NAVŠTÍVIT RUSKO NIKDY NEBYLO MÝM SNEM, JENŽE KDYŽ JSEM USLYŠELA OD KAMARÁDKY, KTERÁ V PETROHRADU ŽILA, O MĚSTĚ KRÁSNÉM A KULTURNÍM A JEŠTĚ PLNÉM CHUTÍ, NEBYLO CO ŘEŠIT. A KDYŽ RUSKO, TAK S PRAVOU RUSKOU ZIMOU!
TEXT A FOTO: LENKA POŽÁROVÁ
Ráno mžourám v kuchyni na starý rtuťový teploměr. Vítá mě minus osmnáct stupňů a v hlavě mi běhají věty z dávného školního článku o umrzlých vojácích při leningradské blokádě za druhé světové války. Soukám na sebe podvlíkací kaťata i triko, lyžařské podkolenky, obličej mažu indulonou a jako ochranný štít nasazuji dobrou náladu. Když se na modrou oblohu vyhoupne sluníčko, hřeje mě i nadšení. Přidáme-li k tomu zledovatělé chodníky, mám o zábavu postaráno. Chodníky stojí vůbec za zmínku. Okapové roury tu nejsou svedeny pod povrch chodníku do kanalizace, ale končí dobrého půl metru nad zemí. Následkem toho je chodník pokryt v zimě vysokou hrbolatou vrstvou ledu. Rampouchy, místy i statné stalaktity, patří ke všudypřítomnému koloritu. Visí z drátů, parapetů i vývěsních štítů. V každé druhé ulici navíc shazují ze střech sníh a led, které se dole postarají o ještě zábavnější překážkovou dráhu.
PIROHY A PIROŽKY
Dělají se z kynutého těsta a patří k tradiční ruské obživě. V pekárenském řetězci Stolle povýšili staroruský recept na umění. Místní piroh je vlastně koláč. Kulatý, hranatý nebo podlouhlý, který se pak krájí na porce. Nad náplněmi se přímo sbíhají sliny – bílá ryba, losos, jarní cibulka s vajíčkem, masová, houbová, zelená nebo bramborová náplň. Nechybí ani sladké náplně jako citronová, brusinková nebo tvarohová. Největší výběr mají kolem poledne, kdy si tu můžete dát i polévku nebo salát. Podobný výběr mají také v dalším pekárenském řetězci Pirogy Dvornik.
BLINY A VODKA
Další specialitou jsou bliny. Zatímco jsem si představovala něco jako malý silný lívaneček, vyvedla mě skutečnost z omylu. Byly to velké tenké palačinky. Prostě takové, které vidíte na každém kroku v Paříži! Plní je tu obdobnými náplněmi jako pirohy a existuje pro ně specializovaná síť obchodů s názvem Teremok. Já jsem si je ovšem vychutnala v restauraci The Idiot, kde je měli mnohem křupavější a podávali je s červeným kaviárem a zakysanou smetanou. Spolu s nimi jsem do sebe kopla vodku – sametově jemná v chuti a hřejivá v dozvuku. Vodka je ruským národním nápojem a jedna z nejlepších značek (Russkij Standart) pochází právě z Petrohradu. Základem je voda z Ladožského jezera, které má jednu z nejměkčích vod na světě, a ozimá pšenice, pěstovaná na černozemních stepích. Mimochodem, na pravidlech výroby vodky se podílel i sám badatel Mendělejev.
ZACHRÁNILO MĚ TEPLO
Před umrznutím mě zachránila restaurace s poetickým názvem Teplo. Kromě toho tu měli výborná jídla i atmosféru. Jídelní lístek tady vypadá spíš jako rodinné album. Ochutnávám výborný boršč, lehký salát vinegret s řepou a hráškem i salát s červenou řepou a na proužky krájenými sušenými švestkami a malinovým dresinkem. Všechno je domácí, dokonce i pití. Žízeň hasím klikvovým morsem a rakytníkovým čajem. Dalším typickým ruským nápojem je kvas. A až půjdete z restaurace, určitě se projděte k Izakijevské katedrále, která se stavěla čtyřicet let. Pokud vystoupáte do pozlacené kopule, můžete se dohlédnout až na moře.
ČAJ, NEDOSTATKOVÉ ZBOŽÍ
Ruský čaj, pěstovaný většinou v Gruzii, jsem v Petrohradu nesehnala. Všude měli jen čínský, indický nebo cejlonský. Ani samovary už nefrčí. Čím ale podávání čaje překvapí, je typická miska s marmeládou (varenje) na oslazení čaje. Příjemně překvapená jsem byla z horké čokolády. Temná, krémová a lahodná byla v řetězci Šokoladnica, kde jsem si pomlaskávala i na tvarohových placičkách (syrniky) podávaných se zakysanou smetanou a malinovou omáčkou. Dalším vyvedením z omylu byly pekárny, které nepřetékají tmavými cihlami chleba moskva. Cukrárny Sever skýtají velkolepou podívanou na všemožné dorty, mezi kterými je i ten s nápisem Praga.
NĚCO PRO ZAHŘÁTÍ
Bez čeho jsem se neobešla ani jeden den, byly výborné polévky. Jeden den boršč s červenou řepou a zakysanou smetanou. Druhý den rybí ucha a další den sytá soljanka připravená z ryb, naložených solených okurek, oliv a plátků citronu. Tu jsem okusila v restauraci Kalinka-Malinka. Kamarádka mi udělala i chladivou okrošku, kdy se okurky a rajčata zalévají kvasem se zakysanou smetanou. Kdybych zůstala ještě déle, ochutnala bych i zelnou šči, na kterou mi už zkrátka nezbylo místo.
MLÉČNÁ VELMOC
Pokud v něčem ruské suroviny vynikají, tak jsou to mléčné výrobky. Kysaný nápoj raženka chutnal asi tak, jako když smícháte smetanové acidofilní mléko s neslazenou tatrou. Prostě božsky! Zakysaná smetana se tu krémově táhne jako med. Všude se na vás v obchodech usmívá zguščjonka, tedy kondenzované mléko. Tvaroh je kapitola sama o sobě a mají ho tu neuvěřitelně dobrý a šťavnatý. A zmrzlina (maroženoje) je sladkou tečkou i v zimě. Prostě v tomto jsou Rusové machři.
MED ZE SIBIŘE, MERUŇKY Z TÁDŽIKISTÁNU
Trhy jsem objevila ve městě dva a každý byl jiný. Kuzněčnyj rynok byl poklidný a přehledný. Druhý na Sennaja ploščaď byl plný k prasknutí a hlučný. Na tom prvním se na mě smály Arménky se zlatými zuby a nabízely eukalyptové větvičky vhodné k masážím do sauny. Ochutnávám tu nejšťavnatější sušené meruňky svého života z Tádžikistánu a měkké sušené kaki z Abcházie, které tu mají navlečené na provázcích. U stánku se solenou naloženou zeleninou s námi živě komunikuje stará babička. Kupuji palice česneku naložené s řepou a celá kvašená jablíčka. U pultů s rybami ochutnávám jemného uzeného jesetera. Mimochodem z jesetera jsou pravé černé jikry, nepravé červené jsou z lososa. Asi patnáct mlékařek tu stojí vedle sebe a každá má před sebou rozložený tvaroh odkapávaný v gáze. Neuvěřitelně jemný a smetanový. Zakysanou smetanu si nechávám naplnit do plastového kelímku. Když chcete ochutnat, namočí vám do ní roličku smotaného papíru. Všechny prodavačky mléko samy zpracovávají a krávy i dojí! Vedle ještě musím nakoupit med. Bílý akátový je ze Sibiře, žlutý horský a hnědý pohankový z Krymu. I sušenek a čokoládových bonbonů tu byl velký výběr, ale ty chuťově zase až tak nevynikaly.
DOJMY
Krásné bylo smět nakouknout do ranní hodiny baletu čtyřletých mrňousů s piškotky na nohách. Úmorné bylo procházet se po ulicích plných sněhu, ledu i čvachtavé břečky. Povznášející bylo spatřit spoustu chrámů a uměleckých děl v Ermitáži. Překvapivé bylo narazit v klášteře na klášterní pekárnu chleba. Učebnicové bylo stanout u křižníku Aurora. Tajuplné bylo pozorovat všechny ty oblé obličeje zachumlané v kožešinových ušankách. Nepochopitelné bylo vidět desetileté kluky ve vojenských školních uniformách. Připravte se na to, že tu objevíte sochu Lenina, Leninovu ulici i Leninovo náměstí. Kromě toho je zde ulice Socialistická nebo Bolševiků a vy můžete přemýšlet, jestli tady kromě ledu nezamrzlo ještě něco jiného.
