To jsou závěrečná slova příkazu, jímž francouzský král Ludvík XVI. pověřil hraběte Jeana Françoise Galaupa de La Pérouse k cestě po stopách Jamese Cooka s úkolem doplnit poznatky, které přinesly jeho cesty. Zkušený námořník a diplomat vyplul se dvěma loděmi Boussole a Astrolabe 1. srpna 1785 a jeho výpravu lze považovat za počátek oceánografie. Ve výpravě, která měla ryze výzkumný charakter, byla proto řada vědců.
 Hrabě Jean-François Gallaup de La Pérous |
Prvním výzkumným úkolem bylo zjistit, zda existuje jiný průliv než Magalhãesův. La Pérouse obeplul mys Hoorn a pořídil jeho přesné zmapování. Zastavil se na Velikonočních ostrovech, odkud zamířil k ostrovům Sandwichovým (Havajské ostrovy). Objevil nejjižnější Havajské ostrovy, ale podle příkazu krále na nich nevztyčil francouzskou vlajku. Potom plul přímo k pobřeží Aljašky. Zakotvil v zálivu nedaleko dnešní hranice mezi Aljaškou a Kanadou. Odtud plul podél amerického pobřeží až k San Francisku, a jak se ukázalo, dokonale zmapoval západní pobřeží Spojených států.
Když výprava shromáždila dostatek vědeckých poznatků, nastoupila zpáteční cestu. Po přeplutí Tichého oceánu zakotvuje La Pérouse v Macau, které bylo naplánovaným místem setkání s ministrem námořnictví. Rychlá plavba Pacifikem však měla ještě jeden důvod – rozbroje vznikající mezi posádkou a týmem vědců. Vědecké přístroje zabíraly příliš mnoho prostoru, což ještě víc zmenšovalo námořníkům již tak dost stísněné podmínky na odpočinek. La Pérouse byl znechucen a chtěl expedici ukončit a později sestavit novou. Jenomže králův příkaz zněl vrátit se na sever, obeplout pobřeží Číny, potom i Tatarsko (dnešní východní Sibiř), a odtud se vypravit na padesátou rovnoběžku do Petropavlovska.
Začátkem února 1787 tedy obě lodi znovu vypluly. Expedice navštívila Formosu a proplula Cušimským průlivem, oddělujícím Koreu od Japonska, a zastavila na ostrově Yaso (dnešní Hokkaidó). Po nebezpečné plavbě objevil La Pérouse nepohodlný průjezd mezi severním Yasem a jižním cípem Sachalinu, který je dnes nazván jeho jménem. Pak spustil kotvy před velkým ostrovem, o němž se domníval, že je Kamčatkou. Z omylu ho vyvedli místní rybáři, když mu nakreslili obrysy ostrova a východní pobřeží Sibiře. Když La Pérouse zjistil svou chybu, opravil trasu a průlivem, jemuž dal jméno Tatarský, přistál na Kamčatce v Petropavlovsku. Zde se mu dostalo královského přivítání a dozvěděl se, že ho král jmenoval admirálem. V Petropavlovsku nechává La Pérouse vyložit všechny nashromážděné dokumenty a po svém příteli Lessepsovi, dědečkovi muže, jenž nechal prorazit Suezský kanál, je posílá do Francie. Sám se pak podle instrukcí krále vydává k Austrálii ověřit mapu Nového Zélandu pořízenou Cookem.
Po deseti týdnech připlouvá na Samou. Zde je nejprve bouřlivě přivítán, ale potom dochází k nepochopitelné změně. Když se kapitán Astrolabe Fleuriot De Langle naposledy vrátil na pevninu pro vodu, byli všichni muži po vystoupení z člunu povražděni. Divoši vrátili jen tělo De Langla. Ostatní snědli. La Pérouse, pamětliv příkazu krále, pokračoval bez pomsty k Austrálii. Tam obě lodi přistály v zálivu Botany Bay, kde admirál zanechal svůj deník s popisem cesty od Kamčatky. Potom se obě plavidla vypravila k východu a nikdo je už víc nespatřil. Francie vysílá v roce 1791 loď, která má pátrat po zmizelých plavidlech. Velitel d’Entrecasteaux se vrátil do míst, kde byl La Pérouse naposledy viděn, a objevil ostrůvek Vanikoro. Avšak ze strachu před obrovským vřením vody v pobřežním pásmu u ostrova nepřistál. Až v roce 1828 se potvrdilo, že Astrolabe u ostrova skutečně ztroskotala. Podle nalezených dokladů se prokázalo, že v době plavby d’Entrecasteauxa žili ještě na Vanikoru dva muži z posádky Astrolabe a viděli jeho loď na moři. Tajemství konce lodi Boussole bylo odhaleno až v roce 1964, když francouzská expedice zjistila, že zatímco Astrolabe ztroskotala na mělčině, Boussole se potopila do padesátimetrové hloubky. Inventarizace obsahu vraku přinesla nové informace o námořnictví konce 18. století a potvrdilo se, že La Pérouse uměl utrpení snášet, a nečinit příkoří jiným.
