zpracoval Aleš Horáček Vědci hledají cestu z patové situace, do které se dostal výzkum s využitím embryonálních kmenových buněk pro lékařské účely. Díky nim by neměl být problém obnovit prakticky jakýkoliv poškozený orgán lidského těla. Jenže získání embryonálních kmenových buněk znamená zničení zárodku, a to naráží zejména na odpor křesťanů. Když například v USA v létě konečně prošel zákon, který měl tento výzkum podpořit, prezident Bush jej vetoval. Spojené státy na něj nejen neuvolní jediný dolar, ale vědci tu navíc smějí využívat jen kmenové buňky vypěstované ze zárodků vytvořených před rokem 2001. To na první pohled nevypadá jako problém, protože buňky lze stále množit, jenže například tým z univerzity v Baltimore zjistil, že již během tohoto prvotního množení dochází k mutacím typickým pro buňky nádorové. Vědci proto potřebují nové linie co nejméně zatížené předchozím dělením. V některých zemích je pak výzkum embryonálních kmenových buněk přímo zakázaný. Vědci se proto snaží najít cesty, jak se k výjimečnému materiálu dostat, aniž by přitom někoho pobouřili.
Tým Roberta Lanzy ze společnosti Advanced Cell Technology využil toho, že se v některých případech odebírá při umělém oplodnění z třídenních zárodků jedna buňka, blastomera, k provedení genetických testů. Vývoj embrya tím není nijak ohrožen. Lanzův tým z takto odebrané blastomery vypěstoval kmenové buňky, zatímco embryo se nerušeně vyvíjelo dál. Očekávaný průlom v postoji odpůrců se však nekonal. Mimo jiné i proto, že mnoho z nich zároveň protestuje také proti původní lékařské metodě, kdy pár s dědičnou chorobou počne potomka „ve zkumavce“, aby si mohl nechat jeho genetický test udělat. Další možnou cestu naznačil vědecký tým Miodraga Stojkoviče z univerzity v Newcastlu. Použil embrya, která se již prokazatelně nevyvíjela. Ze 132 mrtvých embryí to sice nakonec bylo jen jediné, z něhož se podařilo vypěstovat kmenové buňky, i to ale potvrdilo, že v odumřelých zárodcích mohou přežívat buňky, které vědci ještě dokáží využít.
Jiné řešení problému nabídli vědci z milánské univerzity. Vytvořili zárodky pomocí partenogeneze, tedy bez oplození vajíčka. Takto vzniklé embryo se vyvíjí jen několik dní, protože mu chybí některé geny aktivované spermií. K přípravě embryonálních kmenových buněk to ale stačí. Existuje však také naděje, že se podaří získat buňky se stejnými vlastnostmi odjinud. To naznačují některé výzkumy na laboratorních myších. Vědci z univerzity v Kjótu například dokázali proměnit tělní buňky myší tak, že se začaly embryonálním kmenovým buňkám velmi podobat. Když je vstříkli pod kůži myším s poškozeným imunitním systémem, začaly se tyto buňky proměňovat na různé buněčné typy. Tým biologů z univerzity v Göttingenu zase objevil takové buňky ve varlatech myšáků. Z tisíce kultivovaných buněk se tři dokázaly při vytvoření vhodných podmínek měnit na nejrůznější buňky dospělého těla.
I když výčet těchto úspěchů zveřejněných jen v průběhu roku 2006 vypadá nadějně, není jisté, jestli nakonec některá z naznačených cest skutečně dokáže výzkum embryonálních kmenových buněk z etického bludiště vyvést. To ukáže teprve další bádání a především postoj kritiků.Pod mikroskopem Kmenových buněk existuje několik druhů a obnovovat poničené nebo opotřebované části našeho těla umějí všechny. Velká skupina označovaná za dospělé kmenové buňky se z pohledu etiky jeví jako bezproblémová. Dospělé kmenové buňky se získávají především z kostní dřeně, možné to je ale také z dřeně zubů, tukové tkáně, kůže a dokonce i z menstruační krve. Problém je ale v tom, že jsou již zatížené svou vývojovou historií a jsou naprogramované pouze pro tvorbu určitého typu buněk. Vědci proto vkládají naděje hlavně do výzkumu kmenových buněk získaných z týdenních embryí. Ty jsou naopak nepoznamenané předchozím vývojem a dokáží se proměnit na kterýkoli ze dvou set třiceti typů buněk lidského těla. Tady ale vědecká rovina problému naráží na rovinu filozofickou, etickou a náboženskou. V mnoha zemích je zakázáno klonování, a to i takzvané terapeutické klonování, kdy se vložením buňky pacienta do ženského vajíčka zbaveného jádra vytvoří embryo pacientova klonu a to se pak přetvoří na kmenové buňky. V praxi se proto při vytváření embryonálních kmenových buněk zpravidla využívají nadbytečná embrya, která zbudou při umělém oplodnění. Jenže ani to není bez problémů. Vše se točí kolem otázky, kdy začíná život. Z vědeckého pohledu je týden staré embryo jen shlukem několika desítek buněk, který nemá vyvinuty ani základy nervového systému. Pro mnoho lidí, zejména pro křesťany, však život vzniká již okamžikem početí, a přeměnu embrya na kmenové buňky proto vnímají jako vraždu.
