’Este s rodinou kolem roku 1908. |
Čeští králové sídlili v minulosti na několika místech, nejčastěji však na Pražském hradě, který je dodnes vnímán jako symbol naší státnosti. A i v případě obnovení království by podle monarchistů nový panovník sídlil právě zde. Korunovace by samozřejmě probíhala v katedrále sv. Víta a korunu by na královu hlavu pokládal opět pražský arcibiskup. V případě královny by symbol jejího titulu byl položen na rameno. Při této příležitosti by byl obnoven i tradiční průvod vedoucí po známé “královské” cestě. A ať už by se králem stal kdokoli, základní podmínkou pro jeho vládnutí v českých zemích je znalost českého jazyka, který v minulosti ovládali i takoví panovníci z habsburského rodu jako Ferdinand I. či Rudolf II.
SVATÝ VÁCLAV
“Svatý Václave, vévodo české země…,” slova druhé nejstarší dochované české písně, která jako jediná zřejmě může nahradit současnou hymnu. Právě ji by monarchisté, věrni svým tradicím, chtěli uzákonit jako novou hymnu Českého království.
K základním symbolům naší státnosti nepochybně patří i korunovační klenoty. Ty jsou dodnes uzavřené pod sedmi zámky. Každý klíč k jednotlivým zámkům vlastní jeden významný státní úředník, a tak je vyloučeno, že by došlo bez vědomí některého z nich k neoprávněné manipulaci s těmito cennostmi. Navíc se říká, že kdo by si přeci chtěl nasadit korunu na hlavu, aniž by byl zvolen za krále, zemřel by. Historie tuto věštbu jen potvrzuje, což dokládá případ říšského protektora Reinharda Heydricha.
TITULY MÍSTO VYZNAMENÁNÍ
Žižkův vojenský řád, Řád Klementa Gottwalda, Řád práce, Řád bílého lva, vyznamenání, jejichž názvy i důvody udílení se měnily podle toho, kdo byl zrovna u moci. Některá z nich by chtěli monarchisté nahradit udílením šlechtických titulů v podobě pobělohorské titulatury. K nim by tedy patřily tituly rytíř a svobodný pán, hrabě a kníže.
Udělování titulů by však nejprve muselo předcházet zrušení dosud platného zákona, který zakazuje užívání šlechtického titulu s přídomkem nebo dodatkem naznačujícím šlechtictví. Monarchisté v této souvislosti zvažují podání podnětu Ústavnímu soudu, zda v tomto případě nedochází k porušení Listiny základních práv a svobod (právo na jméno).
KONSTITUČNÍ MONARCHIE
Nejvhodnější formou státního zřízení by měla být konstituční monarchie, zachovávající všechny principy demokracie. K ní patří i dodržování zákonů a ochrana jednotlivce i jeho majetku. V této souvislosti monarchisté uvažují i o tolik diskutovaném trestu smrti, jehož znovuzavedení podporují. Podle zastánců obnovení království by monarchie principiálně mohla vyřešit i samu podstatu odpovědnosti za spáchaný trestný čin a také by znamenala i dodnes zpochybňovanou nezávislost soudců.
ZEMĚ KORUNY ČESKÉ
Království by měly tvořit – Čechy, Morava a Slezsko, samozřejmě při zachování současných hranic. Určitá nostalgie po kdysi tak mocném a rozlehlém království však mezi monarchisty dodnes existuje. Hranice jednotlivých zemí Evropy ale nezpochybňují. Podle návrhů monarchistů by Morava získala v novém uspořádání opět statut markrabství a Slezsko velkovévodství. Český král by zároveň získal i tyto tituly. Český stát by se tak alespoň zčásti vrátil ke svým historickým tradicím, a i o to se členové Monarchistického hnutí snaží…
