Jako všechny oblasti, kde se setkává cizina s Marokem, je i tato připravena zaútočit na vaši peněženku, jinými slovy marketingová a prodejní strategie je tu perfektně propracovaná, několik desetiletí pilovaná. V přízemí žádného domu tak samozřejmě nechybí obchod s koženým zbožím, kde ihned při vstupu obdržíte smotek máty jako nosní štít před všudypřítomným zápachem.
Připraven je i průvodce, který dokáže v několika jazycích popsat celý proces zpracování kůže a zodpovědět případné dotazy. Při výkladu vám nabídnou v Maroku tradiční mátový čaj, který můžete popíjet obklopeni schnoucími kusy kůže. Na závěr celé exkurze vás personál koželužny nechá nasát jejich atmosféru na jedné ze střešních teras hezky o samotě a vy máte čas nejen vychutnat si samotnou zručnost mistrů koželuhů, ale také se porozhlédnout po okolí, všimnout si i nečekané záplavy satelitních antén a uvědomit si labyrint f`eské medíny svrchu.
Královské město
F`eské koželužny jsou jen dalším důkazem starobylosti města. Proces zpracování kůže se od dob středověku nezměnil a samotné koželužny se v průběhu staletí proměnily jen velice nepatrně. Pověstný zápach se táhne široko daleko, až na náměstí as-Seffarine.
Ačkoli je v Maroku měst s přívlastkem královský hned několik, F`es představuje mezi touto smetánkou něco speciálního. Jako nejstarší byl založen koncem 8. století, když se přes území severní Afriky do Španělska přehnaly arabské kmeny. Pojmenování pravděpodobně získal z arabského výrazu pro krumpáč, který zde byl ve zlatém provedení podle jedné z pověstí před začátkem stavebních prací zakopán.
Během staletí se F`es jako sídlo vládce říše několikrát prostřídal s ostatními marockými královskými městy. Dodnes si ale mezi nimi zachoval jedinečné a výjimečné postavení. Také strana nezávislosti Allala al-Fasiho, která byla v roce 1956 jednou z hlavních příčin zániku francouzského protektorátu a vyhlášení nezávislosti Marockého království, vznikla právě ve F`esu.
Jako falešné srdce
F`es je rozdělen do tří částí. Při pohledu na mapu či z letadla působí dojmem tří samostatných měst, která se postupem času rozrůstala, přibližovala a teprve v budoucnu pravděpodobně vytvoří jednotný městský útvar. Uprostřed občas tluče jako falešné srdce F`es el-Jdid (Nový F`es), jehož téměř celou rozlohu zabírají královský palác s jeho osmdesáti hektary plochy a přilehlá židovská čtvrť.
Palác vznikl za dynastie Mer`enitů během 13. století. Bohužel stejně jako všechny ostatní panovnické objekty v Maroku je pro veřejnost uzavřen. Mnohem zajímavější je proto pro turisty přilehlý Mellah se svými až ďábelsky skrytými synagogami a naopak veřejně přístupným, doslova zářícím židovským hřbitovem. Všechny hroby jsou v bílém provedení, bez jakéhokoliv označení, výjimku tvoří hroby rabínů, které jsou podle významu buď označeny, nebo mají speciální místo po obvodu hřbitova. Zvláštností je, že hřbitov z jedné strany lemují místo zdí obytné domy F`esanů.
Devět tisíc uliček
Devět tisíc uliček, nejširší měří jen čtyři metry, a tím vším proudí davy lidí, osli naložení všemožným zbožím, všudypřítomné súky, …a každý se žene za tím svým. Takovou úchvatnou podívanou nabízí F`es al-Bali neboli Starý F`es, rozprostírající se západně od královského paláce. Pro každého Evropana je to opravdu výjimečná podívaná, která snad předčí i celé ostatní Maroko i úchvatný a drsný Vysoký Atlas nebo tichou Saharu. Nejlépe si to vše uvědomíte, když medínu sledujete ze střechy domu nebo z některé ze sultánových vyhlídek. K tomu, aby člověk prohlásil tento zážitek za fascinující a jedinečný, už nepotřebuje žádné mešity, žádné medresy, koželužny…, opravdu stačí nekonečné úzké uličky a spěchající davy lidí.
Restaurace, hotely a banky
Jako v každém větším marockém městě je bývalá administrativní čtvrť, kterou tu postavili kolonizátoři, v tomto případě Francouzi, domovem většiny restaurací, hotelů a bank. Nové město je poslední částí f`eské trojky. Je postaveno v klasickém koloniálním stylu, jemuž dominuje palmová alej Hasana II.
Rozrůstající se počet obyvatel dal impulz k osídlování okolních kopců. Samotné předměstí, které se pak táhne kolem celého F`esu, je místem, kde si lze vytvořit reálnou představu o vztahu Maročanů k životnímu prostředí, konkrétně k odpadům. V porovnání se starou medínou je tu sice relativně více prostoru, zato se však všude nejen válí, ale i létá vzduchem odpad všeho druhu. Vše nejlépe ilustruje zdejší skládka, která ani není jakkoli oddělena a v podstatě s předměstím splývá. Jako by měli F`esané, stejně jako v případě židovského hřbitova, problémy vytvořit si od některých věcí odstup.
Zajímavosti f`eské medíny
l Teologický komplex Bú Inania. Muslimské teologické stánky tvoří vždy mešita a teologická škola – medresa. Samotné spojení školy a modlitebny napovídá, k čemu takové zařízení sloužilo a zčásti (mešita) ještě slouží. Medresa postavená Bú Inánem v polovině 14. století představuje jednu z nejskvostnějších ukázek merinitské architektury.
l Hlavně historickým skvostem je Kuajrauinská mešita a univerzita. Mešita pojme 20 000 věřících a univerzita, postavená ve druhé polovině 9. století, patří k nejstarším na světě. Její kapacita je momentálně okolo 300 studentů. Stejně jako téměř do všech mešit v zemi (výjimkou je mešita Hasana II. v Casablance) je i na půdu univerzity všem, kteří nejsou muslimy, vstup zakázán.
Zpočátku měl F`es díky svým obyvatelům ryze berberský charakter. Změna nastala exodem obyvatel z Andalusie, ke kterým se o nějaký čas později připojily arabské rodiny z území dnešního Tuniska. Obě tyto početné skupiny, které s sebou přinášejí vlastní náboženství a kulturní zvyklosti, vytvořily pevné základy budoucí autority města. Aby byla náboženská a kulturní mozaika kompletní, přidala se ve 14. století početná židovská komunita, která tímto vytvořila v Maroku první mellah (židovskou čtvrť).
