Píše se dvacátý šestý červen roku tisíc dvě stě čtyřicet osm. Úzkými a ponurými uličkami starobylého města Hameln, po kluzkých dlažebních kostkách prochází podivná postava v červenožlutém rouchu, čepci s vetknutými brky a špičatých botách. S píšťalou od varhan, jak klaun, jak regent, vykonává svou divnou práci. Pan Krysař. Obrysy krys se táhnou daleko za ním. Jako omámené poslušně následují muže až k jižní bráně města, ke břehům vkalné řeky Weser. A za zvuku magické píšťaly skáčou krysy do temné hlubiny.
Gotické město Hameln je konečně zbavené ohavných hlodavců, kteří ztrpčují život vážených měšťanů a roznášejí smrtelné středověké choroby. Krysař odvedl svou práci a jde si k radním pro slíbenou odměnu. Lakotní hamelnští úředníci se však uchylují k odporné lsti. Zbaveni krys, odmítají Krysaře vyplatit. Netuší však, že kouzlo tajemného muže působí i na krysí lidské povahy. Trest je hrozivý. Za chvíli za zvuku píšťaly od varhan táhnou se poslušně za krysařem lakotní radní. Skrz jižní bránu, ke kalným vodám řeky Weser, v níž poslušně jeden za druhým mizí. Ve městě Hameln zůstávají jen bezelstné dětské duše, které krysař odvádí s sebou neznámo kam…
Takhle nějak může znít interpretace středověké legendy o Krysařovi. Legendy, která se vyvíjela a měnila po staletí až k dnešním knižním a muzikálovým podobám. Jaké jsou však výchozí podklady a vědecké hypotézy vysvětlující racionálně tento silný příběh? První zprávy související s legendou Krysaře zaznamenává kronika z Lineburgu, jež vypráví o ztrátě většího množství dětí z města Hameln. Počátek zobrazování postavy Krysaře se prý datuje kolem roku 1300. Dochovaný obrazový materiál pochází ale až z roku 1572, kdy byla vyrobena vitráž s jeho podobou pro hamelnský městský kostel. Faktem je, že funkci krysaře, to znamená člověka, jenž prodával jed na krysy nebo je přímo lovil, zastával muž, který byl raněn ve válce. Někdy je zaznamenáván jako klaun, jindy v podobě lovce, který zbavuje město hlodavců. Nejasné je dosud spojení Krysařovy postavy se ztrátou, nebo odchodem velkého množství dětí z města. Mohlo to být tak, že se tehdy říkalo: “Děti zmizely v době, kdy byl ve městě Krysař,” a obě informace se snad propojily až legendou. Vědci spekulují o příčině zmizení dětí a dostávají se k několika hypotézám. “Dětmi” se v té době označovali všichni svobodní, a proto mohlo jít o prosté vystěhování, vystavení nové osady, kde chtěli žít. Hovoří se o lokalitě Ukamark nebo Pomořany. Historické stopy vedou až do daleké Bukurešti, ale část skupiny mohla zůstat v Čechách, protože hrabě, který žil patnáct kilometrů od města Hameln, se později stal biskupem v Olomouci. Další varianty hovoří o tom, že děti onemocněly morem a sto třicet jich bylo proto nuceně vystěhováno za město. Také se objevují texty, které vypráví o pádu dětí do propasti a zavalení hlínou. Velmi zajímavé je lékařské vysvětlení: děti mohly trpět chorobou zvanou tanec svatého Víta. Vždyť zápisky líčí, že za Krysařem děti “vytancovaly” z města. Možná se děti účastnily křížové výpravy do Jeruzaléma, případně bitvy v roce 1260, kde zahynuly.
Dnes už nedokážeme říci, co se opravdu ve městě Hameln přihodilo, co je mýtus a kolik nezávislých událostí je v soudobém příběhu propojeno. Krysař je symbolem, postavou, na níž se po staletí staví příběh o pýše, lakotě, o dobru a zlu, které je v nás.
