Ptal se: Jiří Škoda, FOTO: Martin Dlouhý, archiv M. Rutzena
Již více než dvacet let se v domovské Jihoafrické republice potápí k velkým bílým žralokům a zkoumá jak žijí, jak se chovají a bojuje za jejich záchranu. Také tvrdí, že jde o velmi inteligentní a společenské tvory, kterých se není třeba bát. „Zbývá jich na světě poslední tisícovka,“ varuje však, a nabádá při svých cestách po světě lidi, aby se vážně přemýšlelo o jejich záchraně. Mike Rutzen, žraločí muž.
Proč vůbec děláte to, co děláte?
Musím přiznat, že celá ta fascinace žraloky začala tak trochu náhodou. Byla to moje běžná pracovní náplň, vozit lidi za žraloky, ale čím déle jsem s těmito mořskými tvory trávil, tím více mě přitahovali. Jsou velmi inteligentní. A musím říci, že jak jsou inteligentní, tak jsou schopní být v kontaktu s jinými inteligentními tvory, jako je například člověk. Jsou také velmi společenští. A kdyby lidé věděli, jak s nimi komunikovat, a dělali to správně, tak bychom byli schopní se do toho jejich společenského systému začlenit.
Žraloci společenští, jak tomu máme rozumět?
Použiju příklad. Lvy a jejich chování zná téměř každý. Ve chvíli, kdy lev něco uloví, tak se snaží i ostatní zvířata z toho kusu něco získat. Je to vlastně sociální systém, který funguje kolem toho, co se děje. Ten lev má jediný zájem – té kořisti se zmocnit a nažrat se. Nebude si všímat nějakého maličkého zvířátka, které pro něj nepředstavuje kořist, a které se bude chtít také nasytit. Proto ho v klidu nechá, dokud sám má dost, a nezabije ho. Když se chci potápět, dělám to podobně. Předhodím žralokům něco do vody, něco, co pro ně bude tou kořistí, a snažím se vypadat jako to malé zvířátko, které mohou nechat být. Mohu pak žraloky pozorovat a pohlédnout jim do čelistí.
Jaké byly vaše začátky?
Moji přátelé se potápěli a já jsem se k nim přidal. A jednoho dne, to bylo takové krásné klidné moře bez vln, viditelnost až 25 metrů do hloubky, jsme viděli krásné samice. Čtyři a půl metru dlouhé, plavaly v klidu kolem lodi. Byl jsem v kleci a kolegové si chtěli ty žraloky fotit. A chtěli fotit tak, aby tam nebyly ty mřížky klece. Řekl jsem si, že by bylo dobré vlézt si pod tu klec a dívat se na ně zespoda. Jedna samice si mě tam ale všimla a začala se ke mně přibližovat. Doplavala na vzdálenost asi jeden a půl metru. Asi jsem jí musel připadat směšný a komický, protože si mě dlouho a zaujatě prohlížela. Celé by to bylo příjemné setkání, jenže já měl šnorchl a už jsem se potřeboval nadechnout. Takže jsem se musel rozhodnout co udělat. Nemohl jsem před žralokem utíkat, tím bych tu samici akorát vyprovokoval. Pak mě něco napadlo – měl jsem u sebe nenabitou zbraň, a tak jsem ji trochu zkusil šťouchnout do čumáku. Ona se vzdálila asi na vzdálenost osmi metrů, otočila se, a zase se velkou rychlostí vracela do své původní pozice a otevřela svou tlamu. Myšlenky na nadechnutí mě nějak přešly, spíš mě zajímal můj znečištěný neoprén (smích). Naštěstí to dopadlo dobře. Co tím chci ale říci – později jsem si uvědomil, že jsem to byl vlastně já, kdo se choval agresivně, a ne ten žralok. Ten byl jenom zvědavý. A po té mé akci musel ten žralok ukázat, kdo je tady pánem. A to bylo naposledy, co jsem nějakého žraloka šťouchal.
Už je sice nešťoucháte, ale jsou známé fotografie, kdy držíte žraloky za čumák.
No já ho v podstatě za ten nos nedržím, já ho lechtám.
Lechtáte?
Žraloci mají jakýsi šestý smysl, jehož orgán je právě na špičce nosu. Odborně se mu říká Lorenziniho ampule, a slouží žralokům k detekci teploty, slanosti vody, hloubky, ale hlavně k vnímání elektromagnetických impulsů vydávaných jinými živočichy. Zjistil jsem, že když žraloky na tom místě lechtáte, dojde k jakémusi přepětí toho orgánu, velké stimulaci, a pokud to děláte tím správným způsobem, žralokům se to velice líbí a ocení to. Takže potom si s ním můžete hrát.
Jak jste na takovou věc přišel?
Jako všechny věci, které víme o žralocích, se i tato stala náhodou. Mou pracovní náplní bylo dopravovat lidi na lodi na moře a ukazovat jim velké bílé žraloky, což dělám dodnes. Žraloci jsou při takových akcích jako nezbedné děti. Pořád dorážejí, chtějí si hrát, a to i tak, že se snaží třeba ukousnout motor lodi. Což se nám samozřejmě nelíbí, protože by se jednak mohli zranit, a také zničit motor, což by vedlo k řadě nespokojených klientů na palubě. Musíme je tedy všemožně odhánět. No a co se tedy stalo. Snažil jsem se odstrčit žraloka od lodi tak, že jsem ho právě lehce polechtal na čumáku, a ten žralok místo aby uhnul nebo jinak reagoval, jen otevřel svá ústa, a vsadím se s vámi, že jsem viděl, jak se směje. Zkoušeli jsme to pak opakovat a potvrdili jsme si, že to tak doopravdy funguje. Je úžasné, že i tak velký tvor vám něco takového dovolí.
Vám se ale podařilo žraloka nejen přinutit otevřít tlamu, ale i otočit.
Při jednom takovém lechtání žraloků jsme si všimli, že když posuneme ruku doprava, oni otočí hlavu doprava, a když ji posuneme doleva, posunou ji doleva. Došlo nám, že je to kvůli tomu, že žralok má jistý slepý úhel, je to zhruba 30–50 centimetrů, kde nic nevidí. Když je člověk dost šikovný, může donutit žraloka, aby se celý převrátil, protože se stále snaží sledovat pohyb vaší ruky. Tahle poloha je ale pro žraloka velmi nezvyklá, je to, jako kdyby úplně vypnul svůj mozek.
Co tím myslíte?
Při jedné příležitosti jsem měl u lodi jiné nádherné zvíře, otočil ho, a ten žralok v tom stavu uplaval asi 80 metrů, než se převrátil zpět. A po tom převrácení začal hledat loď, ale ve stejném směru jako byla, než se převrátil. Jenže tím, jak daleko uplaval, se dostala úplně jinam. Bylo patrné, že si vůbec nepamatuje, co se během těch 80 metrů stalo. Vůbec si to neuvědomil. Pak tedy loď konečně našel a plaval k ní, problém ale byl, že to nebyla loď naše, což se samozřejmě jejím majitelům moc nelíbilo (smích).
Co je teď pro vás nejvýznamnější úkol, na kterém pracujete?
Snažím se vybudovat systém ochrany žraloků. Cílem by mělo být nahrazení ochranných sítí, které jsou jednou z hlavních příčin jejich úmrtí. Snažíme se pochopit chování těchto zvířat, jakým způsobem funguje jejich společnost, jak si vybírají kořist a místa, kde loví, a na základě toho vybudovat takový ochranný systém, který ochrání lidi i je. Pokud se nám to podaří a vlády nám budou naslouchat, budeme mít skutečně dobrý systém pro jejich záchranu.
Proč se vybraly zrovna sítě jako ten nejlepší způsob ochrany pobřeží?
V padesátých letech došlo v Jihoafrické republice k několika smrtelným útokům žraloků poblíž velmi oblíbených pláží v Durbanu. Což vedlo k obrovské bouřlivé reakci veřejnosti a vláda se rozhodla, že použije takové ocelové bariéry, které zamezí pohybu žraloků směrem k plážím. Tyto bariéry však neodolaly síle moře. Vláda ale musela něco dělat. Vyčlenila proto úsek pobřeží dlouhý 43 kilometrů, na kterém natáhla ochranné sítě. Navíc se v této oblasti aktivně hlídá pohyb velkých bílých žraloků, a jakmile je nějaký spatřen, je zabit. Je to tedy zvláštní způsob ochrany, bránit se tím, že je vybíjíme. Já se snažím, aby tyhle sítě zmizely a byly nahrazeny něčím smysluplnějším.
Co je to za sítě?
Tyto sítě byly navrženy čínskými rybáři. Je to nejlepší metoda na lovení ryb, která existuje. Je tak efektivní, že cokoli se té sítě dotkne, v ní uvízne a následkem toho umře. Nejen žraloci, ale i velryby, delfíni, manty, želvy a ak dále. Byly z toho důvodu zakázány skoro na celém světě, výjimkou jsou právě třeba pláže JAR. Jenže obecné přesvědčení v mé zemi je, že mrtvý žralok je dobrý žralok, takže neexistuje pro vládu důvod je nějak omezovat. Jak jsem ale již říkal, je mi bližší názor, že máme pochopit, jak příroda na Zemi funguje a pokusit se do ní začlenit, ne ji ničit.
Další z velkých hrozeb pro žraloky je jejich lov jen kvůli ploutvím.
Ano, navíc poptávka po té pravé žraločí polévce v posledních desetiletích závratně roste. Je to vůbec nejhorší způsob lovu – zvíře se chytí, odřízne se mu ploutev a je hozeno zpátky do oceánu.
Kde se tato záliba vzala?
Její původ je třeba hledat v čínské historii. Teď to bude znít trochu jako pohádka, ale před mnoha lety žil v Číně jeden císař,. který přestože žil v zakázaném městě, měl k dispozici zdroje celé země, a to včetně šéfkuchařů. Tak jim nařídil, ať mu připravují různá jídla. Jeden z nich uvařil polévku ze žraločích ploutví a on se rozhodl, že to je to pravé jídlo pro císaře. Zakázal ji tedy po celé Číně, aby to bylo jídlo vyhrazené pouze pro něj. Od té doby je tento pokrm symbolem postavení. A jak úroveň Číny roste, roste i počet lidí, kteří se chtějí blýsknout tím, že jsou ji schopní nabídnout. Dnes světový obchod se žraločími ploutvemi operuje v řádu miliard dolarů.
Tyto dvě věci, sítě a lov kvůli ploutvím, mají za následek drastický úbytek žraloků v oceánech. Na světě žije již jen zhruba 1000 velkých bílých žraloků. Ale žije také přibližně 2000 pand velkých. Protože jich je tak málo, zvolila si je Čína za své národní dědictví. Já doufám, že Číňané přestanou požírat moje národní dědictví.
Tvrdí se, že by šlo žraloky využít v lékařství, třeba při léčbě rakoviny.
Nejsem si jistý, jestli sami nemohou onemocnět rakovinou. Jednou jsem potkal žraloka, který vypadal, jako když rakovinu má. Část tváře měl celou černou, vypadalo to jako velký nádor. Časem se to horšilo, asi po třech letech jsem ho potkal, a tam, kde měl ten nádor, byla najednou velká díra. Zajímavé ale je, že mu tam znovu narostla kůže a po čase vypadal zdravě. Pokud to tedy byla rakovina, byl schopen ji přežít a vyléčit se.
Tak to je asi i důkazem toho, jak jsou moře znečištěná.
Je to tak, lidstvo čelí obrovskému problému. Dlouhé roky jsme znečišťování moří ignorovali. Jedním z největších problémů jsou těžké kovy. Zajímavé na nich je, že pokud se vám dostanou do organismu, už se jich nejde zbavit. U malé sardinky to není takový problém, ale u žraloků, kteří žijí déle a zkonzumují za svůj život obrovská množství potravy, je to mnohem větší problém.
Je třeba při potápění se ke žralokům volit nějaký zvláštní čas? Čekat, až jsou po jídle či spí?
Žralok nedokáže spát. Dovede ale fascinující věc – utlumit činnost jen poloviny mozku. Ta, když je dostatečně odpočatá, přehodí jakousi výhybku a odpočívá druhá polovina. Všechny funkce těla jsou při tom po celou dobu zajištěny. Záleží tedy na okolnostech. Jinak se potápíme pouze od června do srpna, jindy to není možné, protože se nezdržují tak blízko u pobřeží. Je nicméně velmi důležité vědět, jak se v oceánu chovat.
Jak to myslíte?
Dám opět příklad se lvy. Když bych vám teď řekl, že vás vezmu na safari, jak se obléknete? Pravděpodobně tak nějak instinktivně vycítíte, že máte volit nenápadné barvy, khaki, pískovou, abyste splynul s přírodou a neprovokoval je. Ale když jdou lidi do moře, co si berou na sebe? To nejkřiklavější oblečení, jaké jsme schopni najít. Surfařská móda se celá vyžívá v zářivých barvách. Přitom je to úplně to samé. Vstupujete do teritoria, kde žije a loví predátor.
Čím si to vysvětlujete?
Lidi jsou zkrátka suchozemci, chování na souši je pro ně samozřejmé, dokážou se chovat logicky bez nějakého přemýšlení. Moře je ale pro ně cizí svět, nepřemýšlejí o něm stejně. Klidně si tak vezmou křiklavé oblečení, které provokuje.
Když mluvíme o žralocích, zabýváte se pouze jedním druhem, bílými velkými, nebo i ostatními?
Žraloků je několik set druhů. Ale co si málokdo uvědomuje – jeden druh nemá absolutně žádné zábrany požírat druhý. A tím, že se zabývám velkými bílými, kteří stojí na samém vrcholu potravinové pyramidy v mořích, nepřicházím s jinými moc do styku. Nicméně ano, fascinují mě i jiní a vždy říkám, že v práci mám velké bílé a na dovolenou jezdím za těmi ostatními (smích).
