Někdy si na cestách zbytečně hrajeme na velké dobrodruhy a cestovatele. Máme nejmodernější techniku a super výbavu, domorodci však znají jen tu skromnou.
Přesto jeden za druhým nadšeně šlapou sněhem a ledem až k nejposvátnější hoře světa, tibetskému Kajlás. Za rozbřesku vyskakujeme po celonoční jízdě z auta na trávu letiště Napalgunj. Abychom došli na rituál Saga Dawa včas, musíme dnes odletět. Metráky nákladu testují primitivní váhu a pak naše ruce až na letištní plochu. Letadlo se startem váhá, zvedá se ztěžka, jako by se mu nechtělo. Stroj pozvolna chytá rychlost a snad i směr a odsouvá naše obavy do ztracena. Pestrá příroda šplhá od tropického pralesa k ledovcům krajinou starobylých kultur, zajímavých lidí i působivých svatyň. Let ke kořenům je intenzivní, hlavou se honí dojmy i pojmy. „Tam se nemůže trefit!“ zakřičí hlava za mnou. „Jsme hodně dlouzí!“ Být dlouhý znamená v terminologii pilotů, že stroj už nedosáhne na ranvej. Snad proti zákonům fyziky natlačí pilot v poslední chvíli mašinu na přistávací dráhu. Pro brzdění stroje chybí prostor. Z gum se kouří, i já dupu na podlahu jako na pomyslný brzdový pedál. Nějakým zázrakem letadlo přerývaně doskáče a v poslední chvíli nadpřirozeně zastaví. S obrovskou úlevou padáme z letadla.
ČÍNSKÁ ZÁVORA
Před námi je trek do neznáma. Bo-yul – utajená země – je od ostatního Nepálu izolovaná vysokými horskými sedly. Odlehlost zakonzervovala zavátý život v původní nezkažené podobě. Panenská krajina, atraktivní zvyky, svérázní domorodci. Nejméně navštěvovaná oblast Nepálu je kulturně i nábožensky spjata s Tibetem. Tradiční kulturu v Tibetu decimovala Čína. V severozápadním cípu Nepálu však přežívá v původní, čínskou invazí nezasažené podobě. Vybavuji potřebné permity, najímám nosiče i koně. Zboží je zde dražší než jinde, všechno sem musejí přinést „nádeníci nížin“. V této oblasti neexistuje auto, chybí příjezdová cesta. Neznají zde zplodiny automobilismu, křižovatky, havárie, nadýchané promile, přidané body ani zabavené řidičáky. Ve zdejším ráji nenaruší idylku rána žádný klakson, jen nedočkavý kohout. Okolo je všechno oplácané jačím trusem, využívají zde skot na maximum. Potvrzuje se lichost iluze o ukázkovém zdraví horalů. Teoreticky by v Himálaji bez škodlivých emisí měli žít nejzdravější lidé světa, pravda je však jiná. Tolik chrchlajících marodů jako tady se jinde nevidí! Všudypřítomný prach s mikroby a zvířecími výtrusy útočí na celý dýchací systém. Dráždivé směsi pomáhá štiplavý kouř ohňů. Kašel trhající plíce je doprovodný zvuk horské idylky, optimismus je v okolní bídě jediným majetkem. O to víc udivuje zdobivost místních žen. Těžké masivní náušnice, v nose vetknuté nánosnice… Parádí se v každém věku, i stařenky chtějí být krásné. Horami vedly vždy přirozené stezky poutníků. Odpradávna tudy směřovaly karavany jaků a koní za obchodem, poznáním, zvědavostí, známými, láskou… Nové dělení světa vytyčilo umělé hranice, které nemají opodstatnění ani logiku. Tisíce kilometrů hranic porcují jen místa oficiálních hraničních přechodů. Z Nepálu do Tibetu je jediný legitimní v Kodari. Veškerý cestovatelský život i transport surovin je kumulován do jednoho bodu. Krajina se mění, zde na severu má pouštní charakter. Výška tibetské plošiny a její izolace od oceánských větrů způsobuje extrémní výkyvy teplot a nedostatek vody. Monzuny z Bengálského zálivu deponují vláhu na jižních svazích Himálaje. Po dlouhém čekání přichází vytoužený okamžik. Sedlo Gurla La servíruje průhled na nejposvátnější horu světa. Vzduch se chvěje, jako přízrak se v dálce zjevuje magický trojúhelník. Tajemná hora Kailás je považována za střed světa a osu vesmíru, kolem které se vše otáčí. Koncentruje duchovno, síla místa je mimořádná! Jako sídlo bohů a centrum bytí uctívají Kailás národy Himálaje i velká světová náboženství. Hora je ztělesněním mystické Meru, představuje axis mundi kouzelných sil. „Vzácný sněžný vrchol“ měří jen 6714 metrů, přesto je nejvýznamnějším náboženským masivem planety. Návštěva hory je uskutečnění životního snu nejen pro poutníky! Posvátnou horu nesmí nikdo znesvětit. Jen zakladatel bönismu (původní náboženství v oblasti) Tonpa Šenraba na vrchol sestoupil z nebe, buddhistický světec Milaräpa se na vrchol spustil po světelném paprsku. Horu však nikdy nezdolala žádná horolezecká výprava. Číňané v minulosti vydali několik povolení k výstupu (například i Reinholdu Messnerovi), ale z náboženských důvodů k nim nedošlo.
ŽENSKÝ PRINCIP
V rozervané krajině míjíme pomalé osly a rychlé gazely. Jako zjevení v poušti se před námi najednou rozlévá smaragdová modř. Není to fata morgana, ale klíčová očista Tibetu, jezero Manasarovár. Pro buddhisty je tahle stříbřitá hladina nejposvátnější na světě. Napájejí je tající sněhy masivu Kailás. Na dohled ležící krásná hora je s vodní plochou neodmyslitelně spojena. Nejuctívanější jezero symbolizuje svým tvarem slunečního disku pozitivní síly světla. Voda je sladká rosa, kterou věnoval cítícím bytostem Buddha. Koupel přináší očistu duše i těla. Plní roli duchovního křtu, zbavuje zlých emocí a hříchů. Na břehu teď panuje čilý ruch. Ve stanech z jačích chlupů přebývají nomádi i poutníci. Vrcholí přípravy na největší událost roku – svátek Saga Dawa. Zmáčené figury se brodí mělčinami a nabírají vodu do kožených vaků. Odnášejí vodu daleko svým blízkým, zázračná tekutina prý smyje hříchy stovek lidských životů. K jezeru se pojí řada mýtů. Buddhova matka Mája sem byla v noci přenesena, aby se zbavila nečistot a nedokonalostí a budoucí Buddha mohl vstoupit do jejího lůna. Přistoupil k ní v podobě bílého slona, přiletěl na mraku od hory Kailás. V mytologii hinduistů vytvořil bájné jezero nejmocnější stvořitel Brahma. Uprostřed jezera prý roste strom se zázračnými plody, které dávají vodě životodárné účinky. Manasarovár (tibetsky Mapham Ccho) – Neporažené jezero, ve výšce 4558 m n. m. je nejvýše položeným velkým sladkovodním jezerem světa. Zdejší posvátná kora vede po březích jezera, jehož hladina výrazně kolísá. Poutníci zde podstupují cestu dlouhou více než 90 km, urazí ji většinou za tři dny. Drsnější z nich obcházejí jezero v zimě, kdy je vše zamrzlé. Sedíme v příjemné náladě s poutníky u jejich ohně. Plameny spalují nasušený jačí trus, zde jediné dostupné palivo. Oheň a dění kolem má podmanivou atmosféru. Ve skromném prostředí se až stydím za naše perfektní vybavení a moderní fotoaparáty. Jak odlišný je náš svět plný moderních výdobytků, víme jen my v našich myslích. Za dostatku vláhy přetéká voda kanálem do sousedního jezera Rakas Tal. Propojení magických jezer slouží Tibeťanům pro předpovídání budoucnosti. Proudí-li dostatek vody, nastanou dobré časy. Většinu posledních desetiletí byla spojnice suchá, nyní je konečně zavodněná. Zvěstuje příznivé časy pro Tibeťany. Prolomí divnou epochu, kdy se původní obyvatelé „střechy světa“ rozmělňují v narůstajícím čínském elementu? Jezero Rakas Tal je považováno za temný protějšek jezera Manasarovár, sytě modrá voda je údajně jedovatá. Připomíná ubývající srpek měsíce, je sídlem nebezpečných sil lunární energie. Symbolizuje prázdnotu, nevědomí a ženský prvek. V tibetském pojetí jedno bez druhého nedává smysl. Harmonie vzniká spojením protikladných sil. Jezera společně představují ženský prvek v krajině, mužským prvkem je Kailás. Dvě posvátná jezera umocňují dokonalou harmonii oblasti, ve které pramení čtyři velké asijské řeky. Brahmaputra vyvěrá na východě, Indus na severu, Satladž na západě a Karnali (Ghághra – levý přítok Gangy) na jihu. V podzemí prý pramení i samotná Ganga…
SAGA DAWA
Saga Dawa připadá na 15. den úplňku čtvrtého lunárního měsíce (konec května – konec června). Připomíná den, kdy se Buddha Siddhárta Gautama Šákjamuni v Lumbiní narodil, dosáhl probuzení (osvícení) a provedl svoji první meditaci v indickém Sarnáthu a také odešel do mahá-parinirvány (zemřel). Slaví se v celém buddhistickém světě, klíčové jsou oslavy u posvátné hory Kailás. Významní lámové celého Tibetu provádějí magické rituály, které uchopí i srdce bezvěrce. Putují k posvátné hoře Kailás i několik let, u domorodců požívají absolutní respekt. Dostávají zdarma jídlo i přístřeší, poskytují naopak vzdělání a požehnání. Mniši mi dovolují účast na rituálech i v klášteře. Vše graduje v mystickém Tarbočhe. Vztyčují obrovský rituální sloup, z jeho ramen vlají barevné praporce lungty. Sloup s girlandami se každý rok mění právě v době festivalu. Navěšování praporků je samostatný rituál plný působivé muziky. Zásadním momentem obřadu je správné vztyčení sloupu. Orákulum určované z postavení sloupu bylo vždy v Tibetu nejdůležitější věštbou. Věštec z něho předvídá chod země, hledí do budoucnosti. Stojí-li sloup zcela rovně, bude prý vše v pořádku. Božstva sešlou vláhu a pole dají úrodu. Když se stožár nahne směrem ke Kailásu, přijde hlad a nemoci. Odchýlíli se od hory, je nutná velká obezřetnost. Nevím, na co se podívat dříve. Celý pestrý Tibet různých tváří i kostýmů dorazil na jedno místo. Pohled na velkolepou krásu kolem plní srdce radostí i strachem. Soumrak pod horou vdechne dávným bájím život. Kochám se pohledem, který patříval jen bohům.
VÁLEČNÍCI MÍRU
Mezi pulsujícími prosebníky obřadů se hemží čínské uniformy v rafinované demonstraci síly. Cíleně narušují obřady, programově překážejí. S jejich účastí jsme museli počítat, přesto nás množství těžké techniky, obrněné transportéry a robustní vojenská nákladní auta i džípy nepříjemně zaskočí. Vojáčkové okázale třímají samopaly, kulomety a pancéřové pěsti jistě číhají v nejisté záloze. Přilby, obušky a obrovské plastikové štíty evokují pražskou Národní třídu. Náš listopadový samet přinesl svobodu. Tady defilují záchvěvy řádění Rudých gard 60. let. Kulturní revoluce prohlásila za svůj cíl zničit všechny pilíře starého řádu – staré myšlení, starou kulturu, staré návyky a staré obyčeje. Tibeťané byli vražděni a vyháněni z domovů. Nutili je zříkat se náboženství a nesmyslně pěstovat nové plodiny, které ve výškách nedaly úrodu. Následnému hladomoru podlehlo obrovské množství lidí. Destrukce památek nechala jen pár klášterů, i ty však byly pleněny a jejich posvátné thanky páleny. Vzácné buddhistické spisy použili jako toaletní papír! Vlastnictví snímku dalajlamy trestali demolicí domu a vyhnáním jeho obyvatel do východní Číny. Některé věci fungují obráceně. Jako příjemné překvapení a dar této expedice si odvezu nakumulovanou energii. Nezdolnou zvláštní sílu, s jakou Tibeťané vzdorují čínským hlavním. Kráčejí hrdě ve svých obřadech, roztáčejí mohutné dřevěné mlýny a drobné vyřezané modlitební mlýnky, nezadržitelně mumlají podmanivé mantry. Nikdo je neumí vyrušit, ani ústrky a štulce uniforem. Zastaví- li stařečkovi cestu opakovaně čínský voják, nevšímá si jej. Nehne brvou, klidně otáčí dál mlýnek. Slzy se tlačí do očí jen nám. Jsem naměkko z toho, s jakou grácií zvládají Tibeťané těžké momenty podlé zkoušky. Tibet je zemí duchovna, klidu a míru. Pravda však má různé podoby. Minulost zde kráčela svéráznými válečnými stezkami. Mongolská říše kdysi ovládla obrovský kus světa. Jménům Čingischán a Kublajchán se musely klanět i vládci velké Číny. Věhlasní Mongolové se dostali i do Tibetu. Síla zdejší mystiky je ale naštěstí zaskočila. Ohromení novým působivým náboženstvím ponechali Tibeťanům křehký buddhismus a svobodu, dokonce přešli na jejich víru. V dobách největší slávy vládl Tibet velkému čínskému území. Kdeže loňské sněhy jsou? Kam dnes všemocná Čína staví etniky Mongolska a Tibetu? Nezabiješ živého tvora… káže buddhismus. Nastane někdy klid zbraní? Posvátná kora vede hlubokým sněhem, koryty potoků. „Plazivá chůze“ kolem hory Kailás trvá tři týdny. My ji „proběhneme“ za tři dny. Před námi je nejkrásnější místo Himálaje. Nejkrásnější z krásných. Naše pouť tady ale nekončí. Další dobrodružství z hory Kailás vám přineseme již brzy.
